Podstatou návrhu je omezení ústavního institutu imunity pro poslance a senátory s tím, že ji nově definuje obyčejný zákon. Problém je to, zda obyčejný zákon může bez výslovného ústavního zmocnění definovat ústavní institut. Před rokem Senát schválil novelu ústavy, kde byla výslovně definována skutková podstata velezrady prezidenta, protože její dřívější definice v obyčejném zákoně o Ústavním soudu byla vnímána jako ústavně problémová. Navrhovatelé by zřejmě nic neměli proti tomu, aby jejich návrh byl přímou novelou Ústavy, ale ví, že by nezískal potřebnou třípětinovou většinu. Proto jdou cestou obyčejného zákona, jehož přijetí je snadnější. Navíc je zákon reakcí na soudní judikaturu. Jak by však Senát reagoval na to, kdyby chtěl někdo cestou zákona změnit judikaturu Ústavního soudu? To by bylo mediálního křiku. Pokud se někomu nelíbí soudní aplikace Ústavy, má změnit Ústavu. Snaha fakticky změnit Ústavu obyčejným zákonem je stejná, jako kdyby vláda chtěla změnit zákon výkladovým nařízením vlády či vyhláškou ministerstva. Jde o tunelování ústavy obyčejným zákonem.