Nejvyšší soud zmíněnými rozhodnutími vyhověl stížnostem podle §10 trestního řádu bývalých poslanců Marka Šnajdra a Petra Tluchoře proti jejich trestnímu stíhání kvůli jednání, jež proběhlo v Poslanecké sněmovně a spočívalo v tom, že se vzdali poslaneckých mandátů výměnou za příslib „trafik“ ve firmách se státní účastí.  Údajně se tak nechali odměnit za to, že odešli, aby nehlasovali proti přijetí daňových zákonů, s jejichž prosazením spojila vláda svou existenci.

Nejvyšší soud rozhodl, že jejich jednání bylo kryto poslaneckou imunitou, takže za ně nemohou být stíháni.

Manipulátorský výkon moderátora pořadu patřil k tomu nejzdařilejšímu, co kdy předvedl. Nenechal nikoho na pochybách, že rozumí trestnímu právu, i když mu nerozumí, a vtloukal do hlav diváků  názor o pomýlenosti soudců Nejvyššího soudu ČR, spojenou s oživováním představy, že také poslanci Vítu Bártovi poskytl Nejvyšší soud ČR neoprávněnou ochranu a zachránil ho před spravedlivým odsouzením.

Jako hlavního pomocníka si přibral soudce Jana Šotta, umanutě podléhajícího utkvělé představě o své pravdě neumětela, která musí jednou zvítězit nad bludy soudců vyšších instancí. Soudce Jan Šott kdysi  proslul výrokem, že se právo zastavilo před branami politiky, uvedeném v odůvodnění zprošťujícího rozsudku ve věci poslanců Víta Bárty a Jaroslava Škárky (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2013012401). Reagoval jím na usnesení Nejvyššího soudu ČR, který podle §10 trestního řádu k stížnosti obžalovaného poslance Víta Bárty rovněž rozhodl o jeho vyjmutí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Společně s Václavem Moravcem výrok rozvíjeli a dokazovali jeho platnost i v případě bývalých poslanců.

Ve vztahu k usnesením Nejvyššího soudu ČR z 16. července 2013 přišel soudce Jan Šott s dalším pozoruhodným výrokem : rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR    prý  dalo Poslanecké sněmovně ráz  prostředí volného zločinu.