Dámy a pánové, dobrý večer,

omlouváme se, že jdeme s takovým zpožděním kvůli takové bezvýznamné záležitosti, jako je hokej. Já ovšem jsem seděl u pana děkana a přemlouval jsem ho ze všech sil, abychom už dávno šli. A on mě držel násilím, že se musí dodívat až do konce, takže já už bych tady dávno byl. To říkám na rovinu.

Teď mě zmátl pan děkan, že se už také stává pokrokářem a progresivistou a tak dále, když říká, že stará paradigmata přestávají platit. To jsem si tady napsal, pane děkane, to si budeme muset vyjasnit, zda tohle je možné vůbec vyslovit.

Dámy a pánové, mě pan děkan asi před dvěma měsíci vyzval, abych tady promluvil, a já jsem mu asi měsíc neodpovídal, jestli to akceptuji nebo ne, abych tady dnes večer vystoupil, tak mě napadlo promluvit o řecké krizi, která se dožila svých pěti let. Nazval jsem svůj příspěvek: Je to už nebo teprve pět let od začátku řecké krize. Ale když jsem potom dělal korektury svých poznámek, tak jsem si říkal, že jsem to asi nenapsal dobře. Měl jsem použít jiné číslo než pět.

My jsme sice byli svědky zrodu otevřené, nahlas přiznané, v Evropské unii oficiálně diskutované řecké dluhové krize, ale je jasné, že krizové symptomy v Řecku, podobně jako v některých dalších zemích jižní Evropy, narůstaly už dávno před květnem 2010. Řada těchto zemí začala mít potíže už před dvaceti lety. Tedy tato krize vznikla z úplně jiných důvodů, než byly měnová integrace Evropy anebo dopady a důsledky euroamerické či americko-evropské krize let 2008 a 2009.