Prezident republiky to stvrdil prohlášením, že Francie je ve válce s islamistickým terorismem. Ani to nemusel říkat. Už před ním to vyjádřila spontánní reakce národa na krvavé útoky ozbrojenců. 

O týden později už má francouzská vláda na stole cosi jako mobilizační plán. Premiér Manuel Valls, povzbuzen zřejmě raketovým zvýšením popularity, své i prezidentovy, oznámil, jaké budou první nákladné konkrétní kroky k nápravě alarmujících bezpečnostních nedostatků, které třem teroristům zřejmě výrazně pomohly připravit Francii v pouhých několika hodinách o pocit bezpečí.

Hodlá posílit policii, zpravodajské služby, vězeňskou správu, armádu, celní správu, neprodyšnost vnější hranice Schengenu.... ale to jsou všechno opatření, která se dala čekat.

Skutečně pozoruhodná a nečekaná je Vallsova odvaha pojmenovat pravým jménem hříchy Francie, které se možná víc než chyby policie, podílely na tom, že Francie se dnes obává dalších podobných násilností, jaké ji tentokrát připravily o sedmnáct lidských životů. 

Valls, bývalý dlouholetý starosta města Evry, kde bylo řešení otázek soužití etnických a náboženských komunit jeho každodenním chlebem, se nezastavil před slovy jako ghetto, a dokonce před slovem apartheid, když mluvil o podmínkách, v jakých Francie udržuje už dvě tři generace svých občanů, jejichž předci pocházeli z druhého břehu Středozemního moře.

Vzbudil podiv a u opozice nevoli. Zejména tím slovem apartheid, které ještě upřesnil adjektivy územní, sociální a etnický. Ale nejen opozice, celé politické garnitury minulých desetiletí si v té chvíli musely uvědomit, jak podotkl jeden z bývalých ministrů, že apartheid, tedy vytěsnění jedné části obyvatel ze společnosti, francouzské vlády nejen trpěly, ale svou vnitřní politikou vytvářely.

Bývalý starosta Evry, Manuel Valls si mohl dovolit na to upozornit. Jeho město se na tom tolik nepodílelo. Bylo například i pro štáb České televize před několika lety nejvhodnější destinací pro reportáž o společné snaze katolické diecéze a místních mešit sblížit obě náboženské komunity Evry a pověstných problémových komunit Grigny a La Grande Borne. 

Valls teď zaútočil na správném směru, když sáhl do rány, kterou Francie ke své ostudě i škodě tak dlouho neléčí: vládní agenda se okamžitě rozrostla o problémy předměstského školství a další aspekty socializace marginalizované předměstské mládeže, která se zjevně stala předmětem zájmu náhončích islamistického džihádu.

Po letech apatie ke skrytému riziku, běží teď Francie závod s časem. Může ještě být v nápravě chyb rychlejší než džihádisté v rekrutování adeptů sebevražedných vražd, pokud se rozhodnou otevřít evropskou frontu? Toť otázka, která teď visí ve vzduchu a zajímá celou Evropu. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.