Vážená paní předsedkyně,
využívám své pravomoci dané mi článkem 50 Ústavy České republiky a vracím Poslanecké sněmovně zákon ze dne 5. června 2012, kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., a některé další zákony.
Mám k tomu tyto hlavní důvody:
1. Zákon, který vznikl jako poslanecká iniciativa, byl od svého počátku předmětem zásadních sporů nejen pro svůj zjevný populismus a politickou účelovost, ale i pro svoji nedomyšlenost, snadnou zneužitelnost i možnou protiústavnost. V Poslanecké sněmovně byl prosazen až na druhý pokus.
2. Proti přijetí zákona se vyjádřila vláda, na jednání Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny s ním nesouhlasil veřejný ochránce práv a zákon odmítl i Senát a to způsobem, kdy ani jeden senátor nehlasoval pro přijetí. Protože se k tomuto názoru přidávám i já, znamená to, že se tři za čtyř nejvyšších ústavních institucí České republiky stavějí proti zákonu. Tak silný odpor by sněmovna neměla ignorovat. Měla by spíše usilovat o nalezení konsensuálního řešení, které by více odpovídalo tradicím českého právního řádu.
3. Záměrem novely je zavedení až tříměsíčního zákazu pobytu v obci za některé přestupky spáchané na jejím území, např. za kapesní krádeže, rušení nočního klidu, nedovolené podávání alkoholu mladistvým či znečištění veřejného prostranství. Trest zákazu pobytu za pouhý přestupek považuji v kontextu českého práva za nepřiměřený, konkrétní ustanovení novely za nedomyšlená a neodpovídající proklamovaným záměrům navrhovatelů.
4. Přestože bylo proklamovaným záměrem navrhnout zákon tak, aby dopadal pouze na tzv. přespolní a nikoli na místní - záměrně používám tuto nelegislativní, ale všem zcela srozumitelnou terminologii - a tím alespoň částečně eliminovat absenci institutu domovského práva v českém právním řádu, jeho autoři zákon navrhli a parlament jej schválil ve znění, kdy na místní obyvatele obcí dopadat bude. Příčinou je obecně známý fakt, že obec, ve které je někdo hlášen k trvalému pobytu a ze které podle tohoto zákona nesmí být vykázán, často neodpovídá místu skutečného pobytu, místu, kde má rodinu, nebo místu, kde je zaměstnán, nebo má živnost. Dojíždět za prací a žít jinde o víkendu a jinde v pracovní části týdne je dnes běžné. V důsledku toho může mít zákaz pobytu pro takto trestané nezanedbatelné následky – může jim znemožnit rodinný život, zaměstnání či péči o vlastní nemovitost. To jsou následky, o kterých by měly rozhodovat výhradně soudy a ne zaměstnanci obecních úřadů.
5. Nepřesvědčivě jsou formulovány i výjimky z trestu zákazu pobytu. Neumím si představit, jak bude obecní úřad obce, kde má pachatel trvalý pobyt, v součinnosti s obecním úřadem obce, ve které má zakázaný pobyt, rozhodovat, zda pachateli přestupku povolí návštěvu lékaře či úřadu, a to ve lhůtě pěti dnů. Nerealizovatelné je i ustanovení, podle kterého lze pachateli po uplynutí poloviny zákazu pobytu prominout zbytek trestu, jestliže se pachatel osvědčil. Není zřejmé, podle čeho by to mohl obecní úřad obce posuzovat. Měl-li v mezidobí pachatel zakázán v obci pobyt, nemohl se vůči ní projevit jinak, než svou nepřítomností.
6. Novelu přestupkového zákona považuji za další doklad nebezpečného a stále výraznějšího trendu řešit společenské problémy jejich kriminalizací namísto odstraňováním jejich příčin. Zákazem pobytu obec svůj konkrétní problém nevyřeší, jen ho dočasně přesune k sousedům.
Jsem přesvědčen, že to jsou dosti pádné důvody k tomu, aby se sněmovna nad zákonem ještě jednou zodpovědně zamyslela.
S pozdravem
Václav Klaus
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: klaus.cz
