Konečně trochu příznivější zprávy, které potvrzují, že epizoda divokého škrcení, kterou nás týraly pravicové vlády, byla z principu zcestná. První povolení kohoutků umožnilo ekonomice nadechnutí. Ale zatím opravdu jen nadechnutí. Vykazovaný výsledek – meziroční reálný růst HDP o 2,5 procenta – je lepší než skutečnost. Něco totiž bylo předplaceno už na konci minulého roku, kdy se vynořily dvě hrozby – zdražení dovozu po devalvaci koruny a zvýšení tabákové daně. Pokud si kuřáci nezačnou strkat do úst cigára po dvou, pocítíme to na výpadku odbytu v dalším čtvrtletí. Také ten, kdo si koupil v lednu ve výprodeji mobil ze starých zásob, než bude výrazně dražší (i když ten starý by ještě do švestek vydržel), už tržbám v dalších čtvrtletích nepomůže.
Tyto jemnosti postihují statistiky hrubé přidané hodnoty, kde daně z produktů (především DPH a spotřební daně) vzrostly meziročně o 4,9 procenta, ale ten skok se odehrál hlavně na konci loňského roku, protože v 1. čtvrtletí už vidíme pokles proti loňskému poslednímu čtvrtletí o 1,4 procenta.
V běžných cenách vzrostl HDP o 4,8 procenta, ale značnou část z toho činí čistě účetní vliv nižší směnné hodnoty koruny. Vývozce, který nezvedl prodej ani o euro, přesto mohl připsat v korunách nejméně sedm procent navíc, když si utržené devizy směnil na levnější domácí měnu. Tenhle rozdíl můžeme vyčíst z porovnání přírůstku HDP v běžných cenách (z faktur) a ve stálých cenách (po odečtu inflačních vlivů). V klíčovém ukazateli, v příspěvku zpracovatelského průmyslu do HDP, tak vidíme přírůstek v běžných cenách o 14,6 procenta a ve stálých jen o 4,6 procenta. To znamená, že cenové vlivy, za kterými je hlavně devalvace, navýšily korunové příjmy zpracovatelského průmyslu asi o deset procent.
Teď je to milé, domácí příjmy se zvedly i tam, kde nebylo nutné cokoliv udělat (pravda, vývozce se musel udržet na trhu). Stejná zahraniční cena, stejný zahraniční objem, vyšší domácí tržby. Ale byla by chyba, kdyby se s těmito penězi zacházelo jako se ziskem a neukládaly se do rezerv, do kterých se sáhne, až bude potřeba modernizovat výrobu a dovážet příslušně zdražené technologie. Devalvace tedy byla zhruba stejně kvalitním manažerským rozhodnutím, jako když si v mrazivém dni zatopíme parketami z obýváku, a pak nás zbytek zimy od podlahy zebe.
Domy se vyvážet nedají, a tak stavebnictví zlevňuje. Vidíme to na rozdílu mezi reálným růstem o 2,6 procenta (přepočtená čísla) a růstem v běžných cenách jen o 1,9 procenta. Ještě trochu hůř to vypadá v činnostech v oblasti nemovitostí, kde ceny tlačí dolů zásoba novostaveb, které se nedaří udat. A to si ještě domácnosti připlatily. „Výdaje domácností se zvýšily o 1,5 % při nižším zájmu o předměty dlouhodobé spotřeby a potraviny a naopak rostoucích útratách za bydlení, služby, obuv a odívání,“ informuje ČSÚ. Pokud lidé nejedí, aby vrátili velikost kalhot do rozumných mezí, je to v pořádku. Ale pokud nájmy vystoupaly nad možnosti domácností a lidé zvyšují HDP za cenu hladu, je to podnět k jiným než statistickým úvahám.
Práce přibylo, celková zaměstnanost v prvním čtvrtletí vzrostla o 0,5 procenta a představuje tak veškerý přírůstek i za celý rok. A přibylo i fixního kapitálu o 5,2 procenta. „Zvýšené investice směřovaly do dopravních prostředků, strojního vybavení a budov a staveb s výjimkou bytů,“ upozorňuje ČSÚ. S těmi byty a nájemným by se opravdu mělo něco udělat …
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
