Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, dámy a pánové, já vím, že jsme ve třetím čtení a že teď to, co chci říci, je trošku atypické v rámci třetího čtení. Přesto mi dovolte seznámit vás s prací Parlamentního institutu, která je zajímavá. Je to spíš takový pohled do minulosti, ale v kontextu debaty, kterou řadu let vedeme na téma imunita poslanců a zejména toho, jak se tohoto tématu jímá tisk, si myslím - tedy tak se ho jímá, že říká, že za 1. republiky všechno fungovalo, a dává nám ji za vzor a říká, že tedy současnost, současný Parlament, současné poslankyně a současní poslanci nejsou schopni dostát svým závazkům ani stínem toho, co byli schopni poslanci za 1. republiky.
Tak dovolte. Je to velmi krátké, ale ta práce je hodně zajímavá. Mně to nedá, abych vás s ní neseznámila. Týká se imunity. A Parlamentní institut v tom historickém úvodu říká: Na poslaneckou imunitu byl kladen velký důraz. A je to patrné z toho, že zákon č. 35/1918 ze dne 9. listopadu 1918, o osobní nedotknutelnosti, tedy imunitě členů Národního shromáždění, byl přijat jako jeden z prvních zákonů po vzniku Československého státu.
Rozsah imunity byl ve srovnání s rakouskou úpravou, tedy s Rakousko-Uherskem, rozšířen v několika směrech. Rozšíření se týkalo jednak toho, že nevydaní poslanci nesměli být pro předmětný čin stíháni až do konce života. Druhým aspektem pak bylo rozšíření na všechny veřejnoprávní delikty, podle tehdejšího názvosloví na delikty soudní, na delikty policejní, tedy přestupky, přečiny a zločiny. A třetím pravidlem pak bylo to, že imunita byla rozšířena i na dobu mezi zasedáním sněmoven.
Já bych vás chtěla odkázat na digitální depozitář Parlamentní knihovny, který obsahuje soupis všech žádostí o vydání poslanců ke stíhání. Je to mimořádně zajímavé čtení. Já jsem si nechala vytáhnout podle abecedního pořádku jenom písmena A a B, protože jinak by ten seznam byl nekonečný. Tedy ve volebním období 1920 až 1925 někteří poslanci čelili za jedno své mandátní volební období více než pěti žádostem o vydání a jenom u okolo poloviny všech poslanců nebylo požádáno o jejich vydání. Velkému náporu žádostí o vydání čelili v tomto období zejména němečtí poslanci, kteří se nechtěli smířit s existencí Československého státu, což bylo spojeno s řadou politických aktivit podle tehdejšího práva postižitelných.
Tady je zajímavé, že hrál velmi důležitou roli pro stíhání poslanců volební soud. A ten vyložil velmi široce svou pravomoc a mohl vyslovit zánik poslaneckého mandátu, a to ve dvou případech: pokud poslanec pozbyl volitelnosti nebo - a to je citace pro dnešní dobu nám už skoro znějící jako cizím jazykem - "přestal-li býti z důvodů nízkých a nečestných příslušníkem strany, z jejíž kandidátní listiny byl zvolen".
Jako příklad uvedu, že jedním z poslanců, které Poslanecká sněmovna vydala tehdy k soudnímu stíhání byl stálý politický provokatér, nepřítel existence Československa. Poslanec Dr. Alois Beran, český Němec, příslušník Německé nacionální strany, DNP, byl v roce 1922 vydán Poslaneckou sněmovnou k trestnímu stíhání pro vyzvědačství, nicméně posléze uprchl a jeho stíhání bylo ztíženo.
Ale teď ještě se dostanu k těm lehčím formám, kdy byli poslanci žádáni o vydání. Týkalo se to slovních deliktů a já to tady říkám proto, že bychom si mohli zkusit představit, co by se dělo s našimi slovními delikty, kolik žádostí o vydání by bylo, kdyby opravdu bylo postupováno podle předpisů, které platily v prvních letech 1. republiky.
Takže ke stíhání bylo požádáno o více než polovinu tehdejších poslanců, a jeden z deliktů pana poslance Foldessye spočíval v tom, že dne 2. června 1924 v Nových Zámcích užil proti panu doktorovi Karicsonyimu urážlivých výroků. Zněly: Neslušný člověk, zbůjník a falešný hráč.
Takže, dámy a pánové, jenom na pokraj toho, jaká politická kultura vládne dnes, tak, jak my se tady častujeme, tak bychom neobstály před soudem, tedy toho, který posuzoval delikty poslanců první republiky.
Byť jsem se snažila tímto odkazem říci, že tehdy zakladatelé státu pojali velmi široce imunitu poslanců, domnívali se, že tak, jak široce byla pojata, bude sloužit obranně zájmů naší republiky. Přesto to byl jen takový historický odkaz, poznámka na okraj. K té debatě jistě patří i to, abychom znali historické souvislosti, přičemž si nečiním nikterak nárok na to, jakkoliv komentovat návrhy, které byly předloženy ke zúžení imunity. Nakonec se rozhodneme každý za sebe a v tom je kouzlo demokracie.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
