Hulinský (ČSSD): Vatikán ani není členem EU

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, odmítám používat ve vztahu k návrhu tohoto zákona termín restituce. Restituce znamená návrat do původního stavu. V tomto případě se však o návrat do původního stavu nejedná, což přiznávají všichni už jen tím, že zavrhují výčtový zákon, který by přesně vymezil rozsah majetku, který by se měl církvím tímto zákonem věnovat. Stejně tak je nutné vnímat problém tzv. oprávněných osob, kdy tento zákon dosud ruší akceptovaný princip restitucí.

Dovolte mi odcitovat ústavního experta Univerzity Karlovy Jana Kudrnu: "Dosud byly majetkové restituce omezeny vždy na fyzické osoby. Sice došlo k určitému předávání majetku právnickým osobám, ale ve zcela jiném režimu. V případě církví a náboženských společností má v tomto směru dojít k průlomu. Někteří hovoří o zvláštních křivdách vůči členům církví a náboženských společností. Zde se sluší připomenout, že křivda byla spáchána fyzickým osobám, protože ty byly postihovány. Na ně se ale vztahují jiné předpisy, například o soudních a mimosoudních rehabilitacích, zákon o třetím odboji a v tomto směru tedy dochází k další disproporci, protože jiné právnické osoby pro život českého národa s ním spjaté neméně než církve a náboženské společnosti nerestituovaly vůbec." Konec citace.

Rád bych uvedl šest základních argumentů proti přijetí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. První argument. Jak jsem již uvedl, umožňuje návrh zákona prolomení hranice 25. února 1948, čímž ohrožuje základní politický axiom jak domácí, tak i zahraniční politiky československé a české demokracie po listopadu roku 1989. Děje se tak především prostřednictvím ustanovení o tom, že stát má vydávat věc, která byla součástí původního majetku církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku mj. nedokončení řízení o nároku nebo neuspokojení nároku podle Benešových dekretů, zákona o neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobody z roku 1946 nebo podle obdobných právních předpisů.

Hlavní trik návrhu zákona spatřuji v tom, že oprávněná osoba po přijetí zákona prokáže, že její majetek do 25. února 1948 nebyl právoplatně zabrán, a tudíž se církevní právnické osoby stanou vlastníky majetku, který tyto osoby vlastnily v rozsahu k roku 1919, tedy před první pozemkovou reformou. Ohrožení 25. února 1948 jako základního politického axiomu znamená podle mne ztrátu jistoty domácích vlastnických vztahů, destabilizuje vztahy se sousedními státy, je porušením hráze proti nárokům Sudetoněmeckého landsmanšaftu a vzpomeňme, jak československá a česká diplomacie vynaložila obrovské úsilí, aby ve všech mezinárodních smlouvách nebyla tato hranice prolomena. Nezapomínejme ani na to, že tato otázka byla velkým tématem i v době jednání o vstupu ČR do EU a též byla obhájena. Prolomení hranice 1948 relativizuje řadu zásadních politických dokumentů jako například česko-německou deklaraci, v níž se v čl. IV. jasně říká: Obě strany se shodují v tom, že spáchání křivdy náleží minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomi tragických svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. Pokud se však právní řád změní, což předložený návrh zákona dělá, česko-německá deklarace přestává být jakoukoliv ochranou před vznášením nových nároků.

