Holdingu tím vznikla škoda ve stovkách milionů korun, což samozřejmě nikoho z otalárovaného panstva ze správních soudů nebolí. Dvojčata Alexandr a Zdenek Zemkovi, jednatelé společností, jimž patří dvě pozemní fotovoltaické elektrárny, jsou ve vězení, odsouzeni k vysokým trestům. A přišla řada i na otce-zakladatele Zdeňka Zemka st., hlavního obžalovaného v řízení kvůli údajně podvodnému získání licence pro střešní elektrárnu. Nic na tom nemění skutečnost, že jeho věc byla dočasně vyčleněna do samostatného řízení. V každém případě teoreticky není vyloučeno, že otec bude jednou sdílet celu se syny: vskutku radostná vyhlídka!
Obžaloba v případě třetí elektrárny je s malými odchylkami postavena na stejném schématu, jaké žalobce uplatnil u obou elektráren pozemních. V tomto případě již nelhal, že elektrárna nebyla dokončena ani zčásti, stupeň nedokončenosti v den vydání licencí ale nevyhodnotil: ve skutečnosti stejně jako u pozemních elektráren nedodělky byly v poměru k hodnotě investice zanedbatelné. Dalším žalovaným hříchem je podepsání předávacího protokolu, jímž se převádí do vlastnictví investora zařízení jako dohotovené, i když ve skutečnosti dohotoveno nebylo. V obchodních i občanských vztazích se občas stává, že zákazník zaplatí za něco, co dosud nedostal. Je to věc dohody a vzájemné důvěry mezi dodavatelem a zákazníkem. Zatímco v případě pozemních elektráren dalším hříchem investora bylo předložení padělaných revizních zpráv, v případě střešní elektrárny je závadou „jen“ údajně nepravdivá revizní zpráva. Jak její nepravdivost žalobce zjistil, není jasné, protože komise Energetického regulačního úřadu z obav o osobní bezpečnost na střechu nevystoupila, naproti tomu revizní technik tvrdí, že si pomohl vysokozdvižnou plošinou. Odtud pochází malá odchylka proti pozemním elektrárnám, kterou je předložení žádosti o vydání licence na základě listinných důkazů, neboť s obhlídkou s výstupem na střechu se nedalo počítat.
V jednání soudů v trestním i správním řízení v případě chomutovských fotovoltaik se vyskytují prvky, které svým dosahem přesahují rámec souvisejících trestních i správních řízení. Především se zde uplatňuje zvrácená zásada „in dubio contra reo“. Protokolární převzetí nedokončených zařízení od dodavatele do vlastnictví investora se vykládá jako pokus o zastření nedokončenosti elektráren, jímž měl být oklamán Energetický regulační úřad. Pokud by se uplatňovala často vyhlašovaná, ale téměř nikdy používaná správná zásada „in dubio pro reo“, soudy by v případě zmiňovaných pozemních elektráren uvěřily investorovi, že k zaplacení nedokončené zakázky v obchodních vztazích z nejrůznějších důvodů občas dochází a pokoušet se převážit výsledek obhlídky nemovitosti komisí odborníků nějakým kusem papíru by mohl jen idiot. K žádosti o licenci bylo třeba předložit dokument, který by prokázal, že zařízení, pro které se žádá o licenci, je skutečně majetkem žadatele, a tím mohl být například předávací protokol. V rámci příprav na blížící se projednání žádostí o licence si jej investor připravil s předstihem bez jakýchkoli vedlejších úmyslů.
Daleko závažnější je popírání zásady, že každý má nést odpovědnost jen za to, čeho se osobně dopustil, ve spojení s absolutizací osobní odpovědnosti manažerů a s nedbáním zásady dobré víry. Nechci polemizovat s obhajobou revizních techniků, kteří tvrdí správnost svých revizních zpráv, ani s obhajobou padělatelů revizních zpráv z konce prosince r.2010: nikdo si u nich neobjednal nesprávné revizní zprávy, žádný z investorů se na jejich zhotovení nepodílel, ani o jejich vadnosti nevěděl. Jejich správnost nemohl investor ani Energetický regulační úřad prověřit a nezbývalo, než je přijmout v dobré víře. Ve výsledku investoři jdou za uplatnění dobré víry do vězení a jejich investice jsou znehodnoceny diletantsky vedeným správním řízení. Podobné to je i v případě žádosti Zdenka Zemka st. o vystavení licence pro elektrárnu společnosti VT Sun. Nedá se předpokládat, že osobně vystoupil na zledovatělou střechu a žádost sepsal na základě viděného. Nezdolala ji ani odborná komise Energetického regulačního úřadu. Zdenek Zemek st. přijal v dobré víře údaje dodavatelské firmy a použil je při plnění různých úloh v licenčním řízení. A za to se dostal před soud. Všichni tři Zemkové jsou stíhání za to, že v dobré víře převzali údaje dodavatelské firmy, neboť neměli možnost dodané zboží jakkoli prověřit.
Při důsledném uplatnění zásady dobré víry, zásady in dubio pro reo ve spojení s presumpcí neviny, a zásady, že nikdo nesmí být trestán za cokoli, co spáchal někdo jiný, žádnému ze tří zmiňovaných Zemků by nebylo možné úspěšně podsunout podvodný úmysl a trestat jej za něj. Přiměřeně totéž lze namítat proti likvidačním rozsudkům ve správním řízení: technici subdodavatele dodali vadné revizní zprávy, ale ztrátu ponese investor, který se jich o dodání vadných revizních zpráv neprosil a ani o jejich vadnosti nevěděl.
Vyšlo 14.4.2019 na mém bloggu a na webu spolku Chamurappi z.s
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
