Letošní vystoupení předsedy Evropské komise Barrosa před poslanci Evropského parlamentu sice nijak nevybočilo z každoroční fádnosti a nezajímavosti, přesto si zaslouží několik hlubších zamyšlení.

Za problematické považuji především to, že ačkoliv měl předseda Evropské komise přednést zprávu o stavu Unie, neučinil tak. Ani jednou větou se nepokusil o politickou inventuru minulého roku. Nezamyslel se nad vývojem, který Unie v minulých měsících prodělala. Zaměřil se pouze na popis budoucích úkolů.

Za základní metodologickou chybu Barrosova "divadelního" představení lze zřejmě považovat jeho nechuť ohlédnout se zpět, analyzovat vývoj a na základě objektivního hodnocení nastínit návrh budoucího vývoje.

I proto jsme slyšeli omšelé fráze: hlavními úkoly EK a unijních institucí bude vysoká zaměstnanost, více Evropy evropským občanům, více regulací, méně byrokracie, více pomoci malému a střednímu podnikání a hlavně se snažit, aby už konečně občané členských států pochopili blahodárnost existence Evropské unie.

Oproti minulým letům tu ovšem jistá výjimka je. Z letošního kontextu obvyklých propagandistických a banálních frází vystupuje (sice bázlivě a polohlasem vyslovená a tedy povrchně zdůvodněná) snaha unijních orgánů nahradit politiku mezivládních dohod jednotnou komunitární politikou.