Děkuji za slovo, pane předsedající. Doporučil bych těm, kteří zůstali v sále, jejich pozornosti mé - doufám, že stručné - zamyšlení nad smyslem dnešního pokračování ze série našich pravidelných setkávání nad mandátem této vlády. Protože asi nejenom já sám, ale i vy, a možná i občané, si položili otázku na smysl tohoto kymácení vládou, když vláda se drží zuby nehty svých křesel a zdá se, že ani dnes se těch křesel nepustí.

Přinejmenším je to možnost vyargumentovat nakumulované problémy, kterých za více než dva roky není málo. No a pak je to samozřejmě možnost zeptat se vlády, proč ona sama si neověří svůj mandát, protože, jak to vidím, v tom příliš jasno sama nemá. O nedůvěře se v tomto sále v rámci tohoto volebního období hlasovalo zatím čtyřikrát. O důvěře již třikrát. Ale když pominu první hlasování tehdy v srpnu 2010, kdy vznikla vláda se 118 mandáty a pan prezident Klaus si to tehdy pochvaloval jako nejlepší vládu v nových dějinách, tak dneska už tato koalice neexistuje ani co do počtu mandátů, ale ani co do složení a koaliční smlouvy. A vývoj došel tak daleko, že zatímco pan prezident vládu pochvaloval za jednu z nejlepších, tak se odboráři nedávno vyjádřili, jakou je nejhorší a ještě za to byli popotahováni v médiích.

Čili ten otazník je nepochybně namístě a mám obavu, že hlavním svorníkem této vlády je dneska už jenom strach. Strach z toho, že v případných volbách by nevyhrála tato sestava, ale levicová opozice.

Poslední hlasování o důvěře vládě bylo hlasování, tuším, že to byl listopad loňského roku, a bylo to hlasování spojené se zákonem, kterému se zkratkovitě říkalo Kalouskův daňový balíček. Tehdy vláda neřekla, s jakým mandátem chce vládnout, s kým chce vládnout, ale sdělila národu, že se semkla pevně kolem jediné idey, a to je zvyšování DPH.

Když se původní koaliční sestava rozpadla, jestli si to dobře pamatuji, tak to byl duben loňského roku, kdy na základě krize, pamatujete si to možná, tzv. ABLizace politiky, vycouvaly Věci veřejné, aby smyly své hříchy, aby je mohly dneska připomínat, tak se hledala platforma, jak by se dalo dále vládnout. A tou platformou vzniklo spojenectví ODS a TOP 09 s apendixem, který se nazval zajímavým způsobem, dalo by říct v ironickém slova smyslu trefným, tedy LIDEM. A tento apendix vlastně dodnes není pevně zakomponován v nové koaliční smlouvě, protože tento apendix se ve vládním turniketu točí tak, že vlastně nevíte, jestli chce zrovna nastoupit nebo zrovna vystoupit. Podle toho, jestli kape nebo nekape. Takováto vláda samozřejmě má velmi problematický mandát a možná právě z toho vychází strach nezeptat se na mandát sami. Protože jak možná občan neví, my víme velice dobře, když se hlasuje o nedůvěře, shromažďují se hlasy kritiků a opozice a ti musí nalézt většinu. V opačném gardu je to mnohem komplikovanější, protože všichni ti nejistí, jestli mají se přidat k zřetelně už definitivně nemilované vládě a různě taktizují, tak by museli přiznat barvu a hlasovat, jinak by vláda o tu většinu přišla.

Takže vláda přežila na základě toho, že zvýšila daně, přežila na základě toho, že remcaly deponovala, chudáky, v erárním chudobinci, který má podobu míst v orgánech společností jako je ČEZ, aerolinie popřípadě České dráhy. A tato vláda říká, že má důvěru? Silně pochybuji. Už tady v předchozích vystoupeních padla celá řada argumentů, jaké jsou výsledky tohoto vládnutí. Ono totiž dneska zdaleka nejde o nezvládnutou amnestii respektive to, že když pan prezident vyhlásí amnestii a pan premiér kontrasignuje, tak že to není pro srandu králíkům, že ten podpis tam není z nějakých kaligrafických důvodů, ale že by měl také garantovat, že to, co dělá, dobře dělá a že z toho nebude taková paseka, jaká bohužel nastala.

