Peníze jsou zvláštní věc. Řecko zbavené bezprostřední nejistoty už nepotřebuje zvýšit hotovostní pomoc od Evropské centrální banky. Bez povšimnutí proto prošlo středeční rozhodnutí ECB, že strop této pomoci zůstává a nebude se zvyšovat.
Co se změnilo za těch pár dnů, když předtím stejné rozhodnutí ECB málem položilo vládu a přinutilo ji, aby se pokořila věřitelům? Nezměnila se potřeba peněz, změnila se důvěra v budoucnost. Banky mohly znovu otevřít své přepážky v naději, že lidé sáhnou do slamníku, kam přesunuli své úspory, a toky se obrátí, vklady se začnou vracet. Lidé nakonec uvěřili v řešení Tsiprasovy vlády, přestože je přesně opačné než to, pro které se rozhodli pár dní předtím v referendu.
Jak řecký premiér Alexis Tsipras ve středu sdělil v rozhlasovém vystoupení v Athénách, získal klíčový slib věřitelů, že po první kontrole plnění řeckého programu, která proběhne v listopadu, se bude jednat také o umazání části dluhu.
http://www.bloomberg.com/news/articles/2015-07-29/tsipras-blames-creditors-for-crisis-sees-debt-relief-this-year
Program Tsiprasovy vlády od jejího vzniku vycházel z toho, že zděděný dluh prostě splatit nejde a část musí být odepsána. Tento názor sdílí i Mezinárodní měnový fond. Byl však odmítnut Německem i drtivou většinou dalších věřitelů. Řecko nakonec muselo ustoupit, což byla předběžná podmínka další refinanční pomoci ve výši 86 miliard euro ze stabilizačního fondu eurozóny a od MMF, která byla dojednána nebo spíš nadiktována 13. července po celonočním kroucení rukou. Podmínky splácení přitvrdily, nesplatitelnost dluhu se ještě zvýšila.
Avšak tato bezpříkladná tvrdost dohody nakonec paradoxně pomohla tomu, aby se začal měnit i přístup věřitelů. Jen byly základní body řeckého programu splácení dluhů dohodnuty, padly pochybnosti o jejich nesplatitelnosti, neboť teď už směřují k úrovni 200 procent HDP. MMF se probudil a řekl, že za takových podmínek peníze nedá, protože podle svého statutu nesmí financovat bankrot.
Propast tedy bude přeskočena ve dvou krocích. V prvním kroku je všechno jedno, hlavně když řecká vláda prosadí reformy, ke kterým se zavázala. A druhý krok nastane už na podzim, protože věc musí být vyřešena před březnem, kdy končí stávající program MMF.
Také šéfka MMF Christine Lagarde, která odpovídala na otázky novinářů ve Washingtonu, říká, že čeká od řecké vlády „činy, nikoliv sliby“. Vláda musí „demonstrovat ztotožnění, rozhodnost“ nad opatřeními, které mají ekonomiku oživit. Ale vidí i potřebu „významné restrukturalizace dluhu“, v tom se prý postoj MMF nemění.
http://www.telegraph.co.uk/finance/economics/11769979/Greece-news-live-Tsipras-will-have-to-fight-Syriza-rebels-to-avoid-early-elections.html
Možná je to tedy méně šílené, než se zpočátku zdálo. Původní odmítání principu nesplatitelnosti připomínalo postupy kouzelníků woodoo, kteří bubáka zaplaší tím, že jej pojmenují. To se ostatně osvědčilo i za totáče u nás – sešlo se ústřední topení, přijalo usnesení, a problém byl z krku.
Řecký případ však byl možná sofistikovanější. Nechtěli bubáka zaplašit, ale jenom rozdráždit. Původně možná bubáka krutých a nesplnitelných podmínek věřitelů odvázali hlavně proto, aby Tsiprase spolkl. Nikdo však nemohl tušit, že všechny přelstí referendem. V něm nešlo o to, o čem se hlasuje, ale za kým občané stojí, ať se děje, co se děje. A když Tsipras vyhrál svým paradoxním NE, bylo jasné, že Brusel řeckou levicovou vládu nesetřese. Smířil se s tím, a vnutil mu útočného bubáka dohody o řeckém programu jako formu podpory.
Je to účinná zbraň. Nejpodstatnější signál toho, co se v Řecku mění, vidím ve zdanění rejdařů a dalších oligarchů, na které si předtím žádná vláda v Athénách netroufla. Netroufl si ani Tsipras, dokud byl sám. Také zbrojní rozpočet – napřed jej chtěl snížit, ale pak couvl před koaličním partnerem. Teď jej snižovat musí. Přesněji – může.
Jako loutka ve stínu obrovského bruselského strašidla Tsipras může mnohé z toho, o čem si dříve špital pod peřinou. Má šanci pootevřít extrémně uzavřenou řeckou společnost, ve které 60 procent mladých lidí nemá práci, protože místa jsou vyhrazená pro cechovní a klientelistické kroužky. Vzpomínám na výklad místního znalce na Krétě, že ostrov patří dvěma rodinám.
Také v eurozóně se začalo věcněji uvažovat o tom, že buď budou chybějící instituce doplněny (francouzská představa o větším společném rozpočtu eurozóny) nebo musí být jasné postupy jak ze skupiny zemí se společnou měnou vystoupit (Schäuble a pětice „moudrých“), aniž by to znamenalo konec v EU.
Přechod propasti ve dvou krocích znamená, že mezitím odoláme svodům gravitace. Proto se Tsipras pustil do souboje s levicovým křídlem Syrizy, které dohody s věřiteli odmítá a obviňuje Tsiprase ze zrady. Premiér v rozhlase zdůraznil, že například nedochází k nominálnímu snižování mezd a penzí. Bude snášet další argumenty, kterými může odrazit riziko rozštěpení vládní strany a nutnosti vyhlásit předčasné volby. Pokračuje snaha doplnit kasu především vyššími příjmy, nikoliv škrty a snižováním životní úrovně dole.
Samozřejmě, že značná část dohody s věřiteli, jako například privatizace ostrovů, je pravičácká exhibice. Ale něco jiného je válka v zákopech a něco jiného dovolená u moře. Zatím Tsipras bojoval skvěle. Nedej bože, abychom museli hledat na podobnou práci někoho u nás.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
