Zbyněk Fiala: Proč koruna padá?

ČNB nás vrací o deset let zpátky, kurzy eura a dolaru míří k hodnotám před rokem 2006. Smazány tak budou veškeré pokusy posunout českou ekonomiku jinam než do koloniální závislosti výrobců nízko zpracovaných subdodávek.

„Za prudkým oslabením koruny v posledních dnech, dnešek nevyjímaje, stojí primárně obava trhu, že Česká národní banka na únorovém zasedání oznámí zvýšení intervenční hladiny ze současných 27 CZK/EUR na úroveň 29 CZK/EUR či výše. Silnou depreciaci koruny z předchozích dnů si lze přeložit tak, že trh z obavy před možným zásahem České národní banky bere osud koruny do vlastních rukou,“ píše například Vladimír Urbánek na serveru Kurzy.cz a dodává: „Vzhledem ke skutečnosti, že českým centrálním bankéřům oslabení koruny vyhovuje, tak od nich komentáře na podporu české měny neočekávám.“

http://www.kurzy.cz/zpravy/375411-volny-pad-czk-pokracuje-i-v-tomto-tydnu-lavinovy-efekt-v-primem-prenosu/

Čeští centrální bankéři se zapřísahají nepříznivým vývojem inflace, která se míjí (jako obvykle) s inflačním cílem. Proto strhli kurz koruny do režimu pádu, takže česká měna už ztratila od jejich zásahu proti euru 11 procent a proti dolaru dokonce 26 procent. Původní zásah činil jen 6 až 7 procent, takže zbytek už je pohyb chatrné měny na klouzačce spekulací. Jak bylo řečeno: „Trh bere osud koruny do vlastních rukou.“

zf koruna 1
Bere toho však do vlastních rukou víc. Bere do vlastních rukou zhodnocení České republiky. Devalvace koruny, to jsou výprodeje české vlasti. Z exportérů na tom vydělá jen ten, kdo prodává český materiál a českou práci. Té však moc není, protože česká ekonomika je extrémně dovozně náročná a nejčastěji jde o montáž dovezených dílů. Rozesmátí mohou být tak výrobci dřevěných palet nebo cementu. A Česká národní banka, které se snižuje neuhrazená ztráta z minulých let, kdy koruna posilovala a účetně tak snižovala korunové ocenění devizových rezerv. Na konci roku 2013 činila tato ztráta 124 miliard korun. Dolar je teď nějakých 5 korun nad průměrem z minulých let, to umaže z uvedené ztráty 5 miliard korun za každou miliardu dolarů devizových rezerv.

Kolísání měny je sice přirozená věc, ale v minulosti byla málokterá měna tak stabilní jako ta česká. Z hlediska příprav na společnou měnu bývaly občas problémy s rozpočtovými schodky, ale schopnost udržovat korunu v úzkém koridoru byla v obdobích mimo akutní finanční krize záviděníhodná. Už není. Když bude následovat euro z dnešních 1,18 USD/EUR až někam k 1,10 USD/EUR a přidá si svých 11 procent, ztratíme ještě pětinu kurzu a vrátíme se hluboko před rok 2005. Dolar by se tak mohl dostat i nad 30 korun. Chcete na zahraniční dovolenou? Naplňte batoh salámem, nahustěte galusky.

ČNB argumentuje hrozící deflací a tím, že je bezmocná, když jsou základní úrokové sazby na nule. Je to však neobyčejně záhadná argumentace. Inflační cíl ČNB je stanoven na 2,0 procenta a vedení centrální banky se k němu hodlá probít, ať to stojí, co to stojí. Například ona devizová intervence z předloňského 7. listopadu, která strhla korunu na klouzačku, stála čtvrt bilionu korun. Ale proč má být inflační cíl zrovna 2,0 procenta?

To se nedá vysvětlit jinak než za použití magie, bubáků. Smyslem centrální banky je strašit veřejnost, s nadějí, že lidé pak budou opatrnější při nakládání s měnou. Centrální banka, které se nikdo nebojí, je k ničemu. Proto na sebe vždy část centrálních bankéřů bere roli „jestřábů“, kteří straší růstem inflace, se samozřejmou vyhlídkou prudkého zvyšování úrokových sazeb. Bubák obyčejně rozhání pokusy odborářů vyjednat vyšší procento mzdového růstu nebo straší vládu, která chce navýšit rozpočet pro veřejné zakázky či zvýšení platů lékařů. Funguje i na choutky domácností k nadměrnému zadlužování, protože finanční instituce se bubáka okamžitě chytí a v předstihu zvýší úročení půjček.

Jedině vírou v magické schopnosti centrálních bankéřů lze vysvětlit debatu, zda inflace ve výši 2,0 procenta je ta správná, ale 2,5 procenta už je moc, zatímco 1,5 procenta je málo a mělo by se s tím něco dělat. Komický je už samotný výpočet, protože třeba chytrý telefon, který jsem teď koupil za čtyři tisíce korun je něco úplně jiného, než podstatně hloupější telefon, který byl za stejné peníze před rokem a je teď v bazaru za půlku. Změnila se cena? Nezměnila. Nebo vlastně změnila, na půlku. Jak chcete.

