Zbyněk Fiala: Řecko odmítá nemožné

A v tom je nyní podstata sporu mezi vládou Alexise Tsiprase a zbytkem eurozóny. Dosavadní recepty vnucené Řecku „trojkou“ vedly k tomu, že podíl řeckého dluhu na HDP o polovinu vzrostl. Dluh se stal nesplatitelným. Proto Tsipras žádá snížení dluhu a navrhuje kroky k obnově hospodářského růstu. Jenže věřitelům možná jde hlavně o to, jak Řecko přinutit k privatizačnímu výprodeji.

Další definitivní datum, kdy mělo dojít k dohodě Řecka s věřiteli, padlo a dohoda stále nikde. V pondělí měla vláda Alexise Tsiprase předat seznam reformních opatření, kterými věřitelské země eurozóny podmiňují pokračování v pomoci. Zdá se však, že trvá zásadní spor nejen o to, co kdo udělá, ale dokonce i o to, co bylo dohodnuto na dramatické schůzce eurozóny 20. ledna, ze které tento úkol vzešel.

Vláda levicové Syrizy vnímá dohodu jako závazek nějak dospět ke stanovenému cíli, což podle ní znamená, že věřitelé dopadnou lépe, než kdyby se nedělalo nic, a Řecko se postupně – do deseti let – vymaní z osidel dluhů. Vedle toho Tsiprasova vláda dlouho odmítala vyjednávání s „trojkou“ věřitelských institucí, tedy společným týmem zástupců Mezinárodního měnového fondu, Evropské centrální banky a Evropské komise. Zkusila cokoliv jiného – jednat napřímo s ministry financí eurozóny, pak s jejich reálným šéfem, německou kancléřkou, nebo jen s Evropskou komisí, či jen s Evropskou centrální bankou.

Jedině ECB však Řecku vychází alespoň trochu vstříc, protože uvažuje ekonomicky. Ostatní partneři dali přednost politické kalkulaci, která má strach z rozkývání poměrů sil. Peníze jsou nástrojem moci a umožňují udělat ve fraku to, k čemu dříve bylo vhodnější obléknout brnění. Dokážou podmanit zemi a vynutit si pravidelný tribut, aniž by se na první pohled cokoliv stalo.

Rozpad tohoto nástroje přitom ohrožuje nejen podmanitele, ale také mnohé podmaněné. Kdyby se to Řecku povedlo vyhrát, ohrožuje i španělskou vládu, protože nabízí příklad opozičnímu španělskému hnutí Podemos, nebo italskou vládu, tísněnou radikálním hnutím Pěti hvězd. V Británii, v jedné z nejzadluženějších zemí Evropy, kde právě začala kampaň ke květnovým parlamentním volbám, by otřes tradičních hodnot zvýšil vliv levého křídla Labouristů a hlavně levicových skotských separatistů na úkor konzervativců a jejich propojení s City. A tenhle seznam může být dlouhý.

Jenže politické řešení je cesta nemožného. Politika „austerity“, ořezávání veřejných výdajů, nezměnila nic na tom, že část našeho kontinentu je přímo předurčena k dluhům. Evropě dominuje velký vývozce, Německo, které vrší obchodní přebytky. A protože příjem jedněch je výdajem druhých, pro většinu partnerských zemí je charakteristické vršení obchodních schodků. Na tom nelze nic změnit, dokud Německo místo zapřísahání skromností raději nabídne partnerům část svého trhu. Řecké dluhy byly vítanou německou růstovou příležitostí. Vracet by tedy měl každý trochu. Německo by proto mělo problém řešit tím, že se trochu rozjaří místo bigotního obracení zraků k nebi. Že začne míň šetřit a více nakupovat. Méně bohatnout a více žít.

Tsiprasova vláda nakonec v pondělí předložila nějaký seznam dvaceti opatření, podle opozice i eurozóny nedostatečných, málo reformních, málo konkrétních. Důvěrný dokument okamžitě „unikl“ do médií. Hodlá zkoušet podobné věci, jaké zkouší třeba i ta česká – aby se méně kradlo. Chce omezit daňové úniky s tabákem a benzínem (a vybrat navíc 250 milionů euro), udeřit na podvody s DPH (300 milionů euro). Nouze Řeky přinutila hlasitěji mluvit i o tom, o čem zatím část české vládní koalice jen špitá – více zdanit velké prachy. Zkusí sáhnout na černá konta ve švýcarských bankách (750 milionů euro). Aby bylo na sociální opatření a povzbuzení poptávky. Zkusí taky něco, jako byla Česká konsolidační banka, která by vyčistila bilance komerčních bank. Vláda chce rovněž omezit možnost předčasného důchodu (odstranit bramboračku, která to umožňuje). Vyšším zdaněním bude zatížen turismus (ať si to Němci zaplatí sami). Zato program privatizací byl zredukován ze 2,2 miliardy euro na 1,5 miliardy euro. Celkem by Řecko mělo vybrat o 3 miliardy euro víc než loni.

http://abonnes.lemonde.fr/economie/article/2015/03/31/grece-les-points-de-blocage-des-negociations_4606182_3234.html

Ale v jednání o řeckém programu je třeba brát vážně i fakt, že ani s lepším výběrem daní a mírným hospodářským růstem se celý řecký dluh prostě splatit nedá. Mělo by tedy dojít i na odpovědnost věřitele. Ostatně podle zpráv z jiných zdrojů Řecko nenaváže na loňský primární rozpočtový přebytek (po odečtu splátek dluhu) a do rozpočtu se vrátí díra.

V EU je vláda Řecka izolována, ale doma má stále podporu, a tak není divu, že se Syriza odvolává na to, s čím vyhrála volby – žádné masové propouštění, snižování mezd, zavírání nemocnic a univerzit (jak to nyní Tsipras zopakoval ve sněmovně). Ještě drsnější levičák, ministr energetiky Panagiotis Lafazanis dokonce vyzývá ke konfrontaci s "germanizovanou Evropou". Mluví naprosto otevřeně – Řecko je tlačeno k privatizaci státního majetku zvláště ve strategických sektorech, ale to podle něj nepřipadá v úvahu.

Ve hře je i několik bubáků. Prvním je vystoupení Řecka z eurozóny. Nikdo neví, co se za tím všechno může skrývat, proto zaznívají jak optimistické hlasy, že o nic nejde, tak varování, že by to byl začátek konce, či spíše začátek chaosu bez konce. Proto se protřepávají možnosti, jak odchodu dosáhnout jen napůl, aby polosnědená koza zůstala skoro celá – vnitřní oběh národní měnou a vedle toho euro pro obsluhu vnějších dluhů a vztahů se s evropskými institucemi. Tedy systém kapitálových kontrol. Kontrola vývozu deviz. V pozadí je očekávání intenzívní devalvace národní měny, nárůst dluhu a zvýšení tlaku na privatizaci – za ještě nižší ceny. Ani do toho se řecká vláda nehrne.

Proti bubákům eurozóny Řecko raději vypouští bubáky mimounijních partnerů. Vysoká vládní delegace na úrovni místopředsedy vlády zkouší v Moskvě vyjednat finanční pomoc spolu s navázáním zvláštních obchodních vztahů. Vkladem do hry je řecké narušení snah Evropské komise koordinovat obchodní dohody členských zemí o dodávkách energetických surovin z oblastí mimo EU. Řecko by to odmítlo – ale žádá za to nižší cenu ruského plynu. Žádá také prolomení ruských sankcí a otevření prostoru pro řecké zemědělské vývozy.

Je tu také čínský bubák, se kterým jednala jiná vládní delegace. Číňani chtějí investovat, chtějí se zbavovat zelených papírků, ve kterých se topí. A Řecko uvažuje, že s Čínou by udělalo to, co s jinými investory nechce, začalo by jim prodávat majetek. Mluví se o přístavu Pireus, ze kterého by se stala čínská námořní brána do Evropy. Běžným občanům se však tyto možnosti obtížněji rozlišují, takže do ulic vyšly první protesty.

Možná vyjde všechno dohromady. Z bubáků budou partneři a jednání s eurozónou také nějak dopadnou. Je tu totiž ještě horší strašák. Jmenuje se Ukrajina. Ta se blíží státnímu bankrotu ještě rychleji než Řecko a nikdo si nepřeje, aby měl za humny ozbrojený zhroucený stát s parametry Somálska a velkostí Francie.

Publikováno se souhlasem vydavatele.