Nejvýznamnější události finančního a bankovního světa se obvykle odehrávají na sklonku léta a v prvních týdnech podzimu. Na tyto časy jsou odkládány všechny významné krize. Důvod je jasný. Čeká se, až budou pohromadě ti, kdo to můžou řešit. Pády největších bank je vhodné načasovat na srpen. Až se v Jackson Hole sejdou centrální bankéři světa na pravidelném sympóziu Federal Reserve Bank of Kansas City, jistě uvítají možnost, jak se omluvit z nudných prezentací a domlouvat se na něčem praktickém.

Na druhou stranu, státy je záhodno hroutit až na konci září, protože jediní kompetentní, kdo to mohou řešit, jsou ministři financí, a ti se obvykle scházejí začátkem října ve Washingtonu na výročním zasedání Mezinárodního měnového fondu.

Pokud tedy nějaké načaté banky ještě na něco čekají, teď je ta nejvhodnější chvilka. Letošní Jackson Hole začíná přesně za týden na téma Budování rámce monetární politiky na principech odolnosti, a to samo naznačuje, že jde do tuhého. Mlhavou řeč centrálních bankéřů lze přeložit do jasného: Co tě nezabije, to tě posílí. Odolnost znamená pozornost těm, kdo se po masakru zvednou.

Masakr? Ano, ten by nastal, kdyby teď Systém federálních rezerv Spojených států (na tykačku Fed) zvedl základní úrokové sazby.

Fed je v současnosti veden váženou dámou v letech a uznávanou ekonomkou Janet Yellen, ale tím se nenechte mýlit. Je v roli pistolníka s prstem na spoušti. Všichni soustředěně sledují, kdy se pohne, co řekne, jak se bude tvářit. Nesmí uniknout nic, z čeho by se dalo vyčíst, co se chystá. Zvedne Fed úrokové sazby? Nezvedne? Na jaře slibovali zvednout. Teď se možná ještě počká. Zmíní se o tom Yellen? Stačí špitnout, stačí jedno slovo, a budeme z toho jeleni všichni.