Chráněná příroda je hospodářská výhoda, potvrzovali jsme si znovu na zasedání petičního výboru Poslanecké sněmovny, když jsme si prohlíželi slajdy petentů na podporu své argumentace. Samozřejmě, že to neplatí pro pražské advokáty, kteří by rádi obchodovali se stavebními pozemky v dnešní chráněné zóně a posázeli je paneláky, jakými jsou dneska zamořeny Krkonoše. Ale proti tomu byly připomenuty závěry nedávné studie Ekonomické dopady rozdílné péče o NP Šumava, kterou zpracovali na přelomu roku Experti z renomované britské společnosti EFTEC pro Centrum výzkumu globální změny Akademie věd ČR.
Jak studie uvádí, ekonomický přínos přírody v národním parku činí 44 miliard korun ročně a je vyšší na území ponechaném divoké přírodě. 2 miliony návštěvníků NP Šumava utratí každý rok přibližně 68 milionů euro (1,87 miliardy Kč) v oblasti, kde je nezaměstnanost nižší než celostátní průměr.
Celkový ekonomický přínos národního parku je však mnohem větší a dosahuje 1,6 miliardy euro (44 miliard korun) ročně, pokud se k turistice připočítají další služby přírodních ekosystémů.
Ekonomická hodnota těchto služeb je vyšší v těch částech parku, které jsou ponechány divoké přírodě. Návrhy zákona o Šumavě připravené exministrem Chalupou a také Plzeňským krajem by poškodily integritu ekosystémů v NP, a tím riskují významné hodnoty jejich služeb.
Studie byla pořízena ještě před přijetím senátního návrhu Zákona o NPŠ, který vychází z idejí dvou hejtmanů (jih a západ) a jehož gumové paragrafy by umožnily podniknout na Šumavě cokoliv (samozřejmě, pokud jsme v partě s těmi, kdo to mají v hrsti). Proti senátnímu návrhu se zvedla bouře veřejného odporu, kterou reprezentovala petice, organizovaná za účasti Hnutí Duha. Nasbírala přes 40 tisíc podpisů, z toho drtivou většinu na papíře a zhruba pětinu mezi turisty, kteří doputovali k pramenům Vltavy.
Petice žádá poslance a senátory, aby přijali takový zákon o Národním parku Šumava, ve kterém bude hlavním cílem ochrana přírody; ostatní činnosti budou možné jen do té míry, aby neohrozily vzácnou přírodu; bude zachována současná rozloha území ponechaného přírodě, tj. 30 % národního parku, a stanoveno jeho postupné rozšíření alespoň na 50 % do roku 2030, jak určuje současný Plán péče o národní park a jak je to obvyklé v ostatních evropských národních parcích; výstavba bude omezena, aby nezničila cennou šumavskou krajinu.
Do hry vstoupila také další forma občanské angažovanosti, stínová vědecká rada NPŠ, složená z vědců, které nepřijatelné postupy předchozího vedení z národního parku vypudily. V podstatě je to seskupení nejlepších českých odborníků na ochranu přírody, zatímco předchozí vedení parku (Jan Stráský) se opíralo hlavně o odbornosti hospodářského lesnictví, protože vidělo v národním parku stavební pozemky, sjezdovky, honitby a exportní kulatinu.
Výstupem stínové vědecké rady je návrh zonace národního parku podle přírodovědných hledisek. Smyslem národních parků je ochrana druhů a ty nejohroženější potřebují území o určité velikosti, aby vůbec dokázaly přežít. Vědci shromáždili seznam vzácných a ohrožených druhů spolu se seznamem jejich stanovišť a pokusili se vytvořit souvislé jádrové území, kde se tato stanoviště pokud možno překrývají. V jádrovém území jsou i zásahové oblasti – horské louky se musí kosit (dříve se spásaly), pokud na nich mají přežít vzácné orchideje.
Právě tato divoká příroda láká návštěvníky, a aby se tam vešli, musí se chráněné zóny rozšířit.
Ministerstvo životního prostředí připravuje vlastní návrh právní úpravy nikoliv jediného šumavského parku, ale všech národních parků. K jeho cti budiž řečeno, že bylo od začátku v kontaktu s širokým okruhem veřejnosti, včetně ekologických aktivistů a akademických pracovišť. Na jednání petičního výboru proto mohl náměstek ministra ŽP Vladimír Dolejský konstatovat, že návrh je v souladu s tím, co chtějí ochránci přírody. Národní parky budou regulovány novelou zákona o ochraně přírody a krajiny – ale nic jiného, než tyto paragrafy se měnit nebude.
Jednání petičního výboru sněmovny mělo charakter semináře. Dozvěděli jsme se, jak mylné – možná i lživé – je tvrzení, že les se po kůrovci nevzpamatuje po dlouhá desetiletí. Na územním pracovišti Modrava, tam, kde příroda dostala prostor, letecké snímky potvrzují, že na 80 procentech území nedošlo ani po kůrovci k žádné změně. Průměrné přirozené zmlazení porostů je 4848 jedinců na hektar a je asi čtyřikrát vyšší, než co se uchytí při ruční výsadbě na holině. Dvacet let po kůrovcovém žíru mají smrčky nejčastější velkost mezi 100 a 149 centimetry. Les tedy již nastoupil. Historie (pylová zrna v nálezech z hluboké minulosti) ukazuje, že šumavský les procházel takovou obnovou odnepaměti zhruba ve 200 letých cyklech.
Jinak by tam dávno nebyl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
