Zdeněk Jemelík: K Otázkám Vymývače mozků

Zajímavost jejich rozhovoru vynikne zejména na pozadí historie této kauzy. Musíme si připomenout tvrdé povolební utkání mezi klikou Petra Nečase a nastupujícími „véčkaři“ kvůli jejich požadavku na odchod tehdejšího policejního prezidenta Oldřicha Martinů a jeho nahrazení vítězem konkursu, zorganizovaného „véčkařským“ ministrem vnitra Radkem Johnem. Tím se pak stal Petr Lessy, jehož jmenování Petr Nečas nakonec strpěl, ale provedení přenechal Radku Johnovi. Pamětihodné jsou veřejné slovní přestřelky mezi Petrem Lessym na straně jedné a Miroslavem Machiavellim Kalouskem, poslankyní Janou Černochovou a dalšími na straně druhé a do dějin vstoupil výrok Petra Nečase, že „parta policejních plukovníků nebo podplukovníků nebude rozhodovat o tom, kdo bude ve vládě“. Ve chvíli, kdy resignoval Radek John a na jeho místo nastoupil Jan Kubice, konec působení Petra Lessyho se stal jen otázkou času.

Způsob jeho odstranění, provedeného bývalým ministrem Janem Kubicem v součinnosti s Generální inspekcí bezpečnostních sborů, je názornou ukázkou možností zneužití pravomocí úředních osob k dosažení mocenskopolitického cíle. Šlo o nezastřený útok na právní jistoty policistů a právní stabilitu státu, jenž měl podobu puče v nejvyšším velení policie.

Procesní úkony puče byly jako krátkodobé opatření k vypuzení téměř neodvolatelného policejního prezidenta velmi dobře vymyšlené, ale jeho původci podcenili úroveň našeho právního prostředí. Zdařil se jim jen začátek, ale v řádném trestním řízení naopak obstál Petr Lessy. Soudy 1. i 2. instance rozhodly shodně v jeho prospěch, i když každý z jiného důvodu. Bývalý policejní prezident pak vyzval Martina Pecinu, aby provedl přezkum správního řízení, jímž byl poškozen, a vrátil jej do služebního poměru a do funkce.

Na rozdíl od neodpovědného televizního blábolila, který si může beztrestně vymyslet skoro cokoli, ministr vnitra je státní úředník, vymýšlet si nesmí, naopak se musí přísně držet zákona, zvláště když v téže věci souběžně probíhá správní řízení soudní, vyvolané žalobou Petra Lessyho. Zahájil tedy přezkumné řízení. Právní stránku kauzy zkoumá nyní poradní komise, zřízená v souladu s ustanovením zákona o policii. Jakmile v příštím týdnu předloží panu ministrovi svůj nález, padne rozhodnutí, v němž samozřejmě musí být zohledněno pravomocné usnesení Městského soudu v Praze z 9. října 2013. Ministr v prvém kroku rozhodne o tom, zda přijme Petra Lessyho zpět do služebního poměru u Policie ČR. Až následně pak případně bude řešit vzniklou situaci existence dvou policejních prezidentů, bude-li to nezbytné.

Vše nasvědčuje tomu, že konečným výsledkem bude vítězství Petra Lessyho. Je ale také zřejmé, že existují síly, které bez ohledu na právní stav věci by rády jeho návratu zabránily. Netuším, zda jde o projev strachu někdejších odpůrců jeho jmenování z pokračování vývoje policie k nezávislosti na vlivu politických pletichářů, či obav strůjců puče z odvety nebo jen o snahu odvrátit odvolání gen. Martina Červíčka.

Martin Pecina vysvětlil v pořadu svůj postoj opakovaně a srozumitelně, takže pro jeho pochopení určitě nebylo nutné právnické vzdělání. Navzdory tomu tradičně vševědoucí domýšlivý komentátor veřejnoprávní televize, jenž by měl být objektivní a nestranný, se umanutě snažil ministrův postup zpochybnit a pokud možno Martina Pecinu přesvědčit o vhodnosti protahování řízení nebo jeho úplného přerušení. Dovolával se stanoviska další síly, jež se snaží zabránit návratu Petra Lessyho, tedy Městského státního zastupitelství v Praze, které vyzvalo nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, aby dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR napadl pravomocné usnesení Městského soudu v Praze o nezákonnosti trestního stíhání Petra Lessyho. Vyčítal Martinu Pecinovi, že správní řízení zbytečně uspěchává, protože dosud nevypršela procesní lhůta pro podání dovolání a může se stát, že Nejvyšší soud ČR nakonec rozsudek Městského soudu v Praze zruší.

Projevil tím hrubou neznalost právní podstaty problému a nezpůsobilost nebo neochotu pochopit jasné právní argumenty ministra vnitra. Prozradil na sebe, na které straně stojí v mocenském zápasu proti návratu Petra Lessyho do funkce policejního prezidenta. Nechal se patrně zmást postojem Městského státního zastupitelství v Praze, které se zřejmě nedokáže smířit s tím, že v soudním řízení utrpělo porážku. Znevažování soudních rozhodnutí není v praxi tohoto úřadu ničím zcela výjimečným. Pražští státní zástupci se možná rozpomněli na blahé předlistopadové časy, kdy v neoficiální hierarchii stáli prokurátoři vysoko nad soudci, a občas se chovají vrchnostensky k soudcům, kteří jim nejsou po vůli.

Obecně není nic mimořádného na tom, že státní zástupci vyzvou nejvyššího státního zástupce, aby napadl dovoláním pravomocný rozsudek. Je to ale interní úkon státního zastupitelství, který je z právního hlediska bezvýznamný a nemůže mít odkladný účinek na rozhodnutí správního orgánu. Ostatně ani podání dovolání nemá odkladný účinek mimo případů, kdy to stanoví zákon, což ale v této věci nepřichází v úvahu. Je-li zde něco nezvyklého, pak je to zveřejnění informace o podání podnětu k dovolání.

Kdyby Martin Pecina zohlednil bezvýznamný krok státních zástupců, choval by se neodpovědně, protože by vyvolal průtahy bez právně významného důvodu. Samozřejmě se může stát, že nejvyšší státní zástupce koncem prosince podá dovolání a Nejvyšší soud ČR o něm za několik měsíců rozhodne. V krajním případě může následovat řetěz soudních řízení, která budou postupně probíhat několik let. Dokud ale v následném řízení nedojde k definitivnímu zvrácení pravomocného usnesení Městského soudu v Praze z 9. října 2013, k žádnému jinému rozhodnutí nelze ve správním řízení přihlížet.

Nelze tedy svévolně navodit situaci, v které by Petr Lessy musel na rozhodnutí o svém nároku čekat několik let.

Veřejnoprávní televize má divákům poskytovat pravdivé, nestranné, vyvážené informace, na jejichž základě by si mohli udělat o věci vlastní objektivní představu. Na samé skutečnosti, že Václav Moravec oponoval ministrovi vnitra a odvolal se při tom na stanovisko Městského státního zastupitelství v Praze, by nebylo nic špatného. Naopak by to bylo v pořádku, protože veřejnost má znát argumenty pro i proti. Jenže „vymývač mozků“ vyvíjel na Martina Pecinu intenzivní tlak. Omílal své námitky stále dokola. Nepokrytě se snažil dosáhnout toho, aby si diváci odnesli dojem, že ministr postupuje ne-li přímo nesprávně, tedy aspoň podezřele. Překročil tak hranici od objektivního informování k zaslepenému aktivismu. Panu ministrovi nakonec nezbylo, než se proti tomuto způsobu zacházení ohradit.

Nátlakové chování není v pořadech „vymývače mozků“ nic neobvyklého. Jen mě udivuje, že mu takový způsob matení veřejnosti vedení České televize dlouhodobě trpí.

Zcela okrajově padla v pořadu zmínka o odpovědnosti úředních osob, které protiprávním postupem krutě zasáhly do života Petra Lessyho a navodily současnou situaci, krajně nepříjemnou také pro současného policejního prezidenta gen. Martina Červíčka, jenž k ní „přišel jako slepý k houslím“. Důsledky neodpovědnosti bývalého ministra Jana Kubiceho a vedení Generální inspekce bezpečnostních sborů musí obtížně rozplétat a napravovat lidé, kteří situaci nevyvolali. Dotknou se také daňových poplatníků, z jejichž kapes půjde odškodnění, které bude Petru Lessymu náležet v případě zrušení rozhodnutí o jeho propuštění ze služeb PČR a odvolání z funkce policejního prezidenta.

Protiprávní útok na policejního prezidenta je vážná věc, proto by odpovědnost jeho pachatelů měla být změřena příslušnými orgány. V této věci již v červenci r.2012 podal

spolek Šalamoun trestní oznámení, které v návaznosti na soudní rozhodnutí dvakrát aktualizoval. Kauza pak byla rozdělena na dvě části. V části, týkající se Jana Kubiceho, bylo prověřováním pověřeno Krajské ředitelství PČR hl.m.Prahy. O tom, zda skutečně něco podniká, nemám zpráv. Státní zastupitelství zatím patrně na jeho činnost či nečinnost nedohlíží. Postup Generální inspekce bezpečnostních sborů prověřuje Městské státní zastupitelství v Praze, a to jmenovitě stejný státní zástupce Michal Muravský, který dozoroval vyšetřování proti Petru Lessymu a působil také jako žalobce. Jeho přístup k trestnímu oznámení se neliší od jeho chování v kauze Petra Lessyho. Podle mého laického názoru je v postavení střetu zájmů a měl by se z řízení vyloučit. Městská státní zástupkyně Jana Hercegová ale nevidí na jeho pověření touto věcí nic závadného. Ve spojení s podnětem k podání dovolání působí svěření vyšetřování proti Generální inspekci bezpečnostních sborů žalobci proti Petru Lessymu dojmem, že se zlý duch „státního zametačství“ přestěhoval z náměstí Hrdinů v Praze 4 na náměstí 14. října v Praze 5 a rozhodl se chránit před spravedlností viníky protiprávního nakládání s Petrem Lessym. Je na čase jej odtamtud vypudit i s jeho nositeli.