Zbyněk Fiala: Je to vyrobeno doma

Při schvalování amerických sankcí proti Rusku byl jedinou podstatnou věcí poměr sil v Kongresu. Jen asi pět zákonodárců v obou komorách dohromady nezvedlo ruku „pro“. To neznamená, že všichni jsou přesvědčeni o zásadní ruské stopě v loňských amerických volbách. Spíš to znamená, že dnešní americký zákonodárce musí být velice opatrný, když chce vyjádřit vlastní názor. Nelze bez úhony – slovy lidové moudrosti – „čurat proti větru“. Rusko je klíčové vnitropolitické téma Washingtonu. S tím ať se Rusové smíří, je jedno co zrovna sami dělají. Byla jim přidělena role nepřítele, a kdo zvedne ruku proti, prohrál. Stupňování napětí je v národním zájmu, dnešní USA nedovedou žít míru.

O ruském vměšování do amerických voleb se začalo mluvit před rokem, když nejprve tajemný Guccifer 2.0, a po něm Wikileaks nabídli poutavé čtení z vnitřností Národního výboru Demokratické strany a volebního štábu Hillary Clintonové. Ukázalo to manipulaci voleb, ale ze strany těch v Demokratické straně, kdo nechtěli za žádnou cenu připustit vítězství socialisty Bernieho Sanderse v primárkách. Jak se k tomu dostali Rusové. Krátce po zprávě, že špinavé prádlo Hillary je venku, s tím přišel jakási laboratoř Crowdstrike, blízká táboru Hillary.

S důkazy si nikdo neláme hlavu. To je ostatně „state of the art“ čili špica dovednosti některých šéfů zpravodajských služeb – tvrdit, co se rádo slyší, je lepší než houby vědět. Laťka se nastavila už před vpádem do Iráku. Když se nedařilo nalézt nic, co by dokazovalo, že Husajn má zbraně hromadného ničení, prosadila se teze tehdejšího ministra obrany Donalda Rumsfelda, že „neexistence důkazů není důkazem neexistence“.

Jinými slovy, Husajnovi bylo houby platné, že se nenašly ani atomovky, ani jiné lidožery, protože neúspěch hledání nepotvrzuje, že hledané neexistuje. Což ovšem platí kdekoliv. Proto se teď touto metodou postupuje i proti Rusku. Že nejsou důkazy o ruském hákování amerických voleb? Tím hůř, zkoušejí to skrývat. To je ten důkaz, jak jsou sankce nutné.

Jistý odpor se však ve zpravodajské komunitě přece jenom zvedá. Když šéfové těchto služeb kývnou na cokoliv, o co jsou požádáni opozicí proti Trumpovi, vzniká riziko, že opravdové zpravodajce nebude nikdo potřebovat. Přijdou o chleba. Ale bránit se mohou jen veteráni, které není odkud vyhodit. Slyšíme tedy jen dva hlasy – šéfy služeb a veterány těchto služeb. Šéfové mají jasno, veteráni kladou otázky.

Nemáme rádi Trumpa, ale máme rádi pravdu, zdůvodnili svůj postup William Binney a Ray McGovern, když napsali, že tajná korespondence Národního výboru Demokratické strany (DNC) neunikla nějakým ruským hákováním, ale byla zkopírována přímo z počítače. To mohl udělat jen někdo, kdo k tomu měl přístup, tedy žádní Rusové. (Více ZDE)

Jedná se o kvalifikované sdělení, které bylo poprvé publikováno už 5. ledna letošního roku na názorových stránkách The Baltimore Sun. Binney strávil kariéru v Národní bezpečnostní agentuře NSA a McGovern v CIA. Oba jsou veteráni. Binney odcházel v roce 2001 z pozice technického ředitele NSA. Byl to tedy on, kdo řídil vývoj systému, které dnes tato agentura používá. McGovern to v CIA dopracoval až na úroveň vedoucího analytika, který přímo poskytoval svodky prezidentu USA. Tehdy jím byl jiný Republikán, Ronald Reagan. Zkrátka informují nás dva profíci, žádní diletanti.

Proč to nemohlo být hákování a musela to být kopie přímo z počítače?

Nenašla se žádná elektronická stopa hákování, přestože podle Binnaye – a ten to musí vědět – NSA by taková stopa nemohla uniknout. NSA zaznamenává cesty veškeré elektronické korespondence v USA, a nejen tam. Existuje jediný způsob, jak při přesunu dat mimo počítač nezanechat stopu. Musím se dostat přímo k počítači nebo do jeho vnitřní sítě LAN (před branami internetu) a nasypat to z konektoru do nějaké fleshky nebo jiného přenosného média.

Kdyby šlo o hákování, tedy nedovolené dálkové ovlivnění počítačů, NSA dokáže zjistit nejen čas, ale i veškeré trasy, kudy by se signály v internetové síti přenášely. Proč to tedy NSA neukázala, aby potvrdila svá tvrzení o tom, že ví, kdo to vykradl z DNC? Nejspíš, že nic takového nemá, ale pak to musel vynést někdo zevnitř, nějaký insider. McGovern, který v článku zastupuje CIA, jen potvrdil, že samotná CIA nic zjistit nemůže, protože v této oblasti je „téměř totálně“ závislá na NSA.

Oficiální místa zmíněný pohled veteránů zcela ignorují, proto se ozvali znovu. Rok po události, a krátce poté, co byly v Senátu schváleny další sankce proti Rusku, byla zveřejněna „forenzní meta-analýza“ autora, který vystupuje pod nickem The Forensitator. (Více ZDE)

Předmětem analýzy byl zkomprimovaný soubor 7dc58-ngp-van.zip (dále jen NGP VAN) ve formátu 7zip s maily Národního výboru Demokratické strany a Johna Podesty, šéfa volebního štábu Clintonové. To je soubor, který pak zveřejnila osoba označující se jako Guccifer 2.0. Uvedená pošta DNC byla stažena 5. července 2016 a o dva měsíce později (13.9.2016) ji Guccifer 2.0 zveřejnil na DNCLeaks.

Z datového souboru bylo možné vyčíst délku, a tedy i průměrnou rychlost stahování, která byla 23 MB/s. To je rychlost, která je obtížně dosažitelná při stahování po internetu. Autor proto považuje za pravděpodobnější, že data byla zkopírována přímo z počítače, který je obsahoval. To znamená, že ten, kdo je nabral, měl buď přímý přístup k tomuto počítači, nebo se na něj napojil uvnitř místní sítě LAN. Analýza upozorňuje, že takto bylo dostupných až 19 GB dat, takže to, co bylo zveřejněno, možná představuje jen jednu desetinu zkopírovaného materiálu.

Časové značky souborů jsou nastaveny v časovém pásmu EDT, tedy z východního pobřeží USA. Tyto značky nabídl fakt, že to bylo nejprve zkopírováno do počítače s Linuxem, jehož příkaz „cp“ automaticky zapisuje i data poslední změny souboru. Autor analýzy soudí, že použitý počítač byl z USB také spuštěn, a data pak byla kopírována na stejnou klíčenku, neboť byla formátována pro správce souborů ext4 v Linuxu.

O dva měsíce později, 1. září 2016 byla část zmíněného zazipovaného souboru NGP VAN zkopírována do prostředí Windows. Tam je jiný správce souborů. Byl pak vytvořen konečný komprimovaný soubor 7zip, ve kterém najdeme i soubory balené ve formátu .rar s pracovními adresami Windows. Také tyto pracovní adresy jsou nastaveny v časovém pásmu EDT, tedy někde na východním pobřeží USA.

Jak původně sbalené soubory .rar, tak původně nesbalené soubory, které skočily ve výsledném souboru NGP VAN 7zip a byly zveřejněny 13. září 2016 osobou Guccifer 2.0 na speciálním webu DNCLeaks, a pak i prostřednictvím Wikileaks, byly tedy nejprve kopírovány do klíčenky USB, a ta pak byla použita jako zdroj pro další zpracování do výsledného souboru 7zip. Kdy a jak k tomuto výslednému zpracování došlo, se však zjistit nedá.

Tolik The Forensicator v úvodním shrnutí, detaily ať si každý nastuduje sám. Klíčový závěr – nebylo to hákováno po internetu, bylo to zkopírováno někým zevnitř, a všechno na východním pobřeží USA. Tam leží i Washington. Rusko je jinde.

Ukradené maily ukazují hlubokou míru nepoctivosti primárek

The Forensicator tak jasně vyvrací analýzy laboratoře Crowdstrike, která jako jediná zkoumala soubory s kradenou poštou předtím, a našla tam ruskou stopu. Čtu to na Disobedient Media (neposlušná média), kde neopomenou dodat, že zakladatelem Crowdstrike je Dmitri Alperovitch, který je také vedoucím pracovníkem Atlantické rady, a ta je podle zjištění této redakce napojena na George Sorose. Redakce nabízí i závěr, že Guccifer 2.0 bude mít hodně společného s Alperovichem. Podle jména soudě, tedy nějakým jiným Rusem, než je „ruský hacker“.

