Každého někdy rozbolely zuby nebo dostal chřipku. Mnoho z nás zase začalo bolet břicho a vyklubal se z toho zánět slepého střeva. Nebylo to nic příjemného - návštěva lékaře, zákrok, pracovní neschopnost. Ale žádná tragédie: platíme si přece zdravotní a sociální pojištění. Nicméně v budoucnu by to tak prosté být nemuselo. Je docela dobře možné, že chřipka či „slepák" člověku zruinují rodinný rozpočet, případně na ně i zemře, protože nebude mít na doktora. Připadá vám to jako nesmysl? Omyl - již za pár let to může být realita! Dvě nejvlivnější pravicové strany, ODS a TOP 09, nezastírají, že budou tvrdě prosazovat další a další platby u lékaře i nemocnicích a že se nevzdaly svého fanatického privatizačního tažení ve zdravotnictví.
České zdravotnictví sice trpí řadou neduhů, přesto však zdravotní péče v naší zemi patří k nejlepším na světě. Máme řadu špičkově vybavených nemocnic, které disponují vynikajícími týmy odborníků. Máme efektivní rychlou záchrannou službu a hustou síť obvodních i specializovaných lékařů, poliklinik a pohotovostí. Ale co je hlavní - zdravotnictví je dostupné všem a o rychlosti a kvalitě zákroku rozhoduje pacientova diagnóza, ne peněženka. Bohužel, ne každému se to líbí. Většina občanů i řada politiků se shodne, že zdravotnictví je veřejná služba a ne „byznys". Mezi ty, kdo na našem zdraví chtějí vydělat, patří některé farmaceutické firmy a investiční skupiny, jejichž cílem je privatizace nemocnic, zdravotních pojišťoven či přímé platby za zdravotní péči. Jejich zájmy přitom hájí celá řada politiků. Vtip je v tom, že to nikdo z nich na rovinu neřekne, a namísto toho se dušují, že našemu zdravotnictví hrozí krach a jim záleží jen a jen na blahu pacienta. A je třeba říci, že na to jdou chytře - jejich taktikou je takzvaná salámová metoda. Co to je? Takový politik přijde s návrhem, který by pro něj sám o sobě znamenal konec politické kariéry. Chce-li jej přesto prosadit, nezbývá než ho rozdělit na řadu dílčích návrhů, a ty lidem servírovat postupně. Každý další krok je přitom možné uskutečnit až poté, co se občané naučí žít s tím předchozím. Zkrátka a dobře pomalu ukrajuje kolečko po kolečku, a když je dostatečně trpělivý, získá salám celý. Exemplární ukázkou takového postupu je právě naše zdravotnictví. Kdyby například pánové Topolánek, Julínek, Šnajdr nebo Kalousek na rovinu přiznali, co mají v úmyslu, volil by je málokdo. A tak pomalu odkrajují onen pomyslný salám.
Dále čtěte: Sliby chyby, kritizuje ČSSD Nečase
Nejprve přišla privatizace nemocnic a lidé se dozvěděli, že nemocnice nemá sloužit jim, ale hlavně vytvářet zisk svým majitelům. Důsledky této politiky pravice v oblasti zdravotnictví jsou známy: vyvádění aktiv mimo zdravotnictví, neuhrazené pohledávky obcím i dodavatelům, odchody lékařů a sester, rušení nemocničních oddělení, a nakonec i pracovněprávní spory majitelů nemocnice s poctivými a obětavými zaměstnanci, kterým kromě zdlouhavého a nejistého souzení mnohdy zbudou jen „oči pro pláč". Dobře to známe na příkladu nemocnice v Dačicích, ohrožené před pár lety v její další existenci. Až díky politice ČSSD v současném vedení Jihočeského kraje se podařilo dačickou nemocnici zachránit převodem jejího majetku na kraj, který nyní usiluje o její rychlou revitalizaci.
Podivné privatizační praktiky se však dějí i dnes za přihlížení či přímo z iniciativy současného vedení Ministerstva zdravotnictví, ovládaného náměstkem bakalářem Šnajdrem z ODS. Stačí zmínit kauzy tohoto ministerstva, které začala projednávat Poslanecká sněmovna: další osud tkáňové banky ve Fakultní nemocnici v Brně, Lázní Toušeň (spadajících pod Fakultní nemocnici na pražské Bulovce) nebo údajně zbytečných zdravotních ústavů. Zrušení Úrazové nemocnice v Brně, prosazované Julínkem, se naštěstí podařilo zabránit zákonem navrženým poslanci ČSSD. A o tom, jak vypadalo středočeské zdravotnictví za bývalého hejtmana Bendla z ODS, by se dala napsat kniha. Stačí vzpomenout třeba na „gazdování" bývalého vedení nemocnice v Benešově, které si po jeho odvolání novým vedením kraje vyplatilo na základě manažerských smluv šestimilionový „zlatý padák". Přitom nemocnice byla zadlužená a některé její provozy byly v havarijním stavu. V důsledku této „velkorysosti" ODS si nemocnice musela vzít i překlenovací úvěr, aby měla vůbec na mzdy.
