Zbyněk Fiala: Evropská předpověď

S černými výhledy evropské ekonomiky se to přehání, varoval v Praze Jan-Egbert Sturm, švýcarský profesor aplikované makroekonomie a ředitel KOF Swis Economic Institute v Zurychu. Prezentoval ekonomický výhled Evropské ekonomické poradní skupiny EEAG, který se každoročně zpracovává z podkladů mnichovského Centra pro ekonomická studia. Vystoupil na semináři CERGe-EI v Praze společně s dalším členem této poradní skupiny makroekonomů, profesorem Johnem Driffillem z University of London.

Skupinu tvoří sedm členů ze sedmi evropských zemí, aby mohla rozšířit záběr a případně potlačit nějaké ty národní preference. Takže sedm evropských moudrých říká – neplašte se! Bude to složitý rok, ale zvládnutelný. Zaslouží si však soustředění na strategické otázky, kterých se vynořilo neobvykle mnoho.

Píšu, co jsme stačil zachytit v rychlém tempu výkladu.

Data nám nabízejí protikladné signály. Reálná ekonomika si vede v řadě zemí vyspělého světa velice dobře. Lze to posoudit podle pracovní trhu - v USA je nezaměstnanost kolem 5 procent, v Británii 4, v Japonsku 3. Zato v eurozóně velmi vysoko kolem 10 procent.

Na akciovém trhu přesto převládá negativní sentiment a připravil nám jeden z nejhorších startů roku v historii. Burzy se propadaly, jako by následovaly propíchnutou bublinu v Číně, která vrcholila 2014. Všude jsme zažili extrémní poklesy.

Co nás tedy čeká v roce, který hrozí také Brexitem a pokračuje s přívalem migrantů?

Zajímavý je pohled na ceny ropy, pokud si nevšímáme hladiny, ale meziročních změn. Od roku 2006 jsou velice volatilní, ale stejný pohled ukazuje zajímavou vlastnost evropské inflace – uvedenou křivku prakticky kopíruje. Je to ropa, co nastavuje všeobecnou hladinu cen, nikoliv centrální banky.

Podívejme se tedy na měnovou politiku. Ceny jsou už rok u nuly, ale po odečtu ropy je tu inflace kolem jednoho procenta, a je prakticky stálá. Deflátor GDP, který vyjadřuje trend cen v celé ekonomice, nepatrně roste a posunul se nějakou desetinku nad jedno procento.

Z hlediska úrokových sazeb je klíčové, co udělá americký Fed, který před koncem roku nabídl první krůček od nuly směrem vzhůru? Evropská poradní skupina však nečeká, že sazby brzy zvýší znovu. V tuto chvíli jsou sazby Fed na stejné úrovni jako Bank of England. Evropská centrální banka ECB je pod nulou a bude dál uvolňovat, a Japonsko už je také pod nulou.

Zaznamenali jsme obrovský nárůst likvidity ECB, poskytla trhu nevídaná množství hotovsoti. Jak se to odráží v úvěrové aktivitě komerčních bank? Je spíše stabilní. Vidíme mírný růst hypoték, a stagnaci spotřebitelského úvěru, který se nevrátil k úrovni z časů konjunktury. Korporátní úvěr klesá.

Reálné efektivní směnné kurzy nabízejí také hlubší informaci než běžné srovnání podle kurzovního lístku. Odrážejí se v nich také vlivy inflace, nejčastěji deflátoru HDP, protože zahrnuje jak spotřebitelské ceny, tak ceny výrobců. Podle tohoto srovnání je dolar nadále podhodnocený, euro nadhodnocené a rozptyl obou měn je 25 bodů na stupnici, která má základ 100. Mocné je posílení konkurenceschopnosti čínské měny – asi on 50 bodů od roku 2009.

Pokud jde o globální růst, příspěvky jednotlivých regionů se mění, ale souhrnné číslo zůstává překvapivě stálé jako poslední 4 roky. Pokračuje oživování po krizi, zní hodnotící věta poradní skupiny. Z těch rychle rostoucích, největší příspěvek dává Asie, podíl Latinské Ameriky prakticky zmizel. Čína sice zpomaluje, ale pořád má růst kolem 7 procent.

Migrační krize bude mít mírně pozitivní efekt jako posílení kapacity pracovního trhu, ovšem je tu otázka integrace na tento trh. Také tady narazíme na statistiky, které překvapí. Když se podíváme na první žádosti o azyl, nejvíc jich pochopitelně sklidilo Německo, ale hned za ním následují Maďarsko a Švédsko, každá z těchto zemí s 200 tisíc žádostí. Je to daleko vyšší počet, než má Itálie, Francie, Rakousko. Avšak v poměru k obyvatelstvu se Rakousko řadí k trojici zemí, na které to dolehlo nejvíc. Vede Švédsko před Maďarskem.

O vynořujícím se strategickém tématu mezigenerační solidarity mluvil profesor John Griffill. V úvodu citoval poznámku irského státníka Edminda Burkeho – z roku 1790. Zabývá se dobovou teorií společenského kontaktu. Má za to, že nejde jen o nepsanou smlouvu mezi účastníky aktuální společnosti. „Společnost je kontrakt mezi těmi, kdo zemřeli, kdo žijí a kdo se teprve narodí,“ soudí Burke a nabízí tak rozšířenou definici mezigenerační solidarity.

Ta podle profesora Griffilla kulhá. Regulace pracovního trhu straní starým a vylučuje mladé, takže nemohou vstoupit do sociálního kontraktu, splatit svůj díl. Je to varující. Vysoká úroveň nezaměstnanosti mládeže předcházela krizi. Vede to k radikalizaci. Také migranti jsou hlavně mladí a talentovaní, tím se vyostřuje problém v jejich domovských zemích. Avšak loňská a letošní migrace nejsou žádnou novinkou. Předcházel jí třeba prudký nárůst italských migrantů do Británie.

Mezigenerační solidarita uvázla i v oblasti životního startu. Data ukazují praktické vyloučení mladých z trhu bydlení. Staří vlastní reality, mladí nemají příjmy, musí žít u rodičů, na Západě je stále častější donekonečna prodlužovaný Mama hotel.

Pak tu máme penze. Roste dlouhověkost, klesá porodnost, roste poměr závislosti na pracujících. Riziko je nerovně rozděleno mezi poskytovatele a příjemce penzí. Také ve zdravotnictví narůstají náklady na zdravotní péči, stejně tak v sociální péči.

Co s tím? Potřebujeme dovoz levných pracovních sil? Nebo mechanizaci a automatizaci zdravotní péče?

Špatné nastavení parametrů vyhání mladé ze zemí s vysokými daněmi a vysokou mírou závislosti. Jak to napravit a rozhýbat ekonomiku zemí s vysokou nezaměstnaností? Mutualizovat dluh? Přejít do nadnárodního systému evropských příspěvků?

Doporučení skupiny evropských moudrých:

Odchod od gerontokracie, víc investic do budoucnosti placených z minulých úspor

Severoevropský model větší pracovní pružnosti s větší podporou těch, kdo hledají práci

Odstranit překážky na trhu s bydlením, používat reverzní hypotéky, které mění nemovitost ve formu životního pojištění, vyšší domovní daň

Vyšší věk odchodu do penze, stanovit celoevropské normy

Částečná mutualizace evropského dluhu. Příspěvkově definované penze (vím, kolik platím, nevím, kolik dostanu) na celoevropské bázi

Když se nad těmi doporučeními zamyslíme, vidíme, že nabízejí cestu hlubší evropské integrace. Cestu „stále těsnější unie“, kterou se Britové snaží odmítnout. Možná, že by byla bez Britů dostupnější.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.