Prezident Spojených států Barack Obama využil pravomocí podle staršího zákona o čistotě ovzduší a přitvrdil pravidla pro emise skleníkových plynů. Rozhodl, že do roku 2030 musí být sníženy o 32 procent proti roku 2005.
http://www.nytimes.com/2015/08/02/us/obama-to-unveil-tougher-climate-plan-with-his-legacy-in-mind.html
Uvedené rozhodnutí vypadá jako rychlá reakce na varovnou zprávu skupiny předních vědců v čele s britským klimatologem Jamesem Hansenem, že klimatické změny zvednou hladinu oceánu už této generaci, nikoliv až těm příštím.
http://www.huffingtonpost.com/dr-james-hansen/multi-meter-sea-level-rise-is-an-issue-for-todays-public_b_7875828.html
Skoro bych se k tomu názoru přiklonil také. Nikoliv, že Obama si ráno něco přečetl v novinách, vytáhl stříbrnou propisku a začal do notesu načrtávat prezidentskou direktivu. Je však možné, že čekal na událost, která by mu usnadnila prezentaci dlouho připravovaného záměru. Mohla to být další superbouře jako v New Orleanse, další zničující sucho v centrálních zemědělských oblastech jako v časech „dust-bowl“ nebo další neuhasitelný lesní požár či jiný posel klimatických změn.
Zvyšování hladiny světového oceánu je možná nejdramatičtějším průvodcem oteplování klimatu, protože zasáhne nejen pár tichomořských ostrovů, které nejsou tak na očích, ale brzy na to také New York, Londýn, Amsterodam, centra největších koncentrací lidí i bohatství.
Uvedená katastrofická zpráva předních klimatologů ovlivní i atmosféru na Světové klimatické konferenci, která se bude konat v prosinci v Paříži jako poslední pokus o dosažení nějaké koordinované světové akce. Lepší je proto rychle něco rozhodnout dobrovolně, než k tomu být dokopán znepřáteleným mezinárodním společenstvím. Spojené státy nemají tu volnost jako Česká republika, jejíž vláda disponuje know-how, jak si získat světovou oblibu pod transparenty Prolomíme uhelné limity, Zvýšíme energetickou spotřebu, Naší akcí je jaderná reakce.
Popravdě, Spojené státy by nezměnily tvář své energetiky jen kvůli jedné světové konferenci. Americké tempo snižování emisí má být srovnatelné s evropským především proto, aby USA nezůstaly stranou energetické revoluce spojené s přechodem na obnovitelné zdroje. To může být podstatná složka rozhodnutí prezidenta Spojených států Baracka Obamy, aby zkrátil cestu tohoto přechodu a přestal spoléhat na zemní plyn jako na „stupínek“ k pomalejšímu snižování závislosti na fosilních palivech.
Původně, roku 2012, sice s takovým vývojem počítal a nechal se strhnout „břidlicovou revolucí“, která udělala z USA plynovou velmoc a potenciálního exportéra, ale situace se mezitím v mnoha ohledech změnila. Pokud jde o samotný zemní plyn, propad světových cen nabírá trvalejší charakter a těžařské společnosti se dostávají do vážných potíží. Asi začnou potřebovat nějakou státní pomoc. To mohl být důvod, proč už teď zazněl signál, že s něčím takovým nelze počítat.
Dalším důvodem je vyvrácení iluzí, že zemní plyn je ke klimatu šetrnější než uhlí. Při samotném spalování plynu se sice uvolní o polovinu méně uhlíku, než obsahují zplodiny z hořícího uhlí, ale ještě předtím se musí ten plyn také někde vytěžit a odněkud přepravit. A podle posledních zjištění při těchto činnostech uniká do atmosféry obrovské množství metanu, který je pro klima dvacetkrát nebezpečnější než oxid uhlíku. V konečném výsledku je tak rozdíl mezi spalováním uhlí a plynu mizivý.
Obava z ohrožení pracovních míst, pokud by se sáhlo na těžařský sektor, už také ztratila svou váhu, protože průmysl obnovitelných zdrojů zaměstnává víc lidí.
http://www.irena.org/Publications/rejobs-annual-review-2014.pdf
Těžba fosilních zdrojů končí, obnovitelné zdroje prožívají dramatický rozvoj, takže rozdíl se bude zvyšovat. Politika tomu může pomoci, když nastaví dostatečně náročné a dlouhodobé cíle. V USA jsou dva: Omezení skleníkových plynů proto přitvrdí z 30 na 32 procent do roku 2030 oproti roku 2005. A podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů má ve stejné době narůst na 28 procent. Tím se zvyšuje původní cíl 22 procent a srovnává krok s německým cílem.
Německo, velký průmyslový soupeř Spojených států, zahájilo svůj energetický obrat Energiewende bezprostředně po havárii jaderných elektráren ve Fukušimě z roku 2011. Tento náskok je proto potřeba stáhnout. Nejde jen o samotné technologie, které jsou v USA k dispozici také, ale o přechod energetického systému z centralizovaných zdrojů na decentralizované. To vyžaduje strategické investice, které musí být podníceny politikou.
Ostatně, politika tu sleduje i své cíle. Víc pracovních sil v perspektivním preferovaném odvětví znamená také víc voličů. Těžařům přitom docházejí peníze, takže i tento jejich vliv přestává být prioritou. A v neposlední řadě, Obama chce zůstat zapsán v historii jako prezident, který dokáže dosahovat pozitivních cílů. Uhájil povinné zdravotní pojištění pro nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, které dříve nikdo za rozumnou cenu nepojistil, a nyní chce stát u začátku energetického obratu USA.
Politická technika – tváří v tvář zablokovanému Kongresu – je stejná jako u Obamacare. Těžiště akce se přesouvá na úroveň jednotlivých států Unie, kde je realističtější prostředí. Sice i tam už Republikáni začali vyhrožovat, že se budou bránit soudně, ale prohráli to s povinným zdravotním pojištěním, prohrají i zde. Obama se opírá o dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu USA (má i některé pravomoce, jaké jsou u nás svěřeny Ústavnímu soudu), že oxid uhlíku je škodlivina, a proto i na tento plyn se vztahuje Zákon o čistotě ovzduší (Clean Air Act). Zmíněný zákon pak svěřuje kompetence Úřadovně na ochranu životního prostředí EPA. Státy unie od ní dostanou cíle, a bude na nich, jak je naplní.
Je to nové téma také do nadcházejících voleb v listopadu 2016, kdy se vedle prezidenta rozhodne také o složení sněmovny, části Senátu, a taky o guvernérech a sněmovnách jednotlivých států. Ti republikánští jsou zatím rozhodnuti s Obamou bojovat. V prezidentských volbách roku 2012 o klimatu nikdo nemluvil. Hilary Clintonová teď Obamu okamžitě podpořila. Šéfem její kampaně je John Podesta, který byl předtím – podle New York Times – architektem Obamovy klimatické politiky.
Ale nezajímavé nejsou ani průzkumy veřejného mínění. Většina Američanů podporuje akce proti klimatickým změnám. Společný výzkum podniknutý v lednu listem NYT, Stanford Uni a Resources for Future ukázal, že dvě třetiny Američanů budou spíše volit kandidáty, kteří mají v programu boj proti klimatickým změnám.
http://www.nytimes.com/2015/08/03/us/politics/obama-policy-could-force-robust-climate-discussion-from-2016-candidates.html
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