Ale hmatatelných výsledků vládnutí za něco málo přes dva roky je tolik, že pokud nemáme ani koaliční smlouvu ani svornost v koaličních řadách, pokud vidíme, že vláda ani neví, kam to má kormidlovat, tak se právem ptáme, jak je možné, že vláda nechce předstoupit, před občany a říct, že změní svůj kurz, protože dosud tato vláda vede zemi na jih. A nikoliv za teplem, ale směrem k balkanizaci jak politiky, tak ekonomiky.

Možná, že německý důchodce je na tom tak dobře, že může za svůj důchod vyrazit na podzim svého života na Ibizu. Náš důchodce má bohužel jinou perspektivu. Ten může vyrazit tak maximálně k popelnicím, protože asi znáte ten známý, bohužel trpký vtip. Rozdíl mezi koněm a důchodcem je ten, že kůň jí obrok a důchodce pomalu obden. Takže to jsou praktické důsledky vládnutí a kdybych měl rozebrat ona vznešená adjektiva, kterými se vláda častovala, mohl bych začít adjektivem vláda rozpočtové odpovědnosti.

Výsledkem vlády rozpočtové odpovědnosti je celá série rozpočtových opatření, jejichž důsledkem je devastace ekonomického rozvoje, pauperizace podstatné části obyvatelstva a kupodivu, protože se jedná o vládu pravicovou, jejíž členové rádi a často podnikají, tak znejistění i podnikatelského milieu. Řadový živnostník je z této vlády velmi na rozpacích a dalo by se očekávat, že bude hledat pomoc mimo tuto exekutivu.

Další adjektivum, které krášlilo tuto vládu na počátku, bylo adjektivum protikorupční. Otázkou je, jestli ona dnes zejména kritizovaná amnestie, byla pouze výsledkem lemplovství, zda to bylo pouze zbastlováno, anebo jak někteří naznačovali, je tady samozřejmě také scénář, že to byl jakýsi kleptokratický puč a nám zbývá jenom otevřená koncovka, dohadovat se, jestli v tomto kleptokratickém puči tandem premiér Nečas a prezident Klaus, kdo z nich měl být tím nechvalným Capo di tutti capi.

Navíc sliboval se efekt. Efekt je takový, že i nadále z naší ekonomiky vytéká každoročně zhruba sto miliard korupčních peněz. Ukazuje se, že pouhá slova korupci neomezí. A jak konkrétní čísla, tak i rating agentur společností, které se věnují korupčnímu prostředí, Českou republiku za uplynulé období spíše zhoršily než zlepšily.

Bohužel výsledky takového vládnutí jsou zklamáním pro voliče, které nepochybně v roce 2010 vládní subjekty získaly. To za prvé. Protože jestliže tato vláda měla před dvěma roky většinu a dnes 90 procent občanů této vládě nevěří a už věřit nebude, tak je tam jasný rozpor. Dokonce ani pravicový volič už vám, pánové a dámy, nevěří.

Další je, že to je vláda, která nekomunikuje. Je to vláda v podstatě autistická, která nevnímá, co říká opozice, nevnímá, co říká odborná veřejnost, nevnímá, co říkají sociální partneři. Takže nezbývá než si postesknout - pokračujte v tom autismu, pokračujte v tom, že neplníte ani sliby svým vlastním pravicovým voličům - ale do roka a do dne. Dnes máte ještě příležitost někteří z vás se schovat, že návrh je ze strany opozice, že to je o nedůvěře. Ale pokud sami v krátké době si nepřijdete říct o důvěru, nepostavíte se na nohy a neřeknete - třeba čestně, ale prohrajeme - tak pravice v této zemi nadlouho bude mít velké potíže. A já si myslím, že v normálním zdravém politickém prostředí duel mezi pravicí a levicí, seriózní duel, výměna argumentů, je v pořádku, volič si má z čeho vybírat. Tady si z vašich řad už pomalu nemá z čeho vybrat. Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé části sněmovny.)