Ohromily mne zprávy o revolučním mléku, který je odvozen od vitaminu E a útočí na nádor prostřednictvím mitochondrií. Znamená to, že zhoubnou tkáň obrazně řečeno zaškrtí, zbaví ji možnosti respirace. Tyto zprávy mne ohromily jak tím, o jak dalekosáhlou věc možná jde, tak tím, že zapadly a zůstaly na okraji zájmu. A protože jedna z mých novinářských příležitostí umožňuje probírat taková témata do hloubky v rubrice o vědě v Literárních novinách, vypravil jsem se na rozhovor s objevitelem těchto možností molekulární léčby (jak tomu říkají) prof. ing. Jiřím Neužilem, CSc.
V létě se dá zastihnout ve zcela nové vědecké infrastruktuře programu BIOCEV Biotechnologického ústavu Akademie věd ČR ve Vestci na okraji Prahy. Jakmile však v Austrálii vypukne akademický rok, odjíždí učit na Fakultu lékařských věd Griffith University v queenslandském Southportu. Život mu to takhle zařídil, a tak pravidelně pendluje jednou sem a jednou zase hlavou dolů.
Cituji z obsáhlého rozhovoru, který je v plném znění v zářijovém čísle Literárek:
Výsledkem naší práce je tedy zjištění, že modifikovaný vitamin E (sukcinát vitaminu E) zabíjí rakovinné buňky. To nám vyneslo řadu zajímavých vědeckých článků a dostalo nás to do lepší skupiny vědeckých pracovníků. Naše práce začala být povědomá v širších vědeckých kruzích.
Narazili jsme však na problém, který už je nad možnosti naší laboratoře. Ten problém spočívá v tom, že ta látka je známá, popsaná. Nebyl znám jen její protinádorový účinek, ale to se nedá patentovat. A ta látka je ke všemu levná. V takové situaci se těžko hledá investor, který by do toho dal finance, aby to dotáhl do fáze léku.
Na druhou stranu, vaše srdce vědce se musí radovat, když je poznatek volný a může sloužit celému lidstvu.
Ano, ale musí se toho ujmout někdo, kdo má peníze, aby to prošlo všemi stupni cesty k léku. A že je ta cesta dlouhá - preklinické zkoušky, potom klinická fáze jedna, dva, tři, čtyři. Pak ještě registrace. Obnáší to pět až deset let úsilí, na které potřebujete miliardy korun.
To by možná státní rozpočet unesl.
Miliardy jsou hodně. Ale když si přečtu, kolik stojí kilometr dálnice, a k tomu se občas píše, že jsou předražené, tak si říkám – kdyby se to nepředražovalo a ušetřené peníze se daly na výzkum... Neříkám, že vyřešíme všechny nádorové problémy, ale někam to posuneme.
Popisujete teď situaci, kde trh selhává. Ale vznikne obrovská užitná hodnota široce dostupného léku. Takové věci by se měly platit z rozpočtu a grantů.
Není patent, nikdo to nechce, tak to funguje všude. Česká republika není výjimkou. Možná, že je výjimkou v té ceně dálnic, ale není výjimkou z hlediska testování léku, a jak je to financováno. Já to znám v Austrálii, ve Spojených státech - vždycky se toho musí ujmout soukromý investor. Proč to tak je, nevím. Ale je to tak, my s tím nic neuděláme.
Konec citátu. A konec nadějí?
Pro ty, kdo netráví tolik času u elektronkového mikroskopu, je možná vhodné nabídnout vysvětlení, že mitochondrie jsou malé organely, které najdeme v každé buňce, a starají se tam o přenos energie. Bez nich buňka zahyne. Jak tento mechanismus v evoluci vznikl, o tom se vedou spory, možná jde o symbiotické propojení dvou organismů, které stály na začátku složitějších forem života s buněčnou výstavbou.
Co je důležitého, i mitochondrie má dost složitou strukturu včetně vnější membrány, kterou se uzavírá vůči prostředí, a vnitřní membrány kolem jádra. Látky, které objevil tým prof. Neužila projdou vnější membránou, ale na vnitřní membráně naopak zakotví, drží je tam opačný elektrický náboj. Látka tedy trefí, kam má, zdravým buňkám se na rozdíl od běžné chemoterapie vyhne, a přitom se může v cílové mitochodnrii koncentrovat, což by násobilo léčebný efekt.
Já bych za to dal prof. Neužilovi Nobelovku, ale můj vliv zatím tak daleko nesahá. Tak alespoň informuji, co se odehrává v českých laboratořích, které jsou zaměřené na boj s jednou nejzáludnějších chorob člověka. A jak jsou bezradné před rakovinou peněz, která rozežírá vědu i zdravotnictví. Přesněji, rakovinou trpí ti, kdo ji mají, a penězi ve zdravotnictví a vědě ti, kdo je nemají. Ale vyjde to nastejno.
Prof. Ing. Jiří Neužil, CSc., profesor na School of Medical Sciences, Griffith University v Southportu v australském státě Queensland a vedoucí Laboratoře molekulární terapie v Biotechnologickém ústavu Akademie věd ČR v centru biologického výzkumu BIOCEV ve Vestci u Prahy. Činnost pražské laboratoře zaměřuje obdobně jako v sesterské australské skupině na mitokany, vývoj nových protirakovinných látek, zejména analogů vitaminu E, které působí na nádorové buňky prostřednictvím mitochondrií.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
