Měli jsme svobodu
Vláda dokázala takřka nemožné. Poštvala proti sobě snad všechny skupiny společnosti. ODS od svého vzniku vsadila na svobodu jednotlivce. Po vězeňském komunistickém režimu to bylo mnoha lidem sympatické. Svoboda byla vyšší hodnotou než striktní poctivost a dodržování změti předpisů. Někdy se tomu říkalo, že ekonomové utekli právníkům. Mnoha lidem, kteří vyrostli ve vězeňském systému se to nelíbilo, ale většina věřila, že jim to pomůže k většímu životnímu standardu a štěstí.
Střední třída chudne
Už tehdy udělala ODS řadu chyb, které ji provázejí dosud. Vykašlala se na většinu příslušníků střední třídy. Poštvala proti sobě významnou část učitelů, lékařů, vědců a úředníků. Tito lidé se přitom, pod vlivem života v komunismu považovali za sympatizanty pravice. ODS je od sebe doslova odkopávala, ale i tak mnoha z nich trvalo roky, než si to dokázali přiznat. Tehdy měli příslušníci střední třídy pocit, že nebohatnou tak rychle jak by mělo náležet jejich postavení ve společnosti. Současná vláda jde ještě dál. Střední třída teď dokonce chudne, a to způsobem, který nemá za 20 let obdobu.
Vydělávej nebo nepřekážej
Další chybou ODS bylo zjednodušení hodnotového systému jen na peníze -podle hesla- úspěch se měří penězi. S tím souvisí opovrhování sociálně slabšími a jejich prezentace jako těch, co společnost vysávají, zatěžují a vlastně na ní parazitují. Tato filosofie opět nesmírně zesílila za současné vlády, která sociálně slabší doslova decimuje a současně řadu příslušníků střední třídy ekonomicky tlačí mezi sociálně slabé. Výsledkem je, že pouze těžký masochista mezi důchodci a invalidy, by dnes volil pravici.
Policejní stát
Stále však bylo dost těch, kteří si cení hlavně svobody. Štve je buzerace úředníků a přílišné spoutání předpisy. Nesnáší udávání, fízlování, chtějí co nejsvobodněji žít, podnikat, cestovat a vyhovoval jim útěk před právníky, kteří vše svážou nesrozumitelnou sítí gumových zákonů, aby je mohli používat jak se jim momentálně hodí a využívat jich k vytahování peněz z kapes lidí. Nečas s Kalouskem však úporně dělají vše, aby i tuto skupinu odradili a ztratili. Chrlí další a další nesrozumitelné zákony, které společnost spoutávají čím dál tím víc. Neustále mění předpisy, které určují podnikatelské prostředí, a to tak, že čím dál tím víc moci získávají složky, které mohou šikanovat koho se jim zamane. Jmenováním policejního plukovníka ministrem vnitra otevřeli dveře policejnímu státu, a tak místo iniciativy a kreativity se šíří strach. Tudíž i tato voličská skupina nemá najednou koho volit.
Ať žije normalizace
Díky současné vládě se do naší země vrací něco na způsob normalizace. Po svobodném vzepětí let šedesátých přišlo utahování šroubů, strach a frustrace.
Tehdy přivezly normalizaci sovětské tanky. Nyní, po vlně svobody začátku let devadesátých graduje opět normalizace. Lidé jsou zase naštvaní, ničemu nevěří, šíří se pocity frustrace a zmaru. Mnozí si říkají, co z toho dnes vlastně máme. Policejní stát skoro jako tehdy, směšná vláda jako tehdy, ale přišli jsme o všechny sociální jistoty. Sice ještě můžeme cestovat, ale nemáme na to. Sice je víc obchodů a zboží, ale nemáme peníze, abychom si mohli koupit co potřebujeme. To, na co máme, má zase ubohou kvalitu a někdy už i ohrožuje zdraví. Tyto argumenty vedou k nárůstu počtu komunistů. Vláda i média se tomu podivují. Není na tom nic divného, je to naopak naprosto logické vyústění toho, co zde dělá vláda premiéra Nečase.
Kůl v plotě
Václav Klaus měl velké charizma, a tak ho volili i ti, kterým jeho politika neprospívala či dokonce škodila. Normalizační Nečas na něco takového spoléhat nemůže. Stal se po Miloši Jakešovi dalším kůlem v plotě. S ním tam dnes trčí i celá ODS.
Co jiného?
Je nějaká jiná cesta? Určitě ano. Od plácání o rozpočtové odpovědnosti a účelového boje s korupcí je to program růstu kvality života lidí. To obsahuje hospodářský růst tažený investicemi do perspektivních oblastí a oblastí sloužících lidem. Hospodářský růst musí současně provázet stejný růst životní úrovně lidí a i obyvatelé musí vidět smysl a perspektivu investování svých úspor třeba do bydlení, ale i utrácení v oblasti služeb, kulturního vyžití, sportu, vzdělání.
Prostě tam, kde sami vidí možnost svého kvalitního života a života svých rodin. Tomuto programu by se mělo podřídit vše. Souvisí s tím i návrat k individuálním svobodám. Prostě začít kácet tu neprostupnou džungli zákonů a předpisů. Zredukovat státní aparát a podporovat iniciativu a kreativitu lidí.
Nezbytnou součástí je laskavý, chápavý přístup k těm, kteří potřebují z nejrůznějších důvodů pomoci. Ti, kteří se dostanou do nouze, nejsou méněcenní, aby se museli plazit před úředníky o nějaké milodary. Jsou to lidské bytosti v nouzi a stát máme také proto, aby jim slušně a kvalitně pomohl nouzi důstojně přestát. Něco takového by mělo být alternativním plánem oproti tomu, co dnes páchá Nečas s Kalouskem.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
autor: David Rath