Ne dosti na tom. Pánové a dámy z ODS začaly po krajích uvažovat i o „reformě" státních fakultních nemocnic, v nichž jsou centra vysoce specializované zdravotní péče a které zajišťují i výuku lékařů. Proti Julínkovým experimentům s těmito našimi nemocnicemi se však vedle ČSSD rázně postavily i naše nejvýznamnější vysoké školy v čele s Karlovou a Masarykovou univerzitou. Sešlo tak z nadějí některých podnikavců, že se tyto klenoty našeho zdravotnictví stanou jejich snadnou kořistí a že stát i samotné vysoké školy na nich budou mít minimální vliv. Politici ODS tedy začali zvažovat jinou „reformu": transformaci zdravotních pojišťoven, která má - jak jinak - spočívat v jejich privatizaci. Jak se dá ze zdravotních pojišťoven dobře žít, by mohl vyprávět pan John ze strany „Věci veřejné", který umí tak pěkně vysvětlit, jak lze prostřednictvím jedné firmy vytěžit z rozpočtu VZP přes 300 milionů Kč na její časopis. „Kdybychom jej měli tisknout na toaletní papír, byl by samozřejmě levnější", prohlásil ironicky John. I tyto peníze nyní ve zdravotnictví chybí.
Více čtěte: Havlíček (ČSSD): Nečasova asociální opatření
Nedivme se proto, že ODS spolu s poslanci KDU-ČSL a dnešní TOP09 zavedli „regulační poplatky". Rozkrádání nemocnic a veřejného pojištění naše pravice regulovat nedokáže nebo nechce, proto musí regulovat občany, kteří přece podle ní většinou tak rádi simulují a světe div se, jsou tak drzí, že chtějí, aby byli za zdravotní pojištění léčeni! Lidé si tak pomalu zvykají, že se u lékaře platí. „Kráječi salámu" jsou ale trpěliví, s málem se nespokojí a jen tak se nevzdají. Přesto, že za poslední 4 roky vlády pravice se zvýšila přímá spoluúčast pacientů na úhradě zdravotní péče z 8 % na současných cca 16 %, chce TOP09 zavést přímé plné platby za 160 nemocí a téměř zdvojnásobit současnou míru spoluúčasti českých pacientů. Ti se tak mají připravit na placení tisícových částek za běžné nemoci. Podle současných cen zdravotní péče hrazené zdravotními pojišťovnami a při neproplacení prvních tří dnů nemocenské by např. chřipka mohla pacienta stát více než 3 500 Kč, zlomenina nohy přibližně 7 400 Kč.
Podívejme se nyní, jak by asi dopadl občan v případě úrazu či nemoci, kdyby se podařilo dotáhnout jejich záměry do konce. Žena pracuje jako dělnice - je rozvedená a má dvě nezletilé děti. Dobrovolné komerční zdravotní pojištění si neplatí, protože na to jednoduše nemá. Začne ji bolet břicho. Když to trvá již několik dní, vezme si dovolenou (protože „díky" ODS za první tři dny nedostane nemocenskou, aby ji „nezneužívala"), sáhne do kasičky a jde k doktorovi. Ten jí za 350,- Kč diagnostikuje zánět slepého střeva a pošle ji do nemocnice. Tamní lékař diagnózu potvrdí a upozorní ji, že operace nespadá do kategorie péče hrazené z pojištění. Manažer nemocnice odmítl, aby byla paní operována na splátky. Dohodli se, že žena dá 5.000,- Kč zálohu, půjčí si a za 14 dní bude operována. Ale v bance jí půjčit nechtěli a k lichváři nechtěla zase ona. Než se jí podařilo sehnat peníze od známých, zemřela na infekci. Manažer nemocnice vrátil zálohu rodině. Na pohřeb. (Poté, co ODS prosadila zrušení pohřebného, se bude pozůstalým hodit!). A takhle by se dalo pokračovat. Připadá vám to přehnané? Žel, je to blíže realitě, než by se zdálo. Pokud by se plány „byznysu" ve zdravotnictví naplnily, tak vítejte ve světě, ve kterém vás finančně zruinuje milionová faktura za zachování života a zdraví. Právě tato realita, přítomná v americkém zdravotnictví, vedla současného prezidenta USA Baracka Obamu k prosazení povinného veřejného zdravotního pojištění pro všechny občany jeho země bez rozdílu, tedy zda mají nebo nemají na placení soukromého pojištění. Zavedl tedy financování zdravotnictví po vzoru tradičního evropského modelu.
ČSSD proto jasně říká, že zdravotnictví je veřejná služba, založená na solidaritě zdravých s nemocnými prostřednictvím veřejného pojištění. Nesmí sloužit zisku několika vyvolených jednotlivců či zahraničních korporací, ale potřebám všech. Podle naší Listiny základních práv a svobod má totiž každý ústavně zaručené právo na ochranu zdraví a všichni občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.
Je ovšem jenom na občanech, zda si nenechají vzít svá základní práva, anebo zda připustí, aby ODS a TOP 09 zase mohly salámovou metodou začít rozprodávat české zdravotnictví a učinit zdravotní péči dostupnou jen pro vyvolené. Pokud jste pro řešení, které nabízí ČSSD, pak to, prosím, dejte najevo v letošních volbách do Poslanecké sněmovny!
autor byl náměstkem ministrů zdravotnictví za vlád ČSSD
Kandidátky hlavních politických stran: Jihočeský kraj
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