Druhý argument. Zákon zakládá zásadní nerovnost mezi osobami. Především český stát by vědomě poškodil miliony vlastních občanů, fyzické osoby, restituenty, vlastníky pozemků pod silnicemi II. a III. třídy ve svém důsledku ve prospěch bezprecedentního majetkového prospěchu cizího státu. Majetek po roce 1989 se nevracel žádným jiným českým, tím méně cizím právnickým osobám. Církve tak samy zásadně porušují jimi deklarovaný princip: co bylo ukradeno, musí být vráceno, pochopitelně všem až po nabytí právní moci správního rozhodnutí, že se fyzické osobě pozemek dle zákona č. 229/1992 Sb. nevydá a že i příslušná náhrada mohla být uplatněna, tento restituční nárok u Pozemkového fondu, který nominální hodnotu restitučního nároku zjišťoval na základě znaleckého posudku podle příslušné oceňovací vyhlášky v cenách ke dni 24. června 1991. Církvi však náhrada ve výši 59 mld. je přiznána na základě zcela defektní, nestandardní a nepřezkoumatelné hodnoty a metody, kdy je vycházeno z ničím nepodložených soupisů původního a neudatelného majetku za použití tržní ceny k datu zabrání. Ve svém důsledku jde o nejméně 4-5násobek hodnoty restitučního nároku pro fyzické osoby. Očekávám, že dojde nepochybně k vlně žalob, ale i k tomu, že stát poškodí své vlastní občany ve prospěch majetkového prospěchu cizího státu Vatikán.

Pod silnicemi II. a III. třídy, které byly převedeny na kraje, se nacházejí pozemky tisíců občanů této země. Vzpomeňte, jejich nároky vznikly dávno, jejich výše je přesně stanovena cenovým předpisem. Tyto nároky nebyly uspokojeny z důvodu nedostatečných finančních prostředků státu, resp. krajů. Žádné jiné právnické osobě s výjimkou obecně prospěšných sportovních svazů nebyl vrácen majetek zabraný po 25. únoru 1948. Spoluprolomením hranice tohoto data se otevírá prostor pro uplatnění zcela nepředstavitelných nároků prvorepublikových právnických osob v celkově nezjistitelném vlastnictví. Církve a řády prostřednictvím návrhu hodlají legalizovat v některých případech skutečnost, že na svých listech vlastnictví eviduje neoprávněně majetek stát, tj. majetek, který jim byl před 25. únorem 1948 právoplatně zabrán. Chceme-li příklad? Královská kolonie premonstrátů na Strahově v katastrálním území Úhonice, Chýně, Litovice, Nenačovice.

Třetí argument. Hovořil jsem o Vatikánu. Ano, největším konsolidovaným vlastníkem nemovitého majetku v ČR se stane cizí stát, tento cizí stát Vatikán. Vatikán, s nímž nemá ČR sjednánu žádnou smlouvu o vzájemných vztazích. Vatikán, který je od 1. ledna letošního roku zařazen USA na seznam států, kde hrozí praní špinavých peněz. Nezapomínejme na vatikánskou banku IOR, v níž mohou skončit veškeré výnosy z případného prodeje majetku Vatikánu v ČR, (která) se zmítá ve skandálech spojených s praním špinavých peněz.

Že není Vatikán členem Evropské unie, zde zdůrazňovat určitě nemusím.

Čtvrtý argument, návrh zákona díky své konstrukci skrytě zajišťuje, aby objem fyzicky vydávaného majetku církvím a řádům byl výrazně vyšší, než ten, jaký je předpokládán v návrhu, tedy zhruba 250 000 ha.

To je podle mého názoru hlavní, dovolte mi ten výraz, trik celého návrhu. Na základě nepřesných a zmanipulovaných seznamů se předpokládá vydání zhruba 250 000 ha. Na základě toho předpokladu je však v návrhu zformulován princip, jaké pozemky se budou vydávat bez toho, aniž by byly jakékoli záruky maximálního objemu vydávaného majetku. Církvím a řádům je tak vystaven bianco šek při prolomení hranice 25. února 1948, což zákon umožňuje, a dokonce předpokládá, že dojde k tomuto, že princip zákona bude uplatněn velmi důsledně, a objem vydávaného majetku bude daleko vyšší. Návrh však stanoví princip, nikoli objem majetku. Tento je pouze orientační, resp. úmyslně zavádějící.

Návrh je připraven tak, že pokud oprávněné osoby prokáží skutečnost, že k zabrání před 25. únorem 1948 došlo neoprávněně, že revize pozemkové reformy, schválená zákonem číslo 142/1947 Sb., nebyla dokončena, mají na zabrané pozemky nárok.

Návrh zákona by měl jasně stanovit okamžik zabrání podle zákona číslo 142/1947 Sb., jak tomu bylo v zákoně 229/1991 Sb., ustanoven § 32 odst. 2, kdy k zabráním zákona 142/1947 Sb. došlo fyzickým osobám k zabrání majetku. Jako např. mohu uvést 7 vybraných katastrálních území ve středních Čechách: Nenačovice, Drahelčice, Litovice, Horoměřice, Kněžívka, Chýně a Úhonice.

Při důsledném dodržení hranice 25. února 1948 by nedošlo k vrácení žádného majetku. V případě prolomení hranice by došlo k vydání o zhruba 680 ha navíc. A to je, vážené kolegyně a kolegové, výsledek porovnání pouze 7 katastrálních území. v ČR je přitom celkem 13 027 katastrálních území. Finální objem vydaného majetku tak může být výrazně vyšší, než 250 tisíc ha.

Pátý argument. Obávám se, že vydání obrovského majetku, navíc daleko za rámec odhadu návrhu zákona, bez jeho řádné evidence a prostorového zobrazení může dojít k ohrožení některých funkcí států či krajů, ohrožení schopnosti poskytovat služby občanům. Výjimka ochrany veřejně prospěšných staveb je zcela nedostatečná, protože nelze ve lhůtě 12 měsíců reálně veřejně prospěšné stavby zřídit, schválit, a bude-li dle návrhu jejím vlastníkem církev, tedy dovoleno v důsledku stát Vatikán.

Šestý argument, i Evropská komise se podivuje předloženému návrhu zákona a upozorňuje ve své zprávě ze dne 11. května 2012, že jeho schválením se zadlužení českého státu zvýší o dalších 1,5 %, a to v době propadu evropských ekonomik jako celku. S ohledem na vývoj v Řecku, Itálii, Španělsku může dojít ke snížení ratingu ČR a ke zdražení dluhové služby.

Podle mých zjištění a informací taková přenosná hodnota neproběhla, konzultace s ratingovými agenturami také ne. Jsem přesvědčen, že vydáváním obrovského majetku zejména katolické církvi dojde k vytvoření zásadní ekonomické nerovnosti mezi politickými silami. Křesťanské strany a křesťanské názorové proudy v hlavních politických stranách výrazně posílí. Občanské strany nebudou moci konkurovat této hospodářské převaze, a to v situaci,kdy drtivá většina občanů České republiky jsou ateisté.

Z hlediska cílů skutečných autorů návrhu zákona není podstatné, že byly obce vyňaty ze seznamu povinných osob. Ve skutečnosti však návrh umožňuje zpochybnit i tuto skutečnost díky argumentaci o neoprávněném zvýhodnění obcí. Vztah českého státu a církví a řádů se vytvářel po dlouhá staletí, často turbulentním způsobem. Jednou ve prospěch církví a řádů, podruhé ve prospěch státu habsburského či komunistického.

Návrh historickým způsobem zasáhne do složité alchymie vztahů. Církev v minulosti byla velmi významným majitelem půdy, avšak podle šlechty a českého velkokapitálu. Ti poslední však majetek zpět nezískali.

Dámy a pánové, na rozdíl od kolegů z pravice se nedomnívám, že Masaryk či Beneš byli zloději. Dokonce toto nařčení odmítám, byť je kulantně skryto do věty, co bylo ukraden, musí být vráceno. Odmítám se však v majetkových poměrech vracet před josefínské reformy, které stály na počátku rozmachu českého národního obrození.

Proto nemohu tento návrh zákona podpořit, a zároveň navrhuji přerušení tohoto bodu do 6. 7. roku 2013. (Potlesk)