Od účinnosti nové ústavy v roce 1993 u nás proběhlo 12 demisí vlád. Jen 4 demise byly podány jako demise premiéra s tím, že je prezidenti akceptovali jako demisi celé vlády (vláda V. Klause 2 v roce 1997, Špidla 2004, Gross 2005, Nečas 2013), přičemž s tímto postojem byly srozuměny vládní strany. V 8 případech byly demise vlády podány tak, jak stanoví ústava, tedy rozhodnutím přijatým formou usnesení celé vlády (vláda V. Klause 1 roku 1996, vláda Tošovského 1998, Zemana 2002, Paroubka 2006, Topolánka 1 roku 2006, Topolánka 2 roku 2009, Fischera 2010, Rusnoka 2013). Naše ústava nikde nestanoví, že demise premiéra znamená demisi vlády. Ve státech, kde tomu tak je, to stanoví ústava výslovně (Slovensko, Německo, Slovinsko, Španělsko). Autorem myšlenky, že u nás demise premiéra znamená demisi vlády je prof. Václav Pavlíček, který však doplnil ve druhém vydání knihy Ústavní právo a státověda, 2. díl, 2008, s. 892, že je i odlišný výklad.
Sobotka mohl ukončit spor o to, zda jeho demise bude demisí vlády tím, že by navrhl vládě, aby podala demisi. Bude-li pro sociální demokracie (8 členů vlády) a ANO bude proti (6 členů), musí se vyjádřit lidovci (3 členové), zda podpoří sociální demokracii či ANO. Jde o srozumitelné, ústavně nezpochybnitelné a politicky jasné řešení. Pokud se však předseda vlády obával, že jeho vláda podat demisi nechce, a proto hledal cestu, jak ji obejít, nelze se divit prezidentovi, že nepovažoval demisi Sobotky za demisi celé vlády.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
