Topolánek: Získat zpět důvěru voličů je hlavním úkolem ODS

Dobrý den, už máte hlad? Prosím, pomozte mi, jsem ve složité situaci, těžko překonám, a v tom souhlasím s Janem Zahradilem, brilantní a nadčasový Klausův kandidátský projev přednesený před týdnem na Pražském hradě, zvláště proto, že nikam nekandiduji. Funkce čestného předsedy by mě potěšila až in memoriam, ale to by mě musela ODS přežít. Obávám se ale, že Václav Klaus taky nikam nekandidoval, nebude si přece kupovat lístek na Titanic.

Na úvod jsem chtěl navíc zazpívat, ale jak jsem řekl, situace je složitá, tak pouze zarecituji. Zarecituji poslední z prvního bloku Nohavicových virtuálek, která prognosticky a jasnozřivě reagovala na Paroubkem zrušené volby v roce 2009 a předjímala mrazivě přesně další vývoj: Skončilo léto s Topolem, je tady podzim s Jiřím, studený vítr nad polem hraje si s bílým chmýřím, ještě si v slunci zaplavem, dáme si vodku dvojitou a pak po zimě s Václavem přijde jaro s Vojtou. Tož, jaro je tady a teď, po kulturní vložce, už vážně vážený začátek.

Pane předsedo Petře Nečasi, vážené delegátky, delegáti, hosté, děkuji za pozvání na váš 23. kongres, na kongres, který sledujeme my, vaši voliči, my, řadoví členové, my, posledními volbami znepokojení občané s narůstajícím znepokojením. Možná i proto jsem váhal s potvrzením své účasti. Těžko jsem mohl jen tak přijet, vystřihnout laudatio na současné vedení ODS, přednést formální zdravici, v kuloárech pozdravit zbylé přátele a odjet na Fed Cup. Jak už řekl Petr - Nuda v Brně. Tušil jsem, že se ode mne jako od posledního předsedy ODS, který dokázal vyhrávat volby, a prvního, který přivedl ODS až ke čtyřicentním preferencím, očekává něco víc. Bylo by přinejmenším neslušné, kdybych se jako občan, jako člen ODS a jako člověk, který vás osm let vedl, zbavil odpovědnosti za další vývoj i spoluodpovědnosti za stav a s nadhledem, který mi má dnešní pozice a nezávislost umožňuje, se nepodělil o svůj názor na příčiny, východiska, a aniž bych propadl bludu vlastní neomylnosti i na kroky vedoucí k záchraně značky ODS. Ano, o nic menšího na tomto kongresu nejde, v tomto smyslu to pro mne není kongres volební. Jenom na okraj, pobavila mě Petrova věta, že pokud se přidrzle najde jeho vyzyvatel, půjde tak trochu o puč.

Tak to snad, Petře, nemáš úplně zapotřebí. Kdyby byl kongres v prosinci a členská základna vedla hlubší diskusi o tom co dál, určitě by někoho vygenerovala a možná by přišla na to, že je třeba zrušit v této podobě výkonnou radu. Volby, ať už vyměníte předsedu, místopředsedy, výkonnou radu, prostě všechny a navolíte v ODS způsobem obvyklým kohokoli jiného nebo stejného bez zásadních, viditelných a důvěryhodných změn jdoucích zespodu, změn uvnitř ODS, změn v chování voličů, tak takové volby nezabrání dalšímu poklesu a ztrátě IČO. To byla otázka, kterou jsem si kladl, když jsem přijížděl do Brna. Má ta strana ještě IČO? Neříkám to posměšně, říkám to s obavami. ODS je na tom totiž podobně jako kdysi Lužičtí Srbové a těch nebylo zas tak málo. Pokud se ale národ, a v našem případě strana, dostane za bod zvratu, pod určitou hranici, na neovlivnitelnou trajektorii, nevyhnutelně vymře, v našem případě skončí jako relevantní politická síla. Prolomili jsme limes inferior a řítíme se k hraně volitelnosti. Krajské volby 2004 36 procent, 2008 24 procent a volby letošní 2012 12 procent, tři, dva, jedna bum. Není mi osud ODS, strany, které jsem věnoval část svého života, sil a invence, lhostejný. Nedokážu se jen dívat na hledání zástupných důvodů proher, na nálepkování nepravých viníků - rebelové, přeběhlící, pučisti, na smrtící vnitrostranické války, na vyklízení pozic, na ostrakizaci vnitrostranických soupeřů, na ztrátu posledních zbytků důvěryhodnosti a sympatií, na chyby, které vršíte geometrickou řadou, demontáž našeho krvavě prosazeného ekonomického programu, předání ministerstva vnitra prostřednictvím Mr.Beana české politiky Bártovi z ABL, asistence při vzniku skutečné justiční mafie, umožnění přímé volby prezidenta a současně rezignace na úspěch v této volbě, vyklízení mediálního prostoru šílencům, populistům, falešným mravokárcům a novodobým náckům, v horším případě svezení se na této deváté vlně. Pořád ale platí, a na tom trvám, že i polovičaté vládnutí umožňuje realizovat náš program nenulově. To znamená víc než ozdravný pobyt ve skvělé opozici a nulová realizace programu. Navíc pouze s vládní a ministerskou odpovědností rostou noví lídři. Nechci dát nikomu pověstný polibek smrti, ale mne nejvíc příjemně překvapili Martin Kuba, Ivan Fuksa - zvládnutím problému a respektem, který získali u odborné veřejnosti. Přestože rozumím určitě lépe než kdokoli jiný Petrovi, Ivanovi, Markovi, Tomášovi a dalším, třeba i anonymním, pokládat vlastní vládu je zhůvěřilost. Nechejte tlustou nálepku zrádců těm, kterým patří. Nota bene politické mlýny melou rychleji než boží, i proto jsem přijel, podělím se s vámi o svůj pohled, v kuloárech pozdravím zbylé přátele a odjedu ze země, tedy myšleno zatím z moravské, na ten Fed Cup. Vy si můžete večer na palubě zatančit. Kromě krátkodobých chyb a příčin, které vedly k propadu, existují nepochybně i příčiny hlubší, dlouhodobé, trendové, které mají v konečném důsledku na stav a další vývoj ODS zásadnější vliv než programové výhybky, osobní selhání či neschopnost konkrétních lidí, o kterých bude hovořit jistě mnoho vystupujících. Jejich eliminace, myslím těch příčin, ne těch vystupujících, ukazuje i cestu k řešení. Neřešení nebo pomalé řešení při známém setrvačném pohybu Titaniku vede k nárazu na ledovec.

Zaprvé, nezdařilé transformace ODS. ODS sice zvládla odchod otce zakladatele, pominu-li fakt, že z hradní