Ukradené maily DNC ukazují hlubokou míru nepoctivosti primárek Demokratické strany, jejíž národní výbor jednoznačně kopal za Hillary Clintonovou a proti Berniemu Sandersovi. Cinknuté byly i debaty v CNN, kde Clintonová dostala otázky předem. Dva měsíce před volbami si tak ušili z ostudy kabát.

S myšlenkou, že to byl„ruský hacker“, kdo to ukradl DNC a dal Wikileaks, přišla jako první zmíněná Crowdstrike. Hacker prý za sebou nechal „ruské stopy“ včetně jména Felixe Edmundoviče Džeržinského, zakladatele porevoluční ruské tajné služby, k jehož odkazu se prý hlásí i dnešní FSB. A bylo tam taky něco azbukou. Líp se podepsat nemohli.

Ruská stopa v amerických volbách se pak stala samozřejmostí v prohlášeních nejrůznějších služeb a vyšetřovacích výborů. Pozoruhodné, že zdroj všech potíží, Národní výbor Demokratické strany, odmítl přístup zpravodajským službám, které to chtěly vyšetřit. Nikdo také nezkoumal, zda to bylo opravdu háknuté, nebo jen zkopírované. Věci trochu zkomplikovala vražda jednoho pracovníků DNC Setha Riche, který měl tuto poštu údajně ve svém počítači. „Vnitřní stopa“ případu DNC je tedy minimálně stejně silná jako ta „ruská“.

Další veteráni, sdružení Veteráni zpravodajské profese pro zdravý rozum (VIPS), které vzniklo po zmanipulovaném podnětu k invazi do Iráku roku 2003, věc shrnují. Bývalí zpravodajští důstojníci napsali přímo prezidentu Donaldu Trumpovi o svých pochybnostech, zda „ruský hacker“ nevznikl na domácí objednávku. Shrnují poznatky o tom, že data byla stažena přímo z počítače DNC a jde tedy o někoho zevnitř organizace, a mají za to, že „ruská stopa“ tam byla později vmanipulována. (Více ZDE)

Proč? Manipulace s americkými volbami byla, ale podnikal ji DNC, nahrávající štábu Hillary Clintonové. Všechny ty špinavosti se mohly stát hlavním tématem zbytku kampaně. Proto bylo třeba ukradené maily něčím přetlouct. Tím něčím byla „ruská stopa“.

Staly se tedy dvě věci:

1) Kdosi zevnitř DNC vynesl data z počítačů a dal je Wikileaks. Julian Assange je ohlásil už 12. června 2016, ale nezveřejnil je hned, to chtěl udělat až později. Nakonec s tím začal až 22. července 2016. Cílem bylo ukázat, jak DNC straní Clintonové.

2) Souběžně vznikala snaha předem očernit cokoliv, co Wikileaks zveřejní, okázalým poukazem na „ruské hackery“. Proto už 15. června přišel Crowdstrike, který pracoval pro DNC, s tvrzením, že našel škodlivý software (malware) na serverech DNC. Stejného dne se ohlašuje Guccifer 2.0, bere na sebe odpovědnost za „hacking“, tvrdí, že on je tím zdrojem Wikileaks a zveřejňuje dokument, na kterém pak byly nalezeny „ruské stopy“.

Veteráni VIPS prezidenta varují, že posudky, které dostává od vybraných tajných služeb, neobsahují žádné důkazy. Proti tvrzením o „ruských hackerech“ stojí fyzikální zákony. Lze spočítat, co je možné na internetu, a co je nemožné. Guccifer 2.0 proto není hacker, ani ruský, ani žádný jiný. Jde o vnitřní únik dat, pravděpodobně po klíčence, který byl později zneužit s doplněním zmanipulované ruské stopy. Kdo je Guccifer 2.0 nevíme, píší veteráni prezidentovi. „Zeptejte se na to FBI!“

S tou výzvou prezidentovi, aby se zeptal FBI, to veteráni myslí vážně. FBI se totiž dosud o žádnou identifikaci Guccifera 2.0 nepokusila. Ani ona nechtěla zjišťovat nepříjemnou pravdu, a k tomu ještě kazit obraz žádaného ruského nepřítele.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele