Zbyněk Fiala: Ze silnice do vzduchu

Čínský život v sobě má prvky kampaňovitosti, ale zní to lépe, když to definujeme jako stanovení priorit, soustředění prostředků a důraz na výsledky. O horkých prioritách pro nadcházející rok se právě mluví na centrální úrovni v Pekingu. Jejich výčet zatím neznáme, ale určitě mezi nimi budou radikální opatření na zlepšení městského ovzduší a životního prostředí vůbec. Ten vzduch je docela strašný, za celý týden pobytu v regionu ústí řeky Jang-ce jsme zahlédli slunce jen jednou pár minut v podvečer a jednou brzy ráno. Město Chang-čou, kde jsme byli většinu času, se vysvléklo z mlhy jen na pár chvil, aby ukázalo svou přívětivou tvář s velkým Západním jezerem uprostřed zelených kopců.

Mlhy k podzimu patří, ale smog lidi trápí celoročně. Kdyby v Chang-čou zeleň nebyla, bylo by to jistě mnohem horší. A tak vidíme všude podél silnic party dělníků, jak rozebírají hromady navezených vzrostlých stromů a nechávají za sebou nové lesíky a aleje. Hodně lidí všude sází hodně stromů. Mají na to bagříky, jeřáby, jde to jak po másle. Sleduji to z divoce letícího autobusu, šance fotit nebyla. Po chvíli mne napadá, že ochrana životního prostředí tu funguje i jako automatický stabilizátor zaměstnanosti. Vystrčil vás robot z místa ve fabrice? Dejte se k nám!

Pochopitelně, že ovzduší by nejvíce pomohl větší podíl čistější energie pro elektřinu i teplo a bezemisní doprava. Ta nejskromnější doprava už do budoucnosti povýšila. Už ji netvoří jen jízdní kola, ale především elektrické skútry. Je zima, a tak jsou oblečeny do nejrůznějších kabátů.

Když prší a vytáhnou se pláštěnky, je to jako jízda ve stanu. Kdo na rafinovanou hadrovou kapotáž nemá, navlékne přes kabát prošívanou bundu, ale vleze do ní obráceně, rozevřeným zipem dozadu. Tím si chrání ramena i kolena a je z nejhoršího venku.

Elektrické skútry nejen nesmrdí, ale nejsou taky slyšet. Není tu štiplavý zápach a kravál, jaký si pamatuji z dávného Bangkoku nebo Jakarty. Když se ráno probíhám ulicemi, zaslechnu provoz až v posledním okamžiku a mám co dělat, abych uskočil. Na moji reakci ale nikdo nečeká. Každý dává přednost vlastnímu manévru, protože jednou jim skočím do cesty já, jinde se nečekaně brzdí a do toho se zkouší natlačit namyšlené auto. Klíčové pravidlo na čínských silnicích proto zní: Vždy ve střehu!!

Ani elektrická auta nevyřeší vše, už teď se provoz do ulic řadu hodin prostě nevejde. Přestože výstavba komunikací je skutečně velkorysá.

A k tomu je Chang-čou prvním čínským projektem chytrého města, s obrovským množstvím služeb pro optimalizaci provozu. Něco z toho jsme viděli v centrále společnosti Dahua, která nabízí kamerové systémy, jejichž výstup je pak zpracováván metodami umělé inteligence. To nejjednodušší, co může udělat, je, že v přetížených tepnách optimalizuje signalizaci, aby provoz, či spíše zácpy, dávkovala rovnoměrněji.

Mezi jízdními pruhy se sice dost kličkuje, to se toleruje, ale omezení rychlosti se nikdo nedováží porušit. Na velkém monitoru v centrále Dahua vidíme, že sledováno může být každé auto, systém zaostří na poznávací značku i tvář řidiče a sází je do postranní lišty s barevnou identifikací, jestli někdo náhodou neujel normě.

Když jsem stavěl taxikáře na místě se zákazem zastavení, chtěl, ať naskočím téměř za jízdy a gestikuloval výmluvným klepáním na čelo. Zbláznil jste se?

Na silnici už se všichni nevejdou, proto tak rychle nastoupila superrychlá železnice. Za deset let bylo uvedeno do provozu přes 20 tisíc kilometrů tratí. Ale místo je taky ve vzduchu. Od loňska se proto rozeběhla další kampaň, začíná bouřlivý rozvoj všeobecného letectví. Vzdušný prostor se otvírá i pro jiná než vojenská letadla.