Magie inflačních a úrokových desetin je možná iracionální, ale vnímám obranu, že jí lze těžko utéct, když se jí řídí i jiní. Zrovna teď mají všichni světoví finanční hráči ucho na kolejích, aby slyšeli tlukot blížících se vyšších úrokových sazeb v USA. Někteří už je slyší a nakupují dolarová aktiva, dokud jsou levná. To je důvod, proč jde dolar nahoru a euro ztrácí. Všichni vědí, že americký Fed se těší na první cvrnknutí inflace jako malý Venda na vánoce, protože zvyšování úrokových sazeb je v tomto oboru považováno za něco normálního, zatímco snaha rozhýbat zamrzlé peníze, neochotu ke kontraktům, kterou je postižena reálná ekonomika od finanční krize z roku 2008, je vnímána jako nekorektní a „aktivistická“.

Pamatuji si debaty, kdy byly úrokové sazby ve světě v protiinflačním nadšení mnohem výše než dnes a nemilosrdně dusily podnikání i veřejné finance. A tak světoví ekonomové jako Joseph Stiglitz předkládali studie, ve kterých dokazovali na datech, jak je boj s desetinkami procenta inflace nesmyslný a že téma je zajímavé až v hodnotách blíže desítce.

Ostatně, jsou tu přece jiné veličiny, které skáčou podstatně výrazněji. V Česku to byla třeba každoročně měněná daňová sazba, a občas i zásadní (až superhrubá) změna daňové struktury. Pro nefinanční podniky (tedy každého, kdo vytváří něco reálného) je podstatný přístup k úvěrům, a ten se rok od roku ztenčuje. A pak je tu kurz koruny, kterým si ČNB hraje jako s náhradním nářadím, když jí úrokové sazby spadly do nulového kanálu.

Pravda je, že české ekonomice se moc nedaří a potřebovala by rozhýbat. Rizika letošního roku představuje zmíněný neklid na světových měnových trzích, dále obrovský propad ceny ropy, který stále pokračuje, sankce proti Rusku, ale patří sem i zásadní technologická změna energetických systémů v sousedství. Převratnou novinkou je „internet věcí“, robotizace a automatické dálkové ovládání čehokoliv čímkoliv. Tato rizika, tyto zásadní proměny ekonomického prostředí, prožije ČR v prostředí měnové izolace, protože drahé euro a drahý dolar znamená překážku pro modernizační investice.

Pokud jde o daně, ty se zatím (až na léky a knihy) hýbat nebudou, zůstanou na stávající – byť velmi špatné – úrovni. Pro podnikání je však důležitější dostupnost úvěru. Lednové vydání Měnové statistiky ČNB přináší názorný obrázek toho, jak dostupnost úvěru pro nefinanční podniky klesá, takže přírůstek úvěrů za poslední rok činil jen 0,3 procenta

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/menova_stat_publ/2015/menstat_1501_CS.pdf

Na obrázku, který najdete na 11. stránce této publikace, sledujte fialovou linii směřující neomylně k nule na pravé ose. Ta vyjadřuje procento meziročních přírůstků. Ale stačí se ohlédnout zpátky, aby bylo zřejmé, že by to mohlo být horší. S tím by se mělo něco dělat.

Zatím se však dělá proti. Problémy nemají velké firmy, těm se daří skvěle, loni vyvezly do zahraničí přes 300 miliard korun dividend. Trpí ale ty malé a střední. Všechny zahraniční akční plány na pomoc malým a středním podnikům zahrnují podporu lokálních financí, protože dílna nebo obchůdek v okresním městě se těžko dostane do hledáčku velké pražské banky. U nás je to naopak. ČNB řeší své selhání v oblasti kontroly kampeliček tím, že je zatíží pokutou v podobě vyčlenění desetiny vkladů z úročení. Zdraží jim peníze.

Velké banky mají peníze zadarmo, ČNB půjčuje už čtvrtý rok prakticky za nulu. Co s tím ty banky dělají? Znovu údaje z lednové Měnové statistiky:

„U celkových úvěrů na spotřebu, bydlení a ostatní se úroková sazba domácnostem zvýšila na 5,59 %. Úroková sazba z úvěrů na bydlení poklesla na 2,93 %. Úroková sazba u spotřebitelských úvěrů se zvýšila o 0,26 procentního bodu na 14,07 %. Sazba z ostatních úvěrů vzrostla na 3,88 % a sazba u kreditních karet poklesla na 20,20 %. Hypoteční úvěry byly úročeny sazbou o 0,09 procentního bodu níže, tedy 2,66 %. Takto nízká sazba se dostala poosmé v řadě na své historické minimum.“

Takže spotřebitelský úvěr za 14 procent je deflace? Proč ČNB vydává čtvrt bilionu korun na propad kurzu koruny, aby se vyprostila ze svých nulových sazeb, když to banky udělají za ni zadarmo a vypálí z té nuly spotřebitelský úvěr za 14 procent? Že tam je riziko? Existuje v této zemi větší riziko než nepochopitelná rozhodnutí Bankovní rady ČNB?

Publikováno se souhlasem vydavatele.