Jedno je jasné, americké základní úrokové sazby půjdou nahoru. Lze to vyčíst z pátečního vystoupení předsedkyně Janet Yellenové na sympóziu v Jacksonově díře (Jacson Hole) ve státě Wyoming, které se koná každý srpen na pozvání Federal Reserve Bank of Kansas City.
Ona to ve skutečnosti díra není, i když třeba v Austrálii by takový název spolehlivě označoval zapadákov. Je to mondénní horské středisko, před kterým se rozevírá úchvatný výhled do jámy hlubokého údolí. Jsou tam také pstruhové vody, což prý byl hlavní důvod, proč si to kansaští centrální bankéři vybrali - chtěli tam vlákat tehdejšího šéfa Fedu a rybáře Paula Volkera.
Ale výraz díra je zcela případný pro současnou měnovou situaci. V Evropě a Japonsku jsou úrokové míry pod nulou a v USA jsou od toho jen krůček. Fed už od začátku roku mluví o tom, že sazby zvedne, ale nakonec vždycky couvnul. Teď tedy přišla ta chvilka, kdy necouvne. Zatímco předsedkyně Yellenová se stále vyjádřuje dost mlhavě, místopředseda Stanley Fischer, vážený vědec a někdejší hlavní ekonom Světové banky, je přesvědčen, že oživení je tady, ekonomika sílí, inflace raší, není už na co čekat. Nanejvýš na páteční statistiky z pracovního trhu.
Trhem pohnuly už samotné zprávy o sympóziu, ale zabraly i vestavěné brzdy. Hlavní řeči se vedly naštěstí až v pátek po uzavření trhů a toto pondělí nešlo trhy bortit, protože v Londýně měli zavřeno. Nabídl se tak další den na to, aby se zprávy daly strávit. Přesto už Bloomberg hlásí pokles rublu. Zdraží obvyklá spekulace „carry trades“, kdy se levně půjčily dolary a nainvestovaly se do výnosných ruských dluhopisů. Předtím právě tato spekulace hodnotu rublu posilovala. S rublem se pohnula i cena ropy, ta zase nahoru, jak už to funguje delší dobu, takže čísla na fakturách se moc nemění. Takových pák je spousta, máme se na co těšit.
Atraktivita amerických úrokových sazeb, která tím vším hýbe, je přitom dost umělá. Americká měna vytrvale těží z toho, že se prosadila jako hlavní světové platidlo, takže Spojené státy si nemusejí půjčovat měnu jiných zemí na pokrytí svého chronického obchodního schodku. Je to fakticky dluh, který v roce 2015 činil přes půl bilionu dolarů (přesně 531 miliard).
Věřitelé Spojených států si zvykli, že nad dolarem se neušklíbá, a tak USA si je mohou tisknout v libovolném množství. Je to s podivem, ale nikdo ze zahraničních investorů se příliš nezabývá měnovým ani suverénním rizikem tohoto dluhu, dokonce ani v situacích, kdy rozhádaný Kongres fakticky vystavuje federaci možnosti defaultu. Když se jedna z ratingových agentur v takovou chvíli unáhlila a snížila rating suverénního dluhu USA, cena státních dluhopisů Spojených států na trzích vzrostla. Jsou definičně zařazeny mezi „bezrizikové“ a vnímá se prostě jen ten úrok. Často dokonce jen ten nominální, bez ohledu na inflaci, protože výnos bude užit jinde.
Jak se nás to týká? Dost. Všechno nasvědčuje tomu, že peníze se uvedou do pohybu. Rozkolísá to měnové trhy, hodnota poptávané měny bude stoupat, zatímco opouštěná měna bude klesat. Podobně to proběhne u dalších aktiv a kapitálu. Čekejme pokles kurzů akcií a různých indexů.
