Na projevy poslance v Poslanecké sněmovně, kterými Tluchoř, Šnajdr a Fuksa byli až do své rezignace, platí materiální imunita (indemnita). Tedy, že za svou rezignaci jako projev poslance nemůže být poslanec vůbec stíhán. Státní orgány, včetně orgánů činných v trestním řízení, musí dát přednost právu před mediální slávou.
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci zahájilo trestní stíhání exposlanců a v popisu skutku uvedlo, že 7. 11. 2012 se Tluchoř, Šnajdr a Fuksa vzdali mandátu. To bylo učiněno ústním projevem poslanců v Poslanecké sněmovně. Za tento ústní projev byli protiústavně Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci trestně stíháni. Každý poslanec může rezignovat kdykoliv a z jakýchkoliv důvodů. Rozhoduje tím o sobě, ne o jiných. Akt rezignace na mandát podléhá materiální imunitě a ne kuratele výkonné moci, kam patří policie i státní zastupitelství. Pokud současná úprava někomu nevyhovuje, je v právním státě možné ji změnit novelou ústavy v Parlamentu, nikoliv nedodržováním ústavy. Za celou dobu monarchie do roku 1918 a první Československé republiky nenastal pokus kriminalizovat poslance za rezignaci na mandát. V době Protektorátu Čechy a Morava panovala obava moravských a českých veřejných činitelů, že rezignace na veřejnou funkci by mohla být ze strany okupační moci trestána jako projev vzdoru. Nicméně v případě poslanců tomu předešel prezident Emil Hácha rozpuštěním Poslanecké sněmovny i Senátu po okupaci roku 1939. V době po únoru 1948 totalitní moc stíhala i bývalé poslance. Některé stíhala za pokus odejít z republiky, nebylo však vedeno stíhání pro zřeknutí se mandátu, byť někteří podali rezignaci po únoru 1948 na protest proti uchvácení moci komunisty (Milada Horáková, Jan Šrámek aj.).
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se snažilo trestní stíhání zachránit tvrzením, že imunita dopadá jen na vlastní projev o vzdání se mandátu, přitom však i za toto je stíhalo, ale ne již na jednání, které bylo přípravou rezignace poslanců a událo se mimo Poslaneckou sněmovnu. Fakticky státní zastupitelství drželo výklad, že za projev v Parlamentu poslance sice nelze zavřít, ale za to, že si jej například doma připravoval, již ano. Ovšem stará právní zásada říká - je-li dovolen a není-li trestný cíl, nemůže byt trestná cesta vedoucí k tomuto cíli.
Nejvyšší soud jednal podle textu ústavy a nepotřeboval materiální jádro, které kodifikoval korunní princ nacistické právní vědy Carl Schmitt. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu platí, že svět má ještě pravidla. A to je dobře. Nejvyšší soud se rozhodl dát přednost právu před bezprávím.
Zdeněk Koudelka
Autor je právník
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
