Dvě procenta HDP, které předseda vlády Bohuslav Sobotka slibuje na obranu, to jsou obrovské peníze. Veškeré příjmy státního rozpočtu ve výši 1,1 bilionu korun představují 23 procent HDP. Hauzírovat se dvěma procenty znamená odříznout skoro desetinu všech státních zdrojů. Připomíná to desátek z časů nevolnictví. Ale řekněme, že to je cena svobody. Otázka zní, čí svobody.
Česká expediční armáda nemá nejmenší šanci ubránit republiku. Specializovala se na to, jak se namočit do cizích operací v jiných zemích a nabízet se jako cíl. Doma však nedokáže ani ohlídat vlastní muniční sklady a je připravena leda tak šlapat chodník ve společných hlídkách s policií. Předplácíme si tedy, že nás bude zachraňovat někdo jiný. Případně, že nás v předstihu někdo obsadí v rámci bratrské pomoci.
Naštěstí žádná válka není a ani nehrozí. To není nic proti obraně, lzte ji zapojit i v době míru. Dovedu si představit zbrojní výdaje jako formu fiskálního impulzu pro rozvoj ekonomiky. Prostě se vyrábí něco, co nepotřebujeme, ale zaměstná to lidi. Je to tradiční politika, jak připomíná Hladová zeď z časů Karla IV. (i když šťouraví historici tvrdí, že i ta nakonec měla nějakou reálnou obrannou funkci). Pokud však zbraně, které nepotřebujeme, nakupujeme draho ze zahraničí, je to fiskální pomoc někomu jinému.
Mluvme konkrétněji. Dvě procenta HDP, to je řádově sto miliard korun. Lze to srovnat třeba s průměrným ročním přídělem z evropských fondů. I při nadsazených českých cenách by se za ni dalo postavit 100 kilometrů dálnic.
Ovšem na zbraně se peníze vyhazují snáz než na dopravní infrastrukturu. Státní fond dopravní infrastruktury by měl příští rok dostat 52 miliard korun ze státního rozpočtu, a dá-li Bůh, ještě 30 miliard korun z evropských zdrojů, ale tady nestačí jen chtít, ale také umět čerpat na něco, co dává smysl. Letos se proto aspoň opravovaly okresky, což je záslužné. Oceňuji i cyklostezky, ve kterých se investuje do čistého vzduchu, lepší kondice občanů a možná i našeho lepšího duševního zdraví po pravidelném kontaktu s přírodou. To jsou tedy peníze na něco.
Peníze na dovezené zbraně jsou peníze na nic. Nebudou však jediné. Uvažovaných sto miliard korun děsí, ale nebyl by to největší český výdaj. Už dnes odchází ze země na dividendy a další prvotní důchody nerezidentů přes 300 miliard korun. Tady taky neplatíme moc rozumně. Česká republika je pro zahraniční investory výnosná jako nějaká rozvojová země, kterou lze odírat podle libosti.
Necky tečou i v dalších škvírách. Podle odhadů daňových expertů, desítky miliard korun mohou odčerpat daňové úniky a obcházení daňové povinnosti (spíš je to víc). Započíst musíme i devalvaci koruny, která navyšuje množství české práce odevzdávané do zahraničí zadarmo.
Dělají to všechny státy, nebo jen my jsme takoví příkladní idioti? Poměřit to můžeme vývojem příjmů českých domácností ve srovnání s německými nebo rakouskými sousedy. Odpověď lze vyčíst z toho, že se jim vzdalujeme, místo abychom se přibližovali.
Vládě se nedá vytknout, že by o tom nevěděla. Na pořad jednání se konečně dostal rozbor extrémního odlivu zdrojů z České repoubliky. Analytický útvar Aleše Chmelaře se pokoušel nabídnout různé scénáře, jak současný „vyčerpaný hospodářský model“, postavený na přímých zahraničních investicích, vystřídat něčím udržitelnějším.
Avšak nejde jen o model, jde i o způsob jeho uplatňování. A ten nejčastěji symbolizuje případ solárních baronů, kdy se české veřejné výdaje drancují metodami skořápkářů. Myslíte si, že za své peníze něco dostanete, ale budete jen platit.
Možná, že čeští poslanci jsou tak hloupí, nebo naopak ti manipulátoři, kteří nás mají odrbat, jsou tak rafinovaní, ale podle podkladů, které má vláda na stole, jsou investice do Česka jasně nejvýnosnější ze všech středo a východoevropských zemí. Vlastně i ze všech zemí vyspělých, kam už jsme se začali počítat (přesněji, lepíme se na záda zvláštních případů Lucemburska a Irska). Zahraniční vlastníci stojí v ČR za 31 procentem přírůstku hrubé přidané hodnoty v letech 1995 až 2012, ale zisku jim patří 60 procent. Peníze od nás odtékají obrovským proudem. Podle bilance výnosů ročně odevzdáváme 7,5 procenta HDP, zatímco sousední Rakousko je zhruba na svém a Německo naopak 2,2 procenta vydělá.
Jestliže tedy máme za těchto okolností zvyšovat výdaje na obranu, je namístě otázka – co bude tato obrana bránit?
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
autor: PV