V předchozím příspěvku jsem se už o letectví zmínil, ale zajímavé je i to, jak toho dosáhnou, že v centralizované společnosti zapojí i ty nejdravější soukromé společnosti, na které stát zas tak velké páky nemá.

Nejprve, jaký byl výchozí stav z roku 2015. Čínské všeobecné letectví tou dobou používalo 300 letišť, do vzduchu mohlo 1874 registrovaných letadel a nalétaly 732 tisíc hodin. To nám dá hodinu letu na každých dva tisíce obyvatel Číny. To je málo, zaznělo loni v květnu z vysoké administrativní úrovně. Vadí i další slabiny: Výstavba infrastruktury nemá dostatečné tempo. Vázne rozvoj řízení leteckého provozu v nízkých výškách. Letecký výzkum, vývoj a výroba letadel mají daleko k potřebnému rozsahu. Provozní služby pro letectví jsou slabé.

Výčet zmíněných slabin citujeme z úvodu strategické směrnice z května 2016. Vypracovali ji na úřadu vlády v Pekingu a je určená všem přímo podřízeným složkám na centrální i provinční úrovni. Poukazuje na to, že stávající růst nestačí, je to málo ve srovnání s celkovým rozvojem země. Vidíme tedy obrovský prostor pro podnikání. (Více ZDE)

Strategická směrnice poté stanovuje nové cíle rozvoje civilního letectví. Přepravní kapacita v tunách poroste dvakrát rychleji než ekonomika (o 12 procent ročně) a počet letových hodin dokonce třikrát rychleji (o 19 procent ročně). Počet letadel také. Prostorové rozložení leteckých služeb má dosáhnout toho, že budou dostupné 89 procentům populace. Hospodářské nástroje musí povzbuzovat inovační myšlení, vstříc vyjde i právní úprava, aby se odstranily systémové bariéry a prosazovala tržní řešení. Otvírá se nový trh za bilion yüanů, to je asi 153 miliard dolarů do roku 2020.

Aby to bylo přehlednější, stanovuje se deset hlavních úkolů, od výstavby letišť až po rozvoj domácí výroby letadel. Těch letišť má být v provozu 500, to znamená, že za tři roky mají vyrůst dvě stovky dalších. Každé město na vyšší úrovni, než je prefektura, každá velká lesní oblast, každá druhá turistická atrakce na úrovni pěti A dostane do tří let letiště.

Wanfeng, který jsme navštívili, už jedno takové postavil, jeho přistávací dráha měří snad dva kilometry, přistává na ní nově vzniklá letecká společnost Wafeng Aviation a bude pochopitelně sloužit i vznikajícímu provinčnímu leteckému klastru.

Počítá se i s rozvojem sportovního létání, proto je výroba malých letadel vyhlížena s takovou nadějí. Při budování sítě letišť je značná pravomoc svěřena provinčním vládám. Výslovně je vyžadována koordinace s vojenskými vzdušnými silami, čímže je myšlena i vzájemná vstřícnost. Nejde přitom jen o to, aby si ve vzduchu vzájemně nepřekáželi, ale také o průsaky technologií a výrobní spolupráci. Zkracuje se povolovací proces pro použití vzdušného prostoru k letu, má stačit objednávka pár hodin předem.

V září uspořádal Čínský úřad pro civilní letectví (CAAC) symposium, na kterém se probíraly možnosti deregulace, decentralizace a přesouvání pravomocí na nižší úrovně. Předpokladem je, že na začátku bude shoda, čeho má být dosaženo. Úplně nahoře má zůstat hlavně zájem na tom, aby šlo o špičkové technologie a byla zaručena bezpečnost a kvalita služby. Vývoj předpisů je třeba urychlit, jsou potřeba nové normy a bezpečnostní standardy, které budou samozřejmě jiné, než jaké se uplatňují ve velké letecké dopravě.

Na zmíněném zářijovém sympoziu se hodně porovnávaly poměry v Číně a USA, kde je všeobecné letectví nejrozvinutější. Ale pokud jde o onen proces přechodu k otevřenému vzdušnému prostoru, tam je zajímavější Česko, které to nedávno absolvovalo. Proto je takový zájem i o naše zkušenosti.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele