Vážený pane prezidente, vážená paní Fischerová, vážené dámy a pánové, je mi velkou ctí, že Vám při této slavnostní příležitosti mohu ještě jednou poděkovat za pozvání ke státní návštěvě Rakouské republiky.
Tato návštěva má pro mne zvláštní význam. Přijíždím k Vám v závěru svého funkčního období vlastně na rozloučenou. Na rozloučenou s dobrými sousedy, partnery a přáteli. Přijíždím, vážený pane prezidente, abych Vám poděkoval za náš dlouhotrvající dialog, který jsme spolu začali jako předsedové parlamentů a navázali na něj ve funkcích hlav států. Věřím, že i tento náš dialog přispíval ke sblížení a vzájemnému pochopení obou našich zemí. Právě mezi sousedy je to nejvíce potřeba.
Sousedství je náročná forma koexistence a myslím, že právě naše dvě země jsou vzácným příkladem jak mimořádné blízkosti, propojenosti, společné historie i zájmu na co nejlepší vzájemné budoucnosti, tak i různých překážek, předsudků a obav, s nimiž se bohužel stále setkáváme. Tisíciletá historie nás spojuje v dobrém i ve zlém. Obsahem této historie nebyly jen činy panovníků, války, bitvy a revoluce, o nichž se píše v učebnicích dějepisu. Historie měla i svou méně nápadnou, ale o to trvalejší a významnější stránku, která znamenala vzájemné obohacování se. Podíleli jsme se na něčem, čemu se říká „střední Evropa“ – fenomén, který byl společným dílem všech národů žijících v tomto prostoru. Ten obohatil naši civilizaci a dal jí mnoho vynikajících jmen v oblasti vědy, kultury a umění, které si oprávněně „přivlastňují“ obě naše země.
Po několika staletích vzájemného přibližování a propojování přišlo 20. století, v němž jsme se vzdálili. První světová válka přinesla rozpad monarchie a vznik obou republik. O dvacet let později se obě staly obětí nacismu. Historickou koexistenci národů v našem středoevropském prostoru tragicky pozměnila a narušila druhá světová válka. To všechno ještě zesílilo 40 let existence železné opony, která hluboká a všestranná pouta mezi našimi zeměmi přerušila ještě více.
Jsem velmi rád, že se o této době už dá říci, že je historií. Skončila před 23 lety. Již více než dvě desetiletí můžeme žít vedle sebe jako dobří sousedé. Na obou stranách se snažíme obnovit to dobré, co bylo uměle a násilně přerušeno.
Mnohé se podařilo. Vývoj hospodářské spolupráce, objem obchodu a investic, zaznamenal ohromný rozvoj. Mnoho bylo dosaženo v oblasti kultury a školství, ale obávám se, že toho o sobě v tomto směru víme stále ještě málo. Explozi zaznamenala turistika. Pro statisíce českých lyžařů mají Vaše Alpy neodolatelnou přitažlivost a stejně tak Vídeň – město, kde před více než sto lety žilo téměř tolik Čechů jako v Praze. Přáli bychom si, abychom i u nás mohli přivítat podobné počty návštěvníků z Rakouska. Velmi mne mrzí, že po 23 letech svobody stále ještě neexistuje přímé dálniční spojení mezi Českou republikou a Rakouskem. Myslím, že to ničím ospravedlnit nelze.
Zmínil jsem sousedství a náročnost dialogu mezi blízkými sousedy. Máme svá citlivá témata, v nichž se naše názory a postoje rozcházejí – je to např. otázka jaderné energie či některé otázky spojené s válkou a bezprostředně poválečným obdobím. Nevyhýbáme se jim, hovoříme o nich a snažíme se vysvětlovat naše pozice. Chci poděkovat všem, kteří ke zlepšení vzájemného porozumění v těchto citlivých věcech přispívají.
Máme další společné téma, kterým je Evropská unie a její současná krize. Rakousko je členem eurozóny, zatímco Česká republika si uchovala vlastní měnu. Přesto je budoucnost a prosperita obou zemí na vývoji v eurozóně velmi silně závislá.
Někteří z nás jsme dlouhá léta upozorňovali na rizika, která přináší dosavadní směřování evropské integrace, ale naše obavy byly ignorovány. I dnes se obávám, že chybí ochota najít skutečné příčiny krize. Já vidím její příčiny především v dlouhodobé ztrátě mezinárodní konkurenceschopnosti, v neudržitelnosti dosavadního evropského ekonomického a sociálního modelu a v předčasném zavedení společné evropské měny. Nevěřím, že lze Evropu sjednotit strachem, tentokráte z dluhů a bankrotu. Nevěřím, že Evropa bez demokracie může mít smysl. Nedomnívám se, že by se ty země, které nevytvořily nesplatitelné dluhy a dosud si zachovaly relativní prosperitu, měly obětovat kvůli dalším a dalším odkladům hledání skutečného řešení.
Máme zájem na Evropské unii stabilní, konkurenceschopné a prosperující. V tom se naše země nepochybně shodují. Musíme se snažit, aby zůstalo zachováno maximum toho pozitivního, co nám dosud evropská integrace přinesla. Musíme zabránit tomu, aby nerealistické cíle, přehnané ambice a špatná řešení nevrátily Evropu do neblahých minulých dob.
Vážený pane prezidente, za léta, která jsem strávil ve funkci prezidenta České republiky, jsme se mnohokráte setkali. Poznal jsem Vás jako zkušeného politika a moudrého člověka a jako přítele naší země. Dovolte mi, abych Vám poděkoval za vše, co jste pro dobré vztahy mezi našimi zeměmi vykonal. Jsem přesvědčen, že česko-rakouské vztahy stojí na dobrých základech a mají dobrou budoucnost.
Dovolte mi proto, abych pozvedl číši a připil na naše přátelství, abych připil na úspěšnou budoucnost České a Rakouské republiky a abych připil, vážený pane prezidente, na zdraví Vás a Vašich blízkých.
Václav Klaus, Hofburg, Vídeň,
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: klaus.cz
