Senátorka Wagnerová: Připojila jsem se k žalobě prezidenta republiky za velezradu

Vážení občané, milí voliči, podporovatelé, příznivci,

v těchto dnech jsou to právě tři měsíce ode dne, kdy jsem složila senátorský slib a oficiálně se ujala funkce senátorky. Za tu dobu se toho stalo více než dost a proto považuji za dobré shrnout uplynulé tři měsíce nejen pro sebe, ale zejména pro Vás, voliče, kteří politiku denně nesledují. Domnívám se totiž, že je důležité takzvaně „složit účty" a otevřeně říci, co se mi za tu dobu podařilo či zůstává výzvou pro mé další aktivity v Senátu, ve kterém jsem stále nováčkem.

V první řadě koncem listopadu zahájila činnost má senátorská kancelář, jež je pro veřejnost otevřená každé pondělí a ve které jsem se za dobu jejího tříměsíčního fungování setkala s více než s šesti desítkami občanů, ale i zástupců nevládních organizací či zájmových skupin.

Co se týče samotné činnosti v Senátu, od svého krátkého angažmá v senátní frakci KOD z počátku listopadu jsem nadále nezařazenou a nezávislou senátorkou. I navzdory této skutečnosti jsem se stala předsedkyní Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury k návrhu předsedy senátní frakce sociálních demokratů a dále pak členkou Ústavně-právního výboru a Mandátového a imunitního výboru.

Od mého jmenování do dnešního dne proběhly celkem 4. schůze pléna, z nichž ta poslední ze dne 30-31. 1. 2013 měla bezesporu nejdramatičtější průběh a zvedla vlnu zájmu o rozhodování Senátu, potažmo jednotlivých zákonodárců, jelikož na ni bylo zařazeno několik kontroverzních návrhů zákonů. Mezi ně patřila zejména novela Ústavy ČR týkající se rozšíření pravomocí NKÚ a na ni navazující novela zákona o NKÚ, u nichž jsem byla i zpravodajkou pro plénum, která bohužel i přes mou intenzivní snahu narazila na odpor senátorů-starostů napříč politickým spektrem. Tato zkušenost mě vede k zamyšlení nad tím, zda má být slučitelná funkce člena parlamentní komory s funkcí v samosprávě, neboť se ukazuje, že zájmy obou entit se mohou výrazně lišit. Rovněž jsem hlasovala pro přijetí novely zákona o léčivech, která nově umožňuje používání marihuany pro lékařské účely. Za poměrně kontroverzní bych také označila novelu zákona o matrikách, jménu a příjmení, pro kterou jsem se po zralé úvaze rozhodla nehlasovat, ač mi to mnozí voliči ex-post vyčítali. Domnívám se však, že zákon nemá vstupovat do oblastí, které se vyvíjejí organicky samy, bez ohledu na stát a jazyk je toho dobrým příkladem. Stát má zasahovat jen tam, kde je to opravdu nutné.

Rovněž jsem pokračovala v aktivitách započatých již při mé volební kampani, které směřovaly ke zrušení projektu s-karet, bezesporu pošlapávajících důstojnost jednotlivce, nadto obhospodařovaných soukromým subjektem, na který byla agenda převedena smlouvou podepsanou náměstkem MPSV bez toho, že by k takovému postupu byla exekutiva zmocněna zákonem. Jde o ukázku privatizace veřejných služeb, navíc postupem, který jasně koliduje s ústavním pořádkem. Uvítala jsem, když mě koncem ledna předseda Senátu Štech umožnil, abych připojila svůj podpis k senátorskému návrhu na zrušení těchto karet k Ústavnímu soudu. S potěšením jsem také konstatovala, že návrh vydatně čerpal z mé předchozí argumentace proti konceptu s-karet. Velmi a upřímně doufám, že našemu návrhu, pod kterým je podepsáno 51 senátorů, Ústavní soud vyhoví.

Debaty kolem jednotlivých návrhů zákonů však v lednu zastínily dvě zásadní události. Hned první den roku 2013 jsme byli svědky vyhlášení amnestie prezidenta Klause, která svým rozsahem a důsledky pro poškozené nemá obdoby. Diskusí kolem amnestie jsem se rovněž velmi aktivně účastnila. Psala jsem články a stanoviska a denně jsem odpovídala i na několik desítek telefonátů médiím, která mě žádala o výklad věci. Rovněž jsem se zúčastnila rozhlasových a televizních debat k tomuto problému. Intenzivně jsem také studovala zahraniční komparativní materiály, abych si ověřovala své vlastní názory a panující právní názor k danému problému. Ze zahraniční literatury jsem totiž zjistila, že právě on hraje v případě nejasností v právní úpravě důležitou roli. To vyplývá i rozhodování Evropského soudu pro lidská práva. K návrhu skupiny senátorů na zrušení části amnestie z půli ledna jsem se proto nepřipojila, měla jsem za to, že by měl být případně podáván až po veřejném slyšení. Domnívám se totiž, že napadení amnestie vyžaduje, aby si česká odborná veřejnost ujasnila problematiku amnestie v celém rozsahu, neboť je zřejmé, že jde o problematiku, která není příliš frekventovaná. I z toho důvodu jsem iniciovala u předsedy ústavně právního výboru nařízení veřejného slyšení na téma amnestie, které proběhlo minulý čtvrtek (21.2. 2013). Na něm se sešli přední odborníci na ústavní právo, státní zástupci a soudci. Společně jsme hledali odpověď na otázku, jaké dopady zmiňovaná amnestie přinesla, zda je vůbec možno ji napadnout a zda by bylo vhodné přemýšlet o úpravě Ústavy tak, aby napříště vyloučila abolici při vyhlašování amnestií. Nejnověji jsem se připojila k žalobě prezidenta republiky za velezradu, o jejímž dalším osudu rozhodnou tento týden podpisy dalších senátorů.

