Zbyněk Fiala: Participativní obec s vlastní měnou

Připomíná to renesanční městské státy, avšak s participativními přístupy a internetem: vlastní měna, vlastní daně s působností v metropolitní oblasti, participační rozpočet, kolaborativní přímá demokracie (vše se řeší a rozhoduje za účasti všech prostřednictvím internetové aplikace), ziskové podnikání (aby se to uživilo), ale investice bez zisku.

Není to plošné řešení pro všechny, ale doplňkové pro ty, kdo se chtějí zapojit, řekněme pro desetinu subjektů v dané oblasti.

Tak vypadá pricipled society, česky snad „společnost s principy“, podle Johna Boika (Creating Sustainable Societes - The Rebirth of Democracy and Local Economies, 2012). Autor je tak otevřený a neziskový, že knížku lze případně stáhnout zadarmo na www.creatingsustainablesocieties.com.

Český ekvivalent pro principled society může možná znít i elegantněji než „společnost s principy“, ale podstatou je skutečně sada zásad, která ji odlišuje od toho, co bychom si běžně představovali pod podobně zaměřeným sociálním nebo etickým podnikáním.

Společnost s principy

Má vlastní měnu token, která je virtuální, čistě elektronická, neúročená a vzniká centrálně (v podniku) podle potřeby (nikoliv na základě dluhu jako v bankách). Vychází ze směnné hodnoty jeden token = jeden dolar (pro potřeby oficiálního zdanění), ale není valorizována podle inflace. Její emise se přizpůsobuje potřebám oběhu, je řízena.

Podnik (principled society) je výdělečný, musí se nějak uživit, ale je založen na investicích, které neposkytují zisk, pouze prostou návratnost. Jenže tyto investice a výsledné zboží a služby jsou důležité pro život členů společnosti a dalších místních obyvatel, takže s tím investoři souhlasí.

Ale taky jsou k tomu dotlačeni. Peníze (tokeny) mají omezenou životnost, každý měsíc ztrácejí jedno procento hodnoty (demurrage). Je to osvědčený princip, který se s úspěchem uplatnil v experimentujících rakouských a německých obcích za Velké krize před válkou, neboť urychluje oběh peněz v místní ekonomice a tím vlastně zvyšuje jejich hospodářskou výkonnost. Jedním z mála způsobů, jak hodnotu peněz uchovat, jsou investice – takže i neúročené investice mají v tomto neinflačním prostředí vlastně jednoprocentní reálný výnos.

Investice jsou přesto takříkajíc „tržní“, protože jsou poskytovány formou crowdsourcingu, tedy tak, že jednotlivé projekty (s podrobnými podnikatelskými záměry) soutěží o příspěvky na internetu. Přitom je dohodnuto, že každý člen společnosti s principy dává předem určené procento své mzdy na takové neziskové investice. Vybrat si může jen to, na které. Kdybychom to nazvali daní, potom způsob, jak je využita, lze charakterizovat jako participativní rozpočet.

Vedle toho každý z členů poskytuje pravidelně také příspěvek (v tokenech) na společensky prospěšnou činnost, tedy některou z neziskovek, které o to rovněž soutěží na internetu. Autor těmto participativním metodám říká Token Exchange System.

Participativních prvků je tam víc. Všechny problémy se řeší formou otevřené spolupráce na internetu a rozhoduje se internetovým hlasováním. To je crowdsolving, „kolaborativní přímá demokracie“. Je tu samozřejmě předpoklad, že se najde dost nadšených ajťáků, kteří to vybudují a udržují.

Okamžitě se vynoří námitka, že nekonečné hlasování přiláká pár bláznů, kteří nakonec všechno rozloží. Jistě, to se může stát, odpovídá suše Boik, stejně jako se to stává s neodpovědnými politiky nebo šéfy firem. To nejsou důvody pro omezování demokracie.

Celek je tedy něčím víc než pouhým zavedením místní měny a investičního fondu s nějakou virtuální elektronickou bankou pro potřeby lokální ekonomiky.

Převratná společenská změna

Internet je duší všech stránek života této pospolitosti a s ním i internetové hodnoty - otevřená spolupráce, transparentnost a sdílení. Je nositelem převratné společenské změny, kterou si vynucuje řada zásadních problémů, jako jsou narůstající společenské nerovnosti, neudržitelného růstu dluhu, vyčerpaných přírodních zdrojů, klimatických změn a dalších. Ale mění se také chápání skutečného žebříčku hodnot, kterým je motivováno lidské chování. Tuhle pasáž proto uvedu podrobněji.

Boik zde těží z ekonoma Stephana Meiera z Federal Reserve Bank of Boston (A Survey of Economic Theories and Field Evidence on Pro-Social Behavior, 2006 – www.bos.frb.org/economic/wp/wp2006/wp0606.pdf), který shromáždil výzkumné práce z psychologie, sociologie, behaviorální ekonomie a teorie her a vyvodil z nich, že lidé dávají přednost sociálnímu chování. Dokonce, i když na to částečně doplatí. Například uvádí, že

· zhruba 25 procent lidí má sklon jednat sobecky, ale 50 procent lidí jedná za určitých okolností sociálně.

· Společensky prospěšné jednání lze podpořit chováním institucí, třeba tím, že dokážou dobré skutky rozumně ocenit. Lidé mají větší tendenci podniknout něco pro ostatní, když vidí, že to nezapadne – a že se přidávají další.

· Sociální jednání je rovněž povzbuzováno reciprocitou, vzájemností, vědomím, že to pomáhá a že ten, komu to pomohlo, to oceňuje. Pozoruhodný je však i opačný rys – když ten, komu se pomáhá, začne pomoci zneužívat a podvádí, dárce uvažuje o trestu, i kdyby za to měl sám zaplatit.

· Mnoho lidí odmítá nerovnosti, považují je za nespravedlivé a usiluje o nápravu.

· Někteří lidé se pouštějí do společensky prospěšných aktivit kvůli vlastní pověsti, protože to může zlepšit jejich „imidž“, a přitom si začnou víc vážit i sami sebe.

· Různé motivace se mohou dostávat do konfliktu – například drobná úplata dobrovolníkům může v konečném výsledku dobrovolnou práci oslabit, protože zastíní idealistické motivace.

Zisk už není povinný

Sociální podnikání v Americe dlouho naráželo na to, že manažer, který by sledoval jiný cíl než maximalizaci zisku pro podílníky, by se vystavil stíhání za porušení porušení svých povinností a mohla by na něm být vymáhána škoda. Tento problém však už v posledních letech odpadl, v řadě amerických států byla přijata právní úprava sociálního podnikání. Nabízí se některá z následujících možností:

· Low-profit Limited Liability Company (L3C) – sociální podnik, který může vytvářet zisk, ale jehož hlavním účelem je společenský prospěch. Je to mezistupeň mezi běžnou obchodní společností, jejímž cílem je maximalizace zisku, a neziskovou společností, která nevyplácí žádný podíl z výnosů. Z hlediska daňového rozšiřuje prostor pro zvláštní režim programových investic nadací.

Wiki to charakterizuje jako kombinaci právní a daňové pružnosti běžného s.r.o. (LLC), společenského přínosu neziskového podnikání a výhod značky a tržního postavení sociálního podnikání. Cílem je usnadnit příliv investic od nadací a ze soukromých zdrojů tím, že nepodléhají běžnému zdanění, ale federální úpravě programově orientovaných investic (sociálně prospěšných). Nadace, které si chtějí zachovat daňové výhody, musí věnovat 5 procent aktiv ročně na charitu, a do této kategorie patří i programově orientované investice PRI.

· B-corporation (Benefit Corporation) – zisková veřejně prospěšná společnost, která upřednostňuje sociální a environmentální hlediska. Podílníci takové společnosti nehodnotí jen dosažený hospodářský výsledek, ale také plnění předem stanovených cílů v oblasti veřejné prospěšnosti a mohou se jich případně dožadovat i soudně. Cíle jsou definovány pomocí komplexních, důvěryhodných, nezávislých a transparentních standardů získaných od třetí strany. Výroční zprávu o plnění těchto cílů zveřejňují na svém internetu a v některých státech Unie ji předkládají i svému ministerstvu vnitra (Secretary of State).

· Flexible Purpose Corporation (FPC) – na základě nového zákona Kalifornie – musí svým zaměřením naplňovat alespoň jeden „zvláštní účel“, který má ve stanovách, například udržitelnost životního prostředí nebo minimalizaci negativních vlivů na zaměstnance. Pokud management ve svém rozhodování přihlíží k tomuto zvláštnímu účelu, je chráněn před právní odpovědností za úměrně nižší zisk.

