Při nedělní schůzce řeckých vyjednavačů s věřitelskými institucemi v Bruselu, která trvala jen 45 minut, se zdálo, že je dobojováno. Návrhy řecké vlády byly odmítnuty. Smiřme se s řeckým odchodem z eurozóny. Posledním jednáním bude rada ministrů financí eurozóny 18. června. Ale skutečně si všichni přejí, aby tohle drama takhle skončilo?

Popravdě řečeno, málokdo ví, co si vlastně přeje. Hra se dost zašmodrchala a obsahuje protichůdné tahy.

Tak třeba Mezinárodní měnový fond, který by měl být nezávislou mezinárodní institucí, spíše dá na to, co zazní z telefonu z ministerstva financí USA. Pak je ale divné, že MFF byl první, kdo označil poslední řecké návrhy jako zcela nedostatečné. Součástí řeckého návrhu bylo snížení vojenského rozpočtu o 200 milionů euro, což by podpořila i Evropská centrální banka. MMF to však odmítl, neboť úspora nemá „strukturální“ charakter, píše Le Monde (a nikdo jiný).

MMF tvrdošíjně žádá především snížení řeckých penzí a zvýšení DPH na elektřinu na 23 procent – zřejmě, ať to voliči pocítí. Očekávaný přírůstek daňových příjmů v důsledku opatření proti daňovým únikům označil za nereálný. Spor je jasně politický, reagoval na to řecký premiér. Lze si to přeložit - Nejde o dluh, ale o svržení vlády Syriza.

Přitom Spojené státy už dostatečně polekala vyhlídka, že se Řecko nedohodne na další pomoci s partnery z eurozóny a MMF a začne se rozhlížet po podané ruce jinde. Kde? Obamova vláda je nervózní z představy, že by tvrdá vyjednávací pozice „trojky“ nahnala Řecko do sféry vlivu Ruska a Číny.  Vedle toho je tu také nepříjemná vyhlídka mezinárodního chaosu, který se začne šířit, pokud se řecké banky začnou hroutit nebo přinejmenším budou podléhat omezením, která je vyřadí z mezinárodních transakcí.