Přestože proces je významný obrovskou škodou, kterou měli obžalovaní způsobit, zajímavý složitostí žalovaných dějů a přitažlivý osobou hlavního obžalovaného Shahrama Zadeha, českého občana íránské národnosti, v soudní síni nevysedávají novináři a neobléhají ji televizní kameramani. Až to působí dojmem, že médiím někdo případný zájem rozmluvil, aby nebylo vidět na nepřístojnosti orgánů činných v trestním řízení, ke kterým v této kauze došlo hlavně v přípravném a vazebním řízení.

Celý třídenní blok hlavního líčení vyplnilo prohlášení obžalovaného, na které tři dny nestačily, takže dokončení se dočkáme až v únoru. Předcházejí části hlavního líčení jsem komentoval v článcích „Z obžalovaného žalobcem“ a „Soud plný překvapení“. Popsané části vystoupení pana obžalovaného se podstatně lišily od současných, navazujících. Soustředil se v nich převážně na procesní vady řízení od jeho začátku až do současnosti, jež považoval za důkaz podjatosti senátu, zejména jeho předsedy. Vyvozovat z jeho výtek závěry o vině či nevině by bylo značně předčasné. Je ale jasné, že v  celém procesu, zejména ve fázi přípravného a vazebního řízení, docházelo k různým procesním pochybením a krácením práv obviněného v koncentraci jinde nevídané, a zatčení Shahrama Zadeha na dvoře věznice bezprostředně po  propuštění z vazby, k němuž si dopomohl složením rekordní kauce ve výši 150 milionů Kč, má dle mého laického úsudku všechny rysy psychického týrání, potažmo porušení zákazu mučení a jiného nelidského zacházení, uskutečněného brutálním zneužitím pravomoci státním zástupcem Jiřím Kadlecem (poznámka: pokus o jeho kárné stíhání ztroskotal, i když se oslovený kárný žalobce neztotožnil  s jeho právním názorem).

Prohlášení obžalovaného Shahrama Zadeha na rozdíl od návrhu na vyloučení senátu či jeho předsedy pro podjatost, předneseného na předchozích stáních, jednoznačně směřuje k „demontáži obžaloby“, tedy k vyvrácení obvinění. Ve svém  vystoupení projevuje  jak způsobilost k logickému uspořádání celku, tak vytříbený smysl pro detail a neobyčejnou důkladnost. Tentokrát mluví anglicky a využívá pomoc simultánní tlumočnice, která odvádí výkon přímo heroický.

Zahájení jeho vystoupení se neobešlo bez tradičního zajiskření mezi ním a předsedou senátu. Shahram Zadeh připomněl nemilé probuzení v časných ranních hodinách, které bylo předehrou k jeho odvlečení z Prahy do Znojma,  při němž hleděl do hlavní policejních samopalů. Zmínil v té souvislosti účelovost úsilí žalobce Aleše Sosíka, jemuž vyčetl, že si našel místně nepříslušný soud, aby „posvětil“ své nezákonné zákroky. Jeho výroky se hrubě nelíbily předsedovi, který pana obžalovaného upozornil, že žádné invektivy vůči panu žalobci nebude trpět. Hned bylo všem v soudní síni  jasné, jak to je v praxi s rovností stran řízení. Státní zástupce může podezřelému bezdůvodně připravit nepříjemné probuzení, ale sám je proti kritice bezpečně chráněn. Nicméně vstup předsedy senátu byl v podstatě nadbytečný, protože slova již odezněla, doletěla k sluchu přítomného žalobce a zpětvzetí nebylo technicky možné. Shahram Zadeh se odvolal na právo volit způsob obhajoby a pokračoval v přednesu. I v dalším průběhu došlo k méně významným pokusům předsedy senátu usměrnit pana obžalovaného, ale zůstaly bez účinku.

Nelze se divit panu obžalovanému, že má vyhraněně záporný vztah k státnímu zástupci Aleši Sosíkovi, který stojí za většinou příkoří, jež musel zažít. K vyhrocení postoje vede i zjištění, že část postupů státního zástupce je v nejlepším případě na hraně zákona, ba spíše je v rozporu se zákonem. V této souvislosti Shahram Zadeh poukázal na nerovnost stran v řízení, spočívající v nepřípustnosti výslechu státního zástupce před soudem. Je nesporné, že jsou případy, v kterých by takový výslech vedl k rozprášení obžaloby rychleji než standardní kroky obhajoby.