Mluvíme přitom o zisku přiměřeném, o který usilují slušní podnikatelé a nepřiměřeném, popřípadě nemravném, za kterým se ženou ti druzí. Ve světě, v němž Desatero v hlavách lidí nahradila nezkrotná potřeba hromadění peněz, otázka po mravnosti dosaženého zisku zní jako špatný vtip. Přesto si troufám tvrdit, že honba za nepřiměřeným ziskem, vytvářeným na úkor sociálně znevýhodněných lidí, je nemravná a může dosáhnout až rozměrů hyenismu. Jako příklad pro názornost uvádím prodej privatizovaných bytů z majetku OKD Zdeňkem Bakalou nebo provozování ubytoven pro „nepřizpůsobivé“ občany.

Z tohoto pohledu posuzuji některé problémy, týkající se vězeňství, jež v současnosti řeší vedení Ministerstva spravedlnosti a Vězeňské služby ČR. Bez ohledu na to, proč se dostali za mříže, chovanci věznic patří k sociálně znevýhodněné skupině obyvatelstva a ždímání nemravných zisků z jejich nepatrných prostředků je projevem hyenismu.

Česká republika si v Evropě vydobyla nezáviděníhodné prvenství: vysokým počtem vězňů dlouhodobě patříme k nejhorším státům Evropské unie a stále se nedaří vývoj obrátit k lepšímu. Naše věznice jsou přeplněné do té míry, až to ztěžuje, ne-li znemožňuje výchovnou práci s vězni. Počet vězňů již dávno dosáhl stavu před Klausovou amnestií. Vzhledem ke  způsobu, jakým na ni reagovala veřejnost, zmatená politickým štvaním proti bývalému prezidentovi, se nelze nadít, že by se opět věznicím odlehčilo stejným způsobem. Miloš Zeman amnestii nevyhlásí. Rozšiřování ubytovacích kapacit věznic přizpůsobováním různých náhodně získaných objektů potřebám vězeňství je příštipkaření, které nestačí tempu růstu počtu odsouzených. Pozdě, ale přece, proto zřejmě dojde k tomu, že poprvé po 80 letech se bude stavět nová věznice „na zelené louce“.

Provoz věznic zatěžuje státní rozpočet neužitečnými náklady.Financování výstavby nové věznice bude další dírou do státní pokladny, z které potečou miliony. Každé opatření, které  povede k zastavení přeplňování věznic novými přírůstky, je prospěšné. Úlevu by přineslo podstatné omezení recidivy: asi 70 % osazenstva věznic tvoří lidé, kteří nejsou za mřížemi poprvé. Mnozí z nich se vracejí do vězení hlavně proto, že během výkonu trestu ztratili rodinné zázemí, po návratu na svobodu nemají kam jít, nemají střechu nad hlavou, nikdo jim nepomůže najít zaměstnání. Dostávají se tak do obtížné životní situace, kterou nakonec řeší vyzkoušenou cestou: trestnou činností.