Větší pohyb lze předpokládat na trzích rozvojových zemí a nových ekonomik, které byly pro spekulativní investory jen náhradní příležitostí a nyní ztratí část své výhody. Mechanismus poklesu je známý. Spekulativní obchody jsou většinou na úvěr (margin), takže ztráty se násobí i při malém poklesu cen v důsledku použité úvěrové páky. I malá změna ceny tak znamená, že se začíná prudce snižovat hodnota toho, čím spekulant bance ručí. Proto musí takový broker na výzvu banky (margin call) část úvěru okamžitě uhradit. Peníze shání, ber, kde ber. Získává je prodeji něčeho kvalitního, kde se cena drží nahoře, a taky toho, co může postrádat. A to může být právě český trh. Včetně toho nejlepšího, co tu máme.
Možná to vypukne už na konci září, možná až v prosinci. Není vyloučeno, že v obou případech, protože zvyšování sazeb mívá podobu dramatického seriálu. Obvyklé bylo, že základní sazby Fed nakonec přeletěly i přes 6 procent, než se stabilizovaly někde mezi 3 – 4 procenty.
V Jackson Hole se k tomu objevily dvě dosti protikladné teorie. První říká, že sazby by tentokrát neměly vystoupat moc vysoko, protože inflace je nízko a rovnovážná sazba nebude na obvyklých 3 procentech, ale možná už na 2 procentech. Proti tomu však stojí úvaha, že inflační cílení, kterým se centrální banky řídí, je asymetrické, protože utahovat lze bez omezení, ale je-li inflační cíl na pouhých 2 procentech, při uvolňování měnové politiky sazby rychle narazí na nulu. A pak už není čím ekonomiku povzbudit. Proto by bylo lepší, kdyby se inflační cíl zvedl výš, až na nějaká 4 procenta. Pozornější čtenář ale okamžitě vycítí, že hladové banky by chtěly mít období vyšších úrokových sazeb, aby si bankéři mohli obnovit vozový park a zvětšit bazén.
Česká národní banka se pokusila cestu úrokových sazeb pod nulu obejít a podnikla uvolnění přes kurz koruny. Pokud zachováme exportní cenu, levnější koruna zvýší naše exportní tržby, až si utržené eura a dolary vyměníme za koruny. To je to uvolnění, příliv nových peněz. Ale to je jen teorie. Praxe potvrzuje, že to může být impulz k zakonzervování zastaralých výrob, kterým levná koruna prodloužila životnost příležitostí ke snížení exportní ceny. Takže žádné uvolnění, zaostávání.
Potvrzuje to Eduard Pelíšek, šéf českých závodů Siemens, v mimořádně zajímavém rozhovoru pro Hospodářské noviny. Říká, že devalvace koruny v posledních letech zjednodušila našim firmám život. Chytré firmy tento finanční polštář od České národní banky využily k tomu, aby se připravily na období, až tento polštář splaskne. Investovaly do nových technologií a produktů. Avšak méně prozíravé firmy, a těch je bohužel většina, ho využily k příjemnému podřimování.
Proto je dnes také Německo lídr v inovacích, zdůrazňuje Pelíšek. Oni výhodu oslabeného eura neměli, tak museli vymyslet jinou cestu, jak zůstat konkurenceschopní.
http://archiv.ihned.cz/c1-65413640-zatim-jsme-nezaspali
Siemens je nejvýznamnější evropskou společností ve snaze o zavedení nové technologické revoluce pod názvem Průmysl 4.0. Jedná se digitalizaci a robotizaci strojírenství a propojení materiální výroby s jejím virtuálním obrazem v podobě všech doprovodných databází. Pelíšek tedy ví, o čem mluví. Všímá si, že akademický a vysokoškolský výzkum drží krok s řadou prvků této inciativy, třeba tiskárny 3D na VÚT v Brně nebo nanotechnologie na liberecké univerzitě. Jenže k čemu je nám výzkum, když ho nikdo nechce? A nechce ho proto, protože ho nepotřebuje. Uchlácholen ČNB, průmysl pospával na kurzovém polštáři a ztratil tak spoustu času.
V nadcházející měnové vichřici nám tento čas může chybět.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
