Vážený pane Mašíne,

po přečtení článku Jana Rychetského (ParlamentníListy.cz, 7. 8. 2011), který cituje, resp. parafrázuje Vaši reakci na zákon o účastnících odboje a odporu proti komunismu, schválený Poslaneckou sněmovnou a Senátem Parlamentu ČR, cítím jakožto jeden z navrhovatelů tohoto zákona (resp. spoluautor komplexního pozměňovacího návrhu, jenž tvoří jádro přijatého zákona) potřebu se k Vašemu stanovisku vyjádřit.

Úvodem dlužno říci, že Vaše rozpaky nad přijatým zákonem plně chápu: přišel pozdě a přináší málo. Je opožděným výrazem vděku a úcty těm statečným mužům a ženám, kteří se aktivně postavili na odpor zločinnému, nelegitimnímu a zavrženíhodnému komunistickému režimu (zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu § 2, odst. 1). Vedle ocenění morálního, jež vyjadřuje, a formálního (osvědčení, pamětní odznak) přináší i ocenění materiální: kromě jednorázového finančního příspěvku budou dorovnány důchody účastníků odboje a odporu proti komunismu na úroveň průměrnou. To pokládám za hlavní přínos našeho návrhu: tito lidé v důsledku své protirežimní činnosti (kromě dlouholetého věznění, za něž byli - až na tzv. zbytkové tresty - rehabilitováni na počátku 90. let) nesměli vykonávat svá povolání, resp. ani vystudovat, a protože se celý život museli protloukat v podřadných, podprůměrně placených zaměstnáních, mají dnes podprůměrné penze. Spolu s odstraněním ostudných zbytkových trestů je to nápravou jedné z velkých křivd.