Také v ČR se chystá zákon o solidární ekonomice s daňovými a dalšími výhodami, ale bylo by chybou, kdyby se soustředil jen na sociální začleňování nebo pomoc hendikepovaným. Společensky prospěšných činností může být mnohem širší okruh, počínaje ochranou životního prostředí nebo snahou o snížení dlouhodobé nezaměstnanosti v marginalizovaném regionu. Další možnosti (ale bez daňových výhod) dává nový občanský zákoník, který vytváří prostor pro smluvní řešení.

Na co pozor

Vlastní měna token má doplňkový charakter, protože je oběh je závislý na tom, jak na sebe dodavatelé a odběratelé v místě navazují. Na začátku se rozdá určitá částka – třeba sto tokenů – každému účastníku projektu. A tak to zprvu funguje spíše jako lokální sleva na podporu místního odbytu, kdy lze za 20 dolarový účet zaplatit 19 dolarů plus jeden token.

Boik má svůj systém propracovaný, a tak se věnuje i tomu, co je nežádoucí. Upozorňuje na tři degenerativní situace, kterým by se měla společnost podle zvláštních principů vyhnout:

· První by spočívala v tom, že by se někteří členové začali obohacovat jinak než prostřednictvím důstojné mzdy.

· Druhou je použití podnikových zdrojů na založení poboček nebo závodů, které by nebyly v souladu s proklamovaným sociálním posláním.

· Třetím je pak takový růst podniku, že by začal být monopolem nebo by se stal příliš velkým, než aby jej bylo možné případně nechat padnout.

Členové by proto měli předem rozhodnout o podrobnostech podnikatelského záměru – jaké produkty a služby chtějí nabízet, kam expanzi orientovat a do jakého rozsahu, jaké budou mzdové fondy, příjmy a výdaje a jak by se postupovalo při likvidaci podniku. A protože doba je nejistá, měly by být k dispozici i různé rozvojové a ústupové scénáře pro případ změněných podmínek.

Test pravosti

„Společnost s principy“ zakládá „podniky s principy“, jak už jsme popsali v pasáži o investicích. Uveďme kritéria, podle kterých odlišíme toto uspořádání od jiných typů sociálního podnikání a veřejně prospěšné činnosti:

1) Činnost takového podniku probíhá v souladu s jeho sociálním posláním.

2) Podnik je založen tak, aby byl finančně i ekonomicky udržitelný.

3) Investoři poskytují zdroje neziskově.

4) Příjmy jsou užívány v souladu s předloženým podnikatelským záměrem.

5) Dodržování zásad ochrany prostředí podléhá certifikaci třetí stranou.

6) Podnik pracuje transparentně. Pochopitelně zveřejňuje povinné finanční výkazy neziskovek a veřejně obchodovaných společností, ale k tomu i výčet zdrojů, které mu byly poskytnuty, a souhrny různých kompenzací. Měl by se také pokusit vyčíslovat dopady na prostředí a společnost (externality).

7) Křížení zájmů je nepřípustné. Členové vedení nesmí rozhodovat ve věcech, kde mají finanční nebo rodinný zájem.

8) V případě likvidace je pozitivní zůstatek poskytnut neziskovým nadacím nebo jinému „podniku s principy“, ve kterém nemá žádný z členů vedení nějaký zájem. (O úpadku pochopitelně rozhodne soud.) „Podnik s principy“ nesmí být prodán nebo předán nikomu jinému než zase jen „podniku s principy“.

9) Podnik nesmí financovat nikoho jiného než zase „podnik s principy“.

10) Firemní peníze nesmí být použity na volební kampaň, pokud to není výslovně uvedeno a specifikováno v podnikatelském záměru. Takové výdaje musí být naprosto transparentní.

11) Nejvyšší a nejnižší mzdy nevybočí z předem stanoveného pásma, například 20:1.

Prvních šest kritérií vyhovuje požadavkům na sociální podnikání, dalších pět pak odpovídá povinnostem neziskovek, ale jsou značně zpřísněna. Výjimka je možná pouze u kritéria číslo 3, pokud by byl podnik nucen přijmout mimořádný úvěr od bank nebo jiných subjektů. „Podnik s principy“ funguje tak že pomáhá zakládat další podnikatelské subjekty, a potom zajišťuje jejich financování (vlastní i národní měnou).

Co může být „podnikem s principy“?

Boik prší nápady: farmářské tržiště, místní deník nebo rádio, zámečnická výrobna, zdravotní středisko, nemocnice, kavárna. Místní měna bude pochopitelně tvořit jen zlomek tržeb, úspěch by představovala desetina lokální ekonomiky. Převedeno do reality: hospodářský potenciál takového místa by se rázem zvýšil o deset procent - a bez vnějších zdrojů.