Nejde o humor, i když to připomíná přikrčeného Vlastu Buriana, jak v pojišťovně volá: Práskněte už někdo s tím pravítkem! To čekání se nedá vydržet. Přesně s tímto pocitem centrální bankéři rozvojových zemí vyzvali americký Fed, ať už tedy proboha ty sazby zvýší a všichni vidí, s čím mohou počítat. Neznámých je ve vzduchu tolik, že když jedna ubyde, bude to jen lepší. Rozhodovat se má příští čtvrtek 17. září.
Volání centrálních bankéřů z rozvojovek muselo zaskočit Světovou banku, která se vydává za jejich reprezentanta, a tak jejich jménem zapřísahala Fed, ať to zvyšování sazeb ještě odloží. Jenže starosti mají naopak vyspělé země, protože zvyšování sazeb na jednom břehu Atlantiku vyšle na druhý břeh to, čemu říkají ekonomové „asymetrický šok“. Nářez poskytnutý jen některým.
Ze zvyšování amerických úrokových sazeb jde hrůza, protože ve stejné době chce eurozóna měnovou politiku naopak znovu uvolňovat. Rozjedou se také kurzy měn a toky kapitálu. Ještě víc to může zkomplikovat kukaččí mládě Británie, která obvykle postupovala souběžně s americkými partnery. Může i teď, protože zrychluje růst, zatímco zbytek Evropské unie zpomaluje.
Eurozóna si však může za svou bídu hlavně sama, protože příliš podléhá německým receptům na austerity. Čísla z druhého čtvrtletí jsou proto rozporná. Ekonomika za čtvrtletí posílila o 0,4 procenta, ale ceny průmyslových výrobců meziročně poklesly o 0,1 %, což vypovídá o chřadnoucí poptávce. Ještě výmluvnější je míra nezaměstnanosti na bezmála 11 procentech, což je průměr složený z bezproblémového severu a tragického jihu.
Nyní se přidávají stále varovnější zprávy z Číny, že tam rychle klesá objem obchodu. Čínský premiér Li Kch´-čchiang sice ubezpečuje, že Čína není pro světovou ekonomiku rizikem, ale je nadále zdrojem růstu, ale čínské výrobní ceny se v srpnu meziročně propadly dokonce o 5,9 procenta. A to vypadá jako úder deflace. Část cenového poklesu je samozřejmě vítána, jako třeba pokles ceny ropy. Může v tom být i zrychlení inovační aktivity, jak to vidíme na cenách elektroniky nebo investičního zařízení pro obnovitelné zdroje energie. Ale čteme v tom i standardní signál cenového poklesu – zboží se prostě špatně prodává. Například auta, prodej v Číně klesá o pár procent už pátý měsíc po sobě.
Zdá se, že prožíváme zlomové období, v pohybu je příliš mnoho.
Viditelní jsou uprchlíci připomínající stěhování národů. Množí se poukazy na to, že vedle naprosto nezodpovědné americké a evropské zahraniční politiky byly prvotním impulzem klimatické změny. Projevily se neúrodou. Dolehla zejména na ty rozvojové země, jejichž zemědělství bylo liberalizačními reformami rozvráceno a musejí potraviny dovážet.
Tato neúroda přišla shodou okolností na začátku finanční krize roku 2008, proto ji provázel také propad místních měn, což dovozy ještě zdražilo. Vedle toho ceny potravin zvedala nová móda biopaliv, která dala přednost automobilům před pekárnami. Není divu, že zoufalí lidé vběhli do ulic.
Kdo se diví, že v pohybu jsou statisíce nebo spíše miliony lidí, měl by se divit, proč až teď. Urychlovačem je samozřejmě nástup Islámského státu a jeho etnických čistek. Ty jsou pozoruhodně tolerovány v naději, že nejprve smetou syrský režim. Skoro se chce říci, že něco takového není možné dělat ve střízlivém stavu, ale evropští vůdcové se z neznámého důvodu chovají, jako by byli v těžké opici.
Jinde zase zafungovalo to, na co nedávno upozornil Hynek Kmoníček – až nedávno se uprchlíkům otevřela cesta k pobřeží. Eritrejcům zmizely překážky na pozemní cestě přes rozvrácenou Libyi, která by je dříve k přístavům nepustila. A takhle nová příležitost začala být komercionalizována jako vynikající kšeft.
Mimochodem, ceny potravin – v Číně rostou, jako jedna z mála položek spotřebního koše. Poptávka tam roste rychleji než nabídka. Je to další potvrzení faktu, který u nás z bůhvíjakých důvodů není vnímán jako samozřejmost – nelze spoléhat na to, že potraviny jsou brnkačka, vždycky se nějak dovezou. Mrzutost vzniká, když se nám mezi to „vždycky“ a „teď“ vklíní roční mezera, kdy se podávají kořínky a brouci s kávou z dubové kůry.
Úrokové sazby jsou tedy jen jedna neznámá, která zastírá představu o budoucnosti. Zmíněné potraviny jsou další, i když to zatím tak necítíme. Nebo jen tušíme po letošním suchu.
Potom tu máme nízké ceny ropy. Jak dlouho vydrží? Ve Spojených státech s jejich břidličnou revolucí přijde okamžik pravdy v nejbližších týdnech. Financování těžařských společností bylo postaveno na dlouhodobém základě a vycházelo tak z vysokých cen ropy, které platily před rokem. Nyní tyto kontrakty dobíhají a nové mohou být zničující. Těžba v Americe se začne omezovat.
Něco podobného se však odehrává i v Severním moři. Některé těžařské společnosti uvažují o konci. To by však spustilo dominový efekt, protože by ubylo plátců na ropovody a další podpůrná zařízení, které těžaři hradí společně. Čím méně jich bude, tím větší zátěž na jednoho. Tohle může skončit hodně rychle.
Alternativou levné ropy může být buď drahá ropa, nebo taky žádná ropa. Tato vyhlídka je na pozadí válečného běsnění na Blízkém východě, kam lákají nejnižší produkční ceny. Vedlejším důsledkem je nevídaný úprk masakrovaného obyvatelstva, ale ten je zatím vnímán jako dodávka levných otroků. Taková budoucnost je však nejen hnusná, ale také těžko udržitelná.
Je děsivé, jestliže má člověka nejvíc ohrožovat bohatství, které má pod nohama. Nebo když se máme obávat toho, jaké sazby zrovna chystají někde ve Washingtonu. Správně bychom se měli bát, zda nám v zimě nebude zima a zda na jaře nebudeme mít hlad. Ani za pět let. A k většímu klidu nad těmito základními věcmi moc vzdálených partnerů nepotřebujeme.
Nasaďte si globální brýle, a nebudete spát. Stěhování národů, neúroda, války. A pak si vemte ty na krátko, pokud s tím chcete něco dělat. Kdo chce něco změnit, musí začít doma.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
