Rakousko na konferenci zastupoval Herbert Lechner z Rakouské energetické agentury ÖEA. Uvedená agentura má některé funkce regulátor, ale není součástí ministerstva. Je sdružením čtyřicítky osob se zastoupením jak vládního sektoru, tak energetiky, dodavatelských společností a dalších. Z hlediska směrnice EED je místem, kterému je svěřeno oficiální monitorování energetické efektivnosti rakouských subjektů. Vyvinula na to systém, který se velice snadno obsluhuje všemi účastníky trhu prostřednictvím internetu.
V Rakousku došlo v posledních letech k zásadnímu posunu v oblasti energetické strategie, už v roce 2005 obnovitelné zdroje pokrývaly čtvrtinu (24,4 procenta) hrubé energetické spotřeby země. V současné době představují 31 procent celkové spotřeby a je velká naděje, že do roku 2020 dosáhnou 34 procent.
Uvedená čísla jsou relativní, předpokládají, že ve stejné době bude měrná energetická spotřeba stabilizována. Cílem je tedy zachovat růst ekonomiky, avšak bez růstu energetických vstupů, ty by měly zůstat stejné jako v roce 2005 - na úrovni pod 1200 PJ (petajouly). To je klíčová výzva současnosti. Udržení nezměněné energetické spotřeby z roku 2005 i ve větší ekonomice roku 2020 by na konci období znamenalo roční úsporu 200 PJ. Současně bude zaměněna roční kapacita 70 PJ za obnovitelné zdroje. Tomu se přizpůsobují i změny v rozdělení peněz na rakouský energetický výzkum. Od loňského roku jde většina rozpočtu do obnovitelných zdrojů.
V sektoru budov lze snížit spotřebu o 10 procent, jistého snížení lze dosáhnout i v dopravě, ale v energeticky intenzivním průmyslu spotřeba vzroste, podobně jako ve službách. V souhrnu však souhrn přírůstků má být pokryt souhrnem úspor, takže celkový cíl lze dodržet.
Nejvíce úspor lze dosáhnout v sektoru budov, kde je stabilní trend zlepšování energetické účinnosti. Úspory v budovách činí 85 procent celkových energetických úspor, které Rakousko hlásí Evropské unii. Nejdůležitějším nástrojem jsou proto stavební předpisy. Požadavkem je - stejně jako v ČR - vytvořit střednědobý plán, aby do roku 2020 vznikaly jen budovy s prakticky nulovou spotřebou energie. Dotace dostanou ti, kdo už teď půjdou nad rámec předpisů. Podobně je podporováno vytápění s vyšší energetickou účinností. Roční rozpočet pro zvyšování energetické účinnosti budov přesahuje 2 miliardy euro.
Klíčovou rolí státu je stanovení dlouhodobých cílů energetického sektoru. Nejde jen o elektrárny. Budovy, které se dnes postaví, budou sloužit minimálně 50 let. Stát musí vytvořit celkový rámec a podněty, jako jsou daně, povinnosti nebo standardy. Dále podporu výzkumu, osvětu, poskytování informací. Musí pečovat o potřebné kvalifikace a kontrolu kvality požadovaných změn. Všechny nové technologie potřebují kvalifikované užití.
A stát musí jít příkladem. V Rakousku spolková vláda uzavírá modelové kontrakty pro desetiletý program renovace všech veřejných budov. Vznikla federální agentura pro veřejné zakázky, která prosazuje kritéria z oblasti energetické efektivnosti, udržitelnosti a ekologie.
Nyní se rozbíhá debata o zavedení povinných cílů energetické účinnosti (energy efficiency obligation) z evropské směrnice EED, která požaduje úsporu 1,5 procenta konečné spotřeby energie ročně. Vzhledem k tomu, že největší prostor nabízí snižování energetické náročnosti budov, lze jej nabídnout i dodavatelům energie, elektřiny a plynu, ale třeba i pohonných hmot. Uvažuje se, že by převzali (zainvestovali a realizovali) 40 procent požadovaných úspor. Samostatně budou nastaveny povinnosti také pro malé a střední podniky a pro podniky, které obchodují na evropském trhu s uhlíkovými limity, informoval rakouský účastník Herbert Lechner.
Diskuse se pak soustřeďovala na české prostředí. Americký finančník, který už 25 let investuje do obnovitelných zdrojů a úsporných technologií, doporučil porovnat náklady evropské směrnice, která právě vstupuje v platnost, s „náklady korupce“, kde vidí jasný příklad v tom, jak se v Česku naložilo s podporou solární energie.
Odhad provedu za něj – je to více než polovina ze zhruba bilionu korun, kterými se podařilo zatížit české spotřebitele pro příštích dvacet let. Vycházím z faktu, že na podzim 2006, za první vlády Mirka Topolánka bez důvěry, byly Českým energetickým úřadem nesmyslně zdvojnásobeny výkupní ceny elektřiny ze solárních zdrojů oproti stavu, který předpokládal zákon z roku 2005. Když Topolánek padnul, pomohla solárním zlatokopům úřednická vláda Jana Fischera svou nevysvětlitelnou nevšímavostí, když celý ten podvod nechala další rok běžet. Zasviť nám ty Slunko zlaté, mohli si prozpěvovat všichni – především zahraniční – investoři, kterým to zajistilo pohádkové platby od českých zákazníků na dvacet let dopředu.
Američan konstatoval, že v takových podmínkách se dlouhodobé cíle prostě stanovovat nedají, protože příští vláda je zruší. Problém má tedy silnou politikou složku, bez které je neřešitelný.
Další čeští účastníci popisovali potíže, když chtějí zavést nejoblíbenější zahraniční inovaci spočívající v tom, že investice do úsporných technologií a stavebních úprav jsou financovány podílem z úspor na energetickém účtu (energy performance contract – EPC). Nemusíte mít pohotové zdroje na investici, nemusíte ztrácet čas vlastní tvorbou projektu. Firma vám to dodá a úhradu získá z podílu na tom, kolik energie se nakonec ušetří.
Pro české ministerstvo financí je však takový postup málo transparentní, nechce jej povolovat u veřejných budov, které by však měly jít příkladem a rozhýbávat trh úspor veřejnou poptávkou. Z publika zazněla úvaha, že jde hlavně o „nevýhodné“ řešení, protože náklady mají jasný strop – spočítají se možné úspory a hned víme, kolik na zakázku máme, aby se zaplatila. Kdežto u dálnic je jedno, jestli něco stojí deset, dvacet nebo třicet, tam žádný strop není, důležité je jen to, co zákazník vydrží…
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
