Pokud zmiňuji velký počet obhájců v jednom procesu jako handicap, nežertuji: délka procesu je přirozenou podmínkou pro sbližování mezi obhájci obžalovaných, jejichž zájmy nejsou vždy shodné. Časem začnou mezi sebou debatovat, domlouvat se na společné taktice, ale také rozebírat vady postupu soudu, ať již skutečné či domnělé. Toho 22.února 2017 předseda senátu opožděným příchodem (pozn.: z omluvitelných, leč veřejnosti nevysvětlených důvodů) poskytl obhájcům časový prostor přibližně čtvrt hodiny k úvahám o výši ztráty, způsobené stranám řízení, státu a nakonec i přítomné veřejnosti zrušením hlavního líčení kvůli nepřítomnosti přísedící dne 17.února 2017. Se započítáním odhadu nákladů na zbytečné eskortování obž. Shahrama Zadeha dospěli k přibližné částce až 150 tis. Kč.

Pozornost čekajících upoutala přítomnost „vetřelce M.Š.“, který se nedal odradit dvojím vykázáním ze soudní síně. Neukolébán vlídným přijetím u předsedy soudu Milana Bořka vypracoval další písemnou stížnost a v doprovodu dvou společníků přišel potřetí vyzkoušet, zda se mu podaří překonat odpor předsedy senátu Aleše Novotného a některých advokátů k jeho přítomnosti v soudní síni. Zvědavost nevzbudil neznámý muž, z něhož se za několik okamžiků vyklubal předseda soudu Milan Bořek, ani statný vousáč s rancem na zádech, jímž byl pracovník kanceláře Veřejného ochránce práv. „Vetřelec M.Š.“ mohl být spokojen, protože současně s předložením stížností žádal, aby předseda soudu a představitel úřadu Veřejného ochránce práv vykonali dohled v soudní síni.

Pokud byl někdo zvědav, jak dopadne další pokus „vetřelce M.Š“ usadit se v soudní síni, záhy zjistil, že se tentokrát žádné divadlo konat nebude. Ke vstupu do soudní síně byli vyzváni pouze obžalovaní a obhájci, pro veřejnost se dveře zavřely. Postavil se před ně příslušník Justiční stráže se služebním číslem 20863 a kdo chtěl dovnitř, musel ukázat občanský průkaz. Na upozornění předsedy spolku Šalamoun Johna Boka, že jedná nezákonně a provedení nezákonného příkazu měl dle zákona odmítnout, nedbal. Překážka v podobě příslušníka ozbrojeného sboru měla v tu chvíli mnohonásobně větší váhu než všechny judikáty a stanoviska Veřejného ochránce práv (např. 5192/2011/VOP) dohromady, která požadování sdělení jména a příjmení či předložení občanského průkazu po zástupci veřejnosti označují za nevhodné chování soudce. Soudce si ovšem umyl ruce jako Pilát Pontský: zapovězené jednání přenesl na příslušníka ozbrojeného sboru. Je to důkaz, že bezpráví lze někdy páchat v souladu se zákonem. Dohlížející o přestávce opustili soudní síň a odvedli s sebou předsedu spolku Šalamoun Johna Boka. Přestávku o pár minut přetáhli a příslušník Justiční stráže je při návratu odmítl vpustit do soudní síně. Nakonec se šel zeptat předsedy senátu a posléze se omluvil. (Kdysi mě poučila expředsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová, že do soudní síně lze vstupovat i během jednání).

Dodávám, že během dlouhých let „kočování“ po českých soudech jsem zažil různé nepřístojnosti nejen justičních a bezpečnostních orgánů, ale nic srovnatelného s prováděním lustrací veřejnosti při hlavním líčení, řízeném předsedou senátu Alešem Novoným.

Jednací den jinak patřil obž. Vojtěchu Kudláčovi a zájemcům o jeho výslech, z nichž zejména spoluobžalovaní jej „grilovali“ nemilosrdně. Shahram Zadeh se zajímal, zda pan obžalovaný znal některé osoby, které procházejí jeho částí příběhu. Z nich jej pochopitelně nejvíce zajímal korunní svědek Petr Pfeifer a chtěl vědět, proč jej Vojtěch Kudláč označil za pravou ruku obž. Petra Moštěka. Dověděl se pouze, že tázaný měl tuto informaci od obž. Michala Šimáka. Zejména se zajímal o podíl skupiny kolem spolupracujících obžalovaných na celkové škodě, uvedené v obžalobě. Ale Vojtěch Kudláč jej nedokázal uspokojit. Dále se Shahram Zadeh tázal na způsob, jakým se obž. Vojtěch Kudláč domohl postavení spolupracujícího obžalovaného, a stejně jako jiní vyslýchají spoluobžalovaní naznačoval, že jeho doznání je natolik nekonkrétní, že vlastně není doznáním. Tato výhrada ostatně se prolínala i výslechy jinými obžalovanými, a to i vůči obž. Jiřímu Eliášovi: všem obžalovaným by jistě vyhovovalo, kdyby spolupracující obvinění nakonec o svůj status přišli a s ním i o výhody, jež získali odměnou za své „práskačství“.