Do poslední chvíle, do demokratických primárek v Kalifornii, socialista Bernie Sanders věřil v zázrak, ale ten nepřišel. V této největší bitvě prohrál, dokonce velmi výrazně 38:62. Bude to tedy s největší pravděpodobností Hillary Clintonová, kdo se utká s jasným vítězem na republikánské straně Donaldem Trumpem.
Bývalá první dáma a ministryně zahraničí si nepochybně snadno poradí s Trumpovou těkavou argumentací, která sice dobře vystihuje znechucení valné části veřejnosti s politikou establishmentu, ale nemá moc jasnou představu, co je možné s tím udělat. Clintonová může pohodlně vysvětlovat, že takhle to opravdu nejde a tvářit se jak učitelka v mateřské škole. Otázka, je, zda to bude někoho zajímat. Lidé nechtějí výklady, ale změnu.
Jedna změna však na cestě už je, Hillary Clintonová je první ženou, která sahá po oficiálním vládnoucím křesle v Bílém domě, byť za prezidentství svého manžela Billa měla nepochybně velký vliv. Jenže zdaleka to tak netáhne, jak si Clintonová přála, ženy dávají hlas i Trumpovi, přestože tisk přetéká jeho neomalenými poznámkami na adresu druhého pohlaví.
Dosavadní průzkumy veřejného mínění dávaly Demokratům větší šanci v případě souboje Sanderse s Trumpem. Clintonové totiž spousta lidí nevěří. Právě ona je ten establishment, který vystavil zemi nekonečným zahraničním dobrodružstvím a přehlížel obrovské narůstání domácích nerovností. Dokonce i střední třída zjišťuje, že byla zbavena většiny přírůstků amerického hospodářství.
Sanders dával naději zejména mladým lidem. Přicházeli v obrovských zástupech na jeho shromáždění, aktivně se zapojili do organizace kampaně a ochotně přispívali v malých částkách, takže nakonec mohl soupeřit s někdejší první dámou s Wall Streetem za zády. Také Sanders oslovoval lidi nespokojené s chováním a činy vládnoucí politické vrstvy, ale na jeho straně byly i jasně zformulované požadavky, čeho chce dosáhnout. Tam tedy program byl.
Redakční úvodník listu New York Times teď varuje Clintonovou, že řadu těchto požadavků musí vzít vážně, jestli chce získat na svoji stranu i Sandersův elektorát, zejména velkou skupinu lidí mezi 18 a 33 lety. Mezi těmito požadavky figuruje, jak list zdůrazňuje, zdravotní péče, vzdělání a příležitosti pro všechny. Jinak mladí k urnám nepřijdou, a nízká účast přeje Republikánům.
Vedle toho tu byl ještě požadavek na férovost voleb, na spravedlivost procesu, který vybírá kandidáty. Sanders vyhrával tam, kde se debatovalo (caucus) nebo kde směli přijít i nezávislí, pouzí sympatizanti Demokratické strany, kteří se nemuseli registrovat pro tento účel půl roku dopředu. Tedy tam, kde to nebylo jednoznačně v rukou partajního vedení, které si navíc v celém procesu pojistilo výsledek rozšířením volitelů o 700 jmenovaných funkcionářů, superdelegátů. To je na stranu, která si říká Demokratická, dost silné kafe.
Naší rolí v této věci je jen přihlížet. Bohužel, do výsledku pak stejně budeme zataženi. Vzhledem k tomu, jak podléháme Washingtonu a jsme přitom zpracováváni propagandou, která se úrovní argumentace blíží spíš Trumpovi než komu jinému, je to zdroj úzkosti, co že to zase na nás přiletí. Clintonová je vnímána jako součást družiny neocons, víc by nám tedy vyhovoval Trumpův izolacionismus, ale nejspíš ani on sám neví, kam se vydá.
Historie říká, že slepý zabloudí. Evropa by měla využít příležitosti a víc se soustředit na předcházení konfliktů a hájení míru, jak se to ostatně deklaruje i v zakládající smlouvě NATO. Nabídka řešit migrační krizi větší porcí rozvojové pomoci v zemích, odkud zoufalci přicházejí, naznačuje, že takhle to nevnímají jen bezmocní komentátoři. Zato zaslepené harašení zbraněmi v Polsku a Pobaltí naopak působí dojmem, že ne na všechno mají politici vliv.
Čeká nás divoká sezóna. Dobře to dopadne, když se Clintonová vzpamatuje a převezme hlavní programové cíle, za kterými šli mladí voliči a bílá pracující třída, podporující Sanderse. Zahrnovaly i ústup ze zahraničních bojišť. Trump by začal podobně, ale zároveň by dal přednost tomu, ať je Amerika vyzbrojí a oni se tam perou sami. Podzimní volby však vyberou také nové poslance, část senátorů a guvernéry. I na ně se mohla přenést nálada protestu proti establishmentu.
Pozoruhodné je zejména drtivé vítězení Trumpa a praktická anihilace vedení Republikánské strany a základních článků víry, se kterými tato strana dosud pracovala. Třeba už cesta ani nevede jinam než k lepšímu.
Zbyněk Fiala
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
