Inflace je stále krotká a drží se zpátky za prudkým růstem hospodářství. Trend je lépe vidět na porovnání ročních průměrů spotřebitelské inflace, ten byl v loňském prosinci na 0,7 procenta a nyní dosáhl 2,3 procenta. Existují šílené teorie, že při dvouprocentní inflaci je ráj, proto ji tam cíluje i centrální banka. V reálném světě nám to může být jedno. Podle souhrnných čísel se nic neděje.
Nic? Někde to přecejen bublá, a nahlédnutí pod pokličku ukazuje, kde.
Čekali bychom, že v průmyslu. Televizní zprávy jsou plné bědování ředitelů a analytiků, že nejsou lidi a mzdy hrozně rostou. Jenže firmy si s tím poradily, v říjnu byly průmyslové ceny zhruba stejné jako v září a ve srovnání s loňským říjnem stouply jen o 1,1 procenta. Drama je jinde. Výkupní ceny mléka jsou skoro o 40 procent výše než před rokem a mají velký podíl na tom, že ceny zemědělských výrobců vzrostly meziročně o 8 procent. Avšak vhodnější by bylo méně korektní, leč výstižnější sdělení, že výkupní ceny mléka jsou o 40 procent méně mizerné než loni. Skutečný cenový tlak je jinde.
Klíčový cenový signál lidé vidí v másle za 60 korun. Dokonce si vysloužilo pozornost sázkové kanceláře Fortuna. Pokud vsadíte na to, že cena vyšplhá nad 65 korun, můžete vyhrát desetkrát tolik. Ani bookmakeři však dalšímu růstu cen másla nevěří, protože nejnižší sázkový kurz (1:1,5) je vypisován na ceny od 30 do 55 korun. Čekají, že ceny se vrátí tam, kde byly před aktuálním zdražením.
Kde se však to zdražení vzalo? Jednou složkou je rozhozený evropský trh, který byl roku 2015 osvobozen od nepřekročitelných mléčných kvót, to otevřelo prostor pro větší výrobu, jenže v tu ránu do toho vletěly ruské sankce a mléko nebylo kde udat. Jen výroba couvla, začala se hlásit vyšší poptávka po másle v Číně. Také u nás roste zájem o bohatší jídelníček s větším obsahem živočišných tuků. Česká stáda na to nejsou vybavena. Nejprve byla v 90. letech vybitá, pak se začala obnovovat s nejvýkonnějšími plemeny, ale ta dojí v hovězích koncentrácích za podpory antibiotik a dalších lahůdek mléko s nižším obsahem tuku.
Ještě zajímavější je pohled, jak se astronomická cena másla dělí mezi farmáře, mlékárny a obchodní řetězce. V ČSÚ to sleduje Jiří Šulc a v září nabídl zajímavý obrázek v časopise Statistika a my.
http://www.statistikaamy.cz/2017/09/cena-mleka-jde-nahoru-masla-strme-vzrostla/
Průměrné roční ceny mléka, leden 2011 až červenec 2017
V jednotlivých sloupcích tohoto grafu vidíte různobarevné proužky vyjadřující, za kolik dodává zemědělec, za kolik to odebere obchod z mlékárny a za kolik to koupí spotřebitel. Z obrázku je zřejmé, že mléko bylo letos v obchodech zhruba na stejné ceně jako roku 2012. Mlékárny ho přitom dodávaly obchodu o chlup levněji a zemědělci naopak dostali od mlékáren nepatrně víc. Zato cena másla vzrostla za tu dobu skoro o polovinu.
Uvedená statistika je však trochu zavádějící, protože pracuje s polotučným mlékem, tedy s takovým, ve kterém je 1,5 procenta tuku. Nadojený standard bude někde u 3,5 procent tuku. To je surovina, kterou nakupují mlékárny od zemědělců. Řekněme, že odstředěním v mlékárně získáme z každého litru ještě 20 gramů tuku. Když vyjdeme z toho, že ve čtvrtkilové kostce másla je 80 procent tuku, potom z deseti litrů mléka lze vyrobit kostku másla a deset litrů modravého odstřeďáku.
Spotřebitelské ceny vybraných potravin sleduje ČSÚ každý týden, použiji tedy aktuální celorepublikové průměry. O výrobních vstupech, výkupních cenách mléka informují měsíční statistiky výrobních cen. V říjnu mlékárny vykupovaly 1000 litrů v průměru za 8 878 korun. Za 40 litrů mléka, které musíme zpracovat na kilo másla, dostal zemědělec 355,20 Kč. Mlékárny a obchod měly dohromady tržby 226,96 korun za máslo a 814 korun za 40 litrů odstřeďáku, tedy 1040,96 Kč. DPH teď ponechme stranou.
Zemědělec z té tisícovky dostal jen třetinu. Ve hře je tedy dalších 685,76 Kč, o které mléko zvedlo hodnotu na cestě ke spotřebiteli. Tyto obrovské, netušené peníze už jdou jinam.
Z výše uvedeného obrázku z časopisu Statistika a my je zřejmé, že největší porce tržeb skončí v distribuci, u obchodníka. Jistě je v tom i úhrada toho, co se neprodá a shnije. OSN nabízí odhad, že v rozvinutých zemních se vyhodí asi 30 procent potravin, strašně moc. S tím máslem to asi nebude tak hrozné, ale mléko se zdá být riskantnější. Nicméně z uvedeného vývaru zbyde jistě dost, jinak bychom neměli nejhustější síť hypermarketů v Evropě.
Zkusme si představit, že rozčílení zemědělci, kteří mají občas tendenci lít mléko do kanálu, protože za tyhle ceny se to fakt nedá dělat, zajdou v neděli do větší hospody a dohodnou se, že si radši pořídí vlastní mlékárnu a síť prodejen. Mlékárenské družstvo. Třeba jako byla Madeta – Mlékárenské družstvo Tábor – po válce. Mělo i své mléčné bary, což vím od táty, který to tam pomáhal zavádět podle amerických vzorů z časů prohibice.
Malé samozásobitelské družstvíčko jsem zase viděl u Hamburku. Mléčné sekci velel skvělý profesionální sýrař. Měl jednoho odborného pomocníka a pomocnou sílu na mytí použité techniky. Denně zpracovával produkci asi dvou stovek krav. Většina produkce šla členům, kteří si ji předplatili, zbytek do nějakých krámků. Kvalita špičková, ceny mírné, poptávka obrovská. Sýrař byl placen slušně, nikoliv královsky, ale byl otrokem nepřetržitého provozu. Ten však začíná nabízet stále více možností automatizace a dálkové kontroly. Také organizace může být jiná.
Onen hamburský příklad byl organizován na podobném principu, jaký znají bedýnkáři. Měli tam obvyklou zeleninu, ale taky onu mlékárnu, pekárnu a zpracovatele masa, a fungovali na principu předplatného. Počet členů byl dán úživnými možnostmi zemědělské půdy, kterou měli k dispozici. Ve výrobě pracovala asi desetina členů, většina jen občasně brigádničila a snížila si tak trochu náklady osobních dodávek.
Svoji ekonomiku vyhodnocovali podle cen místní Billy, víceméně se do toho vešli, ale třeba jejich lidová jídelna – na tu nesmím zapomenout – měla pohádková domácí jídla, jaká se prostě nekoupí. Příklad s českým mlékem obecně naznačuje, že zhodnocení suroviny nabízí trojnásobek toho, co prodej komodity. Výroba v menším měřítku přitom může být pružnější a kvalitnější. Může si dovolit za stejné peníze lepší produkt nebo stejný produkt za méně peněz. A tyto peníze jsou navíc v daném místě nejen výdajem (kupuju), ale i příjmem (prodávám). To stojí za úvahu.
Zbyněk Fiala
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
