Předseda senátu konečně zařadil na program jednání slyšení hlavního obžalovaného Shahrama Zadeha, českého občana íránského původu. Splnil mu tak přání,  jehož naplnění  se až dosud marně domáhal, neboť chtěl být přítomen výslechům spoluobžalovaných, s nimiž měl podle obžaloby páchat trestnou činnost, ale většinu z nich vůbec nezná.

Kdykoli dříve předstoupil Shahram Zadeh před soudce Aleše Novotného, vždy mezi nimi zajiskřilo. Předseda senátu se cítí být pánem soudní síně a patrně by si přál, aby jeho jméno nahánělo obžalovaným strach. Chovají-li se dle jeho mínění vzpurně, hrozí jim blíže nedefinovanými sankcemi. Naproti tomu obžalovaný Zadeh je hrdý muž, citlivý na svou osobní důstojnost a žijící s pocitem bolestné křivdy  kvůli tomuto řízení a způsobu, jakým s ním nakládají orgány činné v trestním řízení.

Ani tentokrát se jejich setkání neobešlo bez přestřelek. K první došlo hned na začátku jednání, kdy se obžalovaný cítil dotčen způsobem, jakým předseda senátu ověřoval jeho osobní údaje, včetně informací o jeho sourozencích. Zejména jej rozhněvalo zkoumání jeho složité finanční situace, dovedené až do dotazu, zda má finanční závazky vůči svým obhájcům. Mínil, že soud není oprávněn zkoumat vztahy mezi ním a obhájci. Rozhořčená výměna názorů byla dlouhá a soudce si neodpustil nejasnou výhružku o možném zákroku proti vzpurnému obžalovanému, který ale nekonkretizoval.

Když váda konečně skončila, Shahram Zadeh překvapil všechny přítomné oznámením, že své vystoupení zahájí předložením návrhu na vyloučení předsedy senátu z řízení pro podjatost vůči němu. Začal pak česky číst připravené podání o rozsahu 150 stran. Četbu prokládal anglickými vsuvkami. Vyčerpal tím téměř úplně časový prostor třídenního jednání a na dokončení bude potřebovat ještě nejméně jeden jednací den.

Další dění pak působilo dojmem, že pánové si vyměnili role: Shahram Zadeh si vedl jako rozhořčený žalobce, zatímco Aleš Novotný nasadil tvář hráče pokeru, dávaje tak najevo,  že se ho výklad vlastně nijak netýká. Domnívám se, že se mu během jeho praxe dosud nikdy nestalo, že by musel celé hodiny trpně naslouchat výtkám proti způsobu, jakým vykonává svůj úřad. Nicméně nemohl žalujícího obžalovaného zastavit, neboť předložení procesního návrhu je jeho nezadatelným právem. Celý první den čtení „žaloby“ dokázal potlačit nevoli. Nicméně jí dal průchod z celkem malicherných příčin až během druhého a třetího dne, ale po přestřelkách se vždy vrátil k věcnému přístupu, v němž dává najevo, že respektuje nárok obžalovaného na stížnost proti jeho chování.