Druhou událostí, která jistě zaměstnávala po značnou část ledna i Vás, se stala přímá volba prezidenta, která se nesla v duchu vzrušených debat a často velmi emotivních momentů. Jak jsem již mnohokrát uvedla, v prvním kole volby jsem podporovala Jiřího Dienstbiera, kterého považuji za odborníka na právo a člověka, který prokázal, že se nebojí jít i proti negativním jevům ve vlastní straně, ač mu to může přinést jen potíže. Vzhledem k tomu, že do druhého kola nepostoupil, byla jsem nucena, stejně jako velká část voličské obce, rozhodnout se, koho podpořím v kole druhém. Má volba padla na Karla Schwarzenberga, kterému jsem, i přes jeho vládní angažmá, uvěřila, že by se snažil být prezidentem všech občanů a nepreferoval by ani stranickou politiku určité strany, ani by se nesnažil aktivisticky prosazovat svá řešení. Jinými slovy, že by respektoval, že v našem ústavním systému vládne vláda a prezident má toliko mediační popř. kontrolní funkce. Také byla šance, že naplní prezidentský úřad slušností a respektem k dodržování ústavního pořádku.

O to víc jsem byla rozčarována z průběhu kampaně před druhým kolem voleb, ve kterém se objevila řada lží a neférových útoků. Vrcholem pak byla lživá inzerce v deníku Blesk, která vyšla v první den voleb. I proto jsem se rozhodla v této věci konat a podala jsem ke Kontrolní radě České advokátní komory stížnost na zadavatele zmíněné inzerce, právníka Vladimíra Zavadila s tím, aby bude-li zjištěno, že lživý a podlý inzerát zadal, bylo také kárnými orgány advokátní komory posouzeno, zda jednal v rozporu s etickým kodexem advokacie popř. dokonce v rozporu se zákonem o advokacii a vyvozeny důsledky v podobě sankce. Podobná jednání poškozují důvěryhodnost advokátů v očích veřejnosti a rozleptávají tak následně důvěru veřejnosti v korektnost i soudních řízená, v nichž advokáti hrají významnou roli.

Můj život za poslední tři měsíce byl krom pravidelných schůzí pléna Senátu, jednotlivých výborů a komise a příprav na ně, naplněn i aktivitami, jejichž těžiště leží mimo politiku. Zúčastnila jsem se nespočtu zajímavých kulturních, odborných a společenských akcí, mezi které patřila zejména Cena Jindřicha Chalupeckého (30. 11. 2012), před Vánoci jsem reprezentovala Senát s příspěvkem u příležitosti zahájení doprovodné výstavy dokumentů ke konferenci k výročí dvaceti let Ústavy ČR (10. -11.12 2012), poskytla jsem záštitu a byla členkou poroty v rámci vyhlašování nejlepších diplomových prací v oblasti lidských práv v rámci každoroční akce pořádané Ligou lidských práv (13.12.2012). Přednášela jsem a besedovala s vysokoškoláky v Brně, Praze a v Pardubicích. Kromě toho jsem uveřejnila několik statí souvisejících s aktuálními problémy a absolvovala několik rozhlasových a televizních besed a rozhovorů.

Do nového roku jsem vstoupila diskusí v rámci cyklu Kabinetu Čapek, kterou pořádalo divadlo Husa na provázku (9.1.2013) a koncem ledna, konkrétně 25.1. jsem obdržela cenu Právník roku v kategorii Občanská a lidská práva a právo ústavní.

Vážení voliči a milí podporovatelé, pokud jste vydrželi číst až sem, děkuji Vám. Věřte, že by se toho dalo napsat daleko víc. Proto, pokud Vás zajímají konkrétní hlasování, má vystoupení v Senátu či názory na aktuální témata, sledujte tyto webové stránky, můj Facebook či stránky Senátu Parlamentu ČR. Nerozpakujte se ani napsat mail či se objednat na schůzku do senátorské kanceláře.

Děkuji Vám za podporu a doufám, že mi zachováte přízeň.

Vaše,

Eliška Wagnerová