Voliči, kteří si před tím masově přáli, aby při výběru hlavy státu byla použita přímá demokracie, mají nyní pochybnosti o obsazení prezidentského úřadu. Dokonce se objevují i hlasy, volající po zrušení prezidentského úřadu jako monarchistickém přežitku.
Volební neúčast je projevem krize politiky a zhoršuje šance, že občané alespoň nějak ovlivní další vývoj. Jsme svědky dalšího nárůstu amerického stylu voleb. Proti programové orientaci staví masmédia jímavé osobní příběhy kandidátů a v estrádovitě působící kampani se nasazuje aparát kýčovité a bezobsažné reklamy. Skepse z takové politiky by mohla negativně ovlivnit i volby parlamentní, které budou mít zásadní význam.
Varovat by nás měla následující disproporce. Díky neoblíbenosti současné pravicové vlády dosahuje aktuální podpora levice až 60 % (součet hlasů pro KSČM a ČSSD). Přímá volba je ale daleko více mediálně podmíněná a je v podstatě volbou většinovou. Také proto v 1. kole klesl počet hlasů pro kandidáty podporované levicí na pouhých 40 %. Z toho plyne podle mne jasný vzkaz, že volič by si neměl odvykat chodit k volbám jen proto, že výsledek 1. kola nesouzní zcela s tlukotem jeho srdce.
V 2. kole už nejde o to dostat na Hrad co nejlevicovějšího kandidáta. Taková změna prostě ještě nedozrála. Není to konec světa, uvidíme za pět let. Nyní jde o dva pragmatické úkoly - za prvé, jít k volbám a nebát se uplatnit racionální princip menšího zla, za druhé, nedopustit, aby se příznivci různých kandidátů z 1. kola rozhádali, a tak perspektivně oslabili levici pro blížící se parlamentní volby.
Pro levicového voliče lze nadcházející 2. kolo interpretovat i jako lidové referendum o nepopulární pravicové vládě. Z toho logicky vyplývá potřeba nějak zastavit cestu Karla Schwarzenberga na Hrad. A to jde jedině tím, že třeba bez nadšení, třeba se skřípěním zubů, ale přesto hodím hlas jeho konkurentovi, který se současným vládnutím není přímo spojen a u kterého se dají najít i určité styčné plochy s politickou levicí (např. pochopení pro sociální stát a aktivní podporu růstu).
Zároveň je třeba ctít princip svobodné volby a vyvarovat se agresivity vůči těm, pro které taková volba menšího zla by byla přílišným kompromisem s hodnotami, které zastávají. Netřeba je stavět na pranýř jako „podrazáky“ za to, že si ze zbývající dvojice vybrat nemohou. Lze pochopit, že odpor budí zejména jestřábí zahraniční politika a že k opatrnosti vedou vzpomínky na „oposmluvní“ bratrstva a melčákovskou zradu. Miloš Zeman ale rozhodně není člověk, který by byl jen plebejskou reinkarnací pravicového Václava Klause. To dokládá i jeho mnohem realističtější vztah k evropské integraci.
Přesvědčujme váhavce, že případnou neúčastí ve volbách pomáhají do prezidentského úřadu představiteli opravdu tuhé pravice, který podporoval americký radar a církevní restituce, podílel se na asociálních vládních reformách a který jako aristokrat je symbolickou ozvěnou zatuchlých poměrů starého mocnářství. Mýlí se např. Jiří Pehe, když tyto rysy Karla Schwarzenberga schovává za étos pravdy a lásky, podporuje ho jako kontrapunkt machiavelismu Václava Klause a říká tomu širší souvislosti politiky.
Na plytký romantismus některých obhájců K. Schwarzenberga platí slova z Vančurovy parodie o „hlupcích z rozumu předstírajících vášně starých časů“. Masarykovská tradice praví, že podstatou české otázky je otázka sociální. V symbolické rovině se nyní rozhoduje i o tom, zda jsme národ lokajský, nebo zdravě plebejský, zda chceme vzhlížet k vrchnostenské noblese, a nebo prohlubovat tradice demokratismu pro obyčejné lidi. Pro všechny tyto důvody bych doporučoval jít do druhého kola prezidentských voleb.
Jiří Dolejš, poslanec parlamentu ČR a místopředseda ÚV KSČM
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: KSČM
