Nejsilnější zpráva z nedělních voleb v Německu říká, že velká koalice ztratila čtvrtinu voličů a nejspíš se rozpadla. Alespoň podle předsedy SPD Martina Schulze, který prohlásil, že jeho strana jde do opozice. Rozhodl se pro to bez jakéhokoliv dialogu se členstvem, už v reakci na první odhady, které mu připisovaly 20,8 procenta, nejméně od druhé světové války. Černá CDU spolkové kancléřky Angely Merkelové s 33,2 procenty začala uvažovat o koalici s „modrými“ FDP (10,4 %) a Zelenými (9,3 %), tedy v „jamajských“ barvách. Ta však snadno láme na problému migrace - Zelení jsou pro, Svobodní jsou proti. O Levici (8,9 %) zatím nikdo nemluvil.

V následujících dnech se mohou mnohé názory měnit, ale nakonec se nemohou vyhnout řadě strategických výzev, které leží před touto největší zemí EU s 83 miliony obyvatel. Nyní se nejvíc mluví o migrantech, ale troufám si říci, že zrovna tohle patří k těm snazším úkolům. Přišlo jich milion, zhruba jeden na sto obyvatel. Tohle Němci zvládnou, už proto, že k tomu přistoupili pozitivně a pomáhají bližním v tísni s opravdovým křesťanským přesvědčením, jaké u nás – jak jsem zaznamenal z jednoho rozhovoru s německou Češkou v ČT – vlastně neznáme.

Největším nepřítelem Německa je v tuto chvíli jeho úspěch. Nejde jen o to, že láká jako cílová země uprchlíků. Problém je jinde, začíná mít potíže se svými přebytky zahraničního obchodu, protože v bilancích jejich protistran se to projevuje jako schodek. Když někdo vyváží víc, než dováží, v zákaznických zemích narůstá dluh. A extrémně velké německé přebytky způsobují extrémně nebezpečné schodky jinde. Procitající ekonomové to začínají označovat za další typ makroekonomické nerovnováhy, která může dělat stejné problémy jako díry v rozpočtu. Tato nerovnováha je přece jednou z příčin boláků typu Řecko nebo Španělsko, zemí, které se zadlužily na německé produkci.

Avšak bolet bude i léčba v podobě větší orientace na německou domácí spotřebu. Bolestivě to pocítíme alespoň v zemích jako je Česko, které vyrábí hlavně pro německé exporty. Volby to jen vyhrotí. Pokud SPD skutečně skončí v opozici, může se věnovat svému opomíjenému tématu – ocenění práce zaostává za oceněním kapitálu. Mzdy se musí lépe přizpůsobovat vývoji produkce. Růst mezd v Německu urychlí automatizaci, protože chytřejší stroje se tak lépe vyplatí. Zároveň však zvýrazní naše strategické zaostávání, dané tím, že česká práce byla levnější než technologie, které by ji mohly nahradit. Uvázneme v oborech, které přestávají existovat.