První, co mne nad debatou uchazečů o funkci viceprezidenta Spojených států napadlo, bylo, že si půjdu koupit lepší boty. Budeme se zase honit po lese. Vojenská policie ohradí žiletkovým drátem kopec mezi Padrťskými rybníky a Míšovem a protestující aktivisti budou pobíhat kolem a zkoušet její bdělost. Napadlo mne to nad poznámkou Mika Pence, republikánského guvernéra státu Indiana a parťáka Donalda Trumpa, že USA by se měly vrátit k plánům protiraketového systému v ČR a Polsku. Jinými slovy, zkusme to znovu s radarem v Brdech.
Moc to nerozvíjel, zaznělo to jen jednou. Mohl to být náhodný nápad, jak udeřit na protivníka, v daném případě virginského senátora Tima Kaina, kterého si chce vybrat za viceprezidenta Hillary Clintonová. „Měli bychom rozvinout protiraketový štít v České republice a Polsku, od kterého Hillary Clintonová a Barack Obama odstoupili v roce 2009, aby nedráždili Rusy,“ řekl na konci jednoho dvouminutového okénka. Pak byl přerušen moderátorem. Kdyby si vzpomněl dřív, mohli jsme se dozvědět víc.
V každém případě se jedná o názorový kotrmelec, který neodpovídal ani dosavadním postojům Donalda Trumpa, ale ani Pence samotného. Aspoň podle toho, jak jejich názory zachytil rozbor vlivného amerického think tanku Council for Foreign Relations (CFR). - ZDE
Pokud jde o Trumpa, je známo jeho vnímání ruského prezidenta Vladimíra Putina jako respektovaného vůdce a přesvědčení, že silní se mohou dohodnout. Konflikt s Ukrajinou podle Trumpa vznikl i proto, že Barack Obama byl Rusy vnímán jako slabý. Ostatně, Trump má za to, že na Ukrajině jde o evropský problém, tak ať se tam angažují evropské státy.
Pokud jde o NATO, rozbor upozorňoval na Trumpovu opakovanou úvahu, že bylo kdysi založeno, aby čelilo sovětské hrozbě, ale teď je již zastaralé. Je to drahá, příliš byrokratická a nepružná instituce, která se málo přizpůsobila dnešním potřebám bezpečnosti, například v boji proti teroru. Trump nicméně potvrdil, že USA budou své smluvní závazky v NATO plnit, včetně obrany baltických států proti případnému ruskému vpádu. Ale o protiraketovém štítu proti Rusku ani slovo.
Clintonová zatím byla čitelnější
Mike Pence, který působil dlouhá léta v zahraničním výboru Sněmovny reprezentantů, se zatím vyjadřoval jen k tomu, že obrana by měla dostat, co potřebuje. Proto je třeba zvýšit zbrojní výdaje, obnovit výrobu stihačky F-22, přebudovat válečné námořnictvo. O protiraketovém štítu proti Rusku se nezmiňoval. Nicméně jeho výrok lze chápat i jako rozvíjení Trumpovy myšlenky, že „slabost“ USA je semeništěm konfliktů. Trump to staví jako vztah prezidentů – Putin je silný, Obama slabý. Musím být silný a s Putinem se dohodnu. Pence to posouvá jinam, naznačuje, že síla má být hlavně diktát.
Clintonová zatím byla čitelnější, jasně řekla, že chce Putina trestat. Hájila však i svoji dřívější činnost v roli ministryně zahraničí, když se pokusila o „reset“ s Ruskem. Říká, že také v budoucnosti by se mělo využívat společných zájmů s Ruskem, kde je to možné. Ale jedním dechem dodává, že nelze trpět ruské pokusy o obnovu sféry vlivu a je třeba „zadržet a odstrašit ruského agresora“. V této souvislosti CFR zaznamenal její úmysl rozšířit protiraketovou obranu východní Evropy. To může – dovozuji – znamenat i návrat k radaru v Brdech.
Zatím tedy vypadala Hillary Clinton z českého pohledu agresívnější. Mohl to být pokus otupit kritiku Obamovy vlády, jejímž byla členem, jako slabé. To nám však může být jedno. Nás se týká obava, že k jejímu zvolení prezidentkou Spojených států má posloužit to, že slíbí přeměnit Českou republiku v první cíl ruské jaderné odvety. To není lákavá vyhlídka.
Trump se zdál v tomto ohledu zdrženlivější, ale je otázka, komu věřit. Výběr jeho kandidáta na viceprezidenta byl interpretován jako posílení zahraničně politických kompetencí, kde Trump dost plave. Tam by však našel i jiné. Větší váhu asi měl pokus podchytit stát Illinois, jeden z těch, který může velice vyvážený souboj o Bílý dům rozhodnout. Pence měl rozšiřovat voličskou základnu i svým temperamentem, uvážlivějším vystupováním, nabídkou jakéhosi korektivu k divokým nápadům Trumpa.
Lze takový vztah chápat jako spojenecký?
Debata viceprezidentů pak měla být událostí, která vstoupí do dějin nudy. To se možná podařilo, Evropa a osudy jejích obyvatel nehrají v amerických volbách žádnou roli. Je to křoví pro případ, že by dalo příležitost k zesměšnění protivníka kvůli nějaké zásadní neznalosti. Těžko však říci, jak velká neznalost by to musela být. Rozdíl mezi Čečenskem a Českem by nikdo nepostřehl.
Postavit radar v Brdech tak znamená ohrozit zemi, na které nikomu nezáleží. Není to lákavá vyhlídka, ale dosud byla šance, že celá věc je jen kartou v trumfové hře, kdy druhý odmítne, co chce první. Debata kandidátů na viceprezidenta však naznačuje, že Trump možná může být zvolen, ale je to jedno, nikdo se ho na nic neptá.
Ostatně i současný prezident Barack Obama působí dojmem, že značnou část aktivit ozbrojených sil a tajných služeb nemá pod kontrolou. Prosadil sice snížení angažovanosti v Afghánistánu a Iráku, ale jen přihlíží tomu, že konflikt se mezitím přesunul jinam. A že jeho důsledky způsobují přímé ohrožení evropských spojenců.
Lze takový vztah chápat jako spojenecký? S partnerem, který je v lepším případě naprosto nevypočitatelný, a v tom horším chce jednat výlučně ve vlastní prospěch z pozice síly? Na tuhle otázku vám žádný politik přímo neodpoví. Život je přednější. Ale lze si představit, jak uvažuje. Zdravý rozum říká – dál od nich. Aspoň než se sami vzpamatují. Na názorové kotrmelce ve věcech života a smrti se prostě nelze jinak připravit.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
