Dvě miliardy euro denně začnou od pondělí létat shora, přesněji z útrob Evropské centrální banky. Zkuste si to představit, ale nějak esteticky. Začíná program „kvantitativního uvolňování“ (světák vystačí se zkratkou QE), který ECB rozpoutá kvůli závažnému problému s penězi. Ten problém však nespočívá v tom, že by peněz bylo málo. Je to přesně opačně, je jich děsně moc, neboť nám jich spoustu ušetřila levná ropa a nízké úrokové náklady. Bohužel však natekly tam, kde je nikdo nepotřebuje, a tak se přidaly k těm, pro které není užití, válí se na hromadách a začínají smrdět. Infuze z centrální banky jsou zoufalým pokusem, jak oživit oběh miliard, se kterými si nevíme rady.

Jistě, ne každý z našich čtenářů je v této situaci. Mnozí dokonce patří k těm, komu chybí stovka, místo aby mu přebývala miliarda. Pak se ovšem těžko vcítí do kůže investora, který vkládá peníze do státního dluhopisu s vědomím, že sice tratí, ale pořád je to lepší, než aby mu prachy hnily někde ve stohu. Kdo nikdy neviděl, jak velké peníze smrdí, ať si zagůgluje výraz „negative return“. Ukáže mu, že na trhu už kolují státní dluhopisy za tři biliony euro (pro jistotu – tři tisíce miliard), jejichž reálný výnos je menší než nula. Když sečtete, co jste za ně dali, kolik vám přijde z úrokových plateb a kolik dostanete při splatnosti, je tam mírná ztráta kolem zlomku jednoho procenta.

Jak ta situace vznikla? Vidím v tom odvrácenou stranu obrovských sociálních nerovností, kdy nepatrný zlomek obyvatel světa vlastní převažující část jeho aktiv. Jedni nevědí, co s tím bohatstvím udělat, a druzí nevědí, co do huby. Ti druzí pak ve statistice fungují jako brzda poptávky, která se musí pracně nahrazovat třeba zbrojními výdaji nebo jiným dobrodiním, na které bychom se sami ostýchali někde žebrat.

Detailně to můžete sledovat třeba na serveru Inequality, který se však věnuje hlavně poměrům ve Spojených státech. A tak podle čerstvých statistik spotřebitelských financí za rok 2014, které právě publikoval americký Fed, víme, že nejbohatší 3 procenta domácností Spojených států vlastní 54 procent soukromého majetku USA, a když přidáme dalších 7 procent domácností, máme s třemi čtvrtinami veškerého soukromého majetku Spojených států vystaráno. O zbylou čtvrtinu se pak podělí dolních 90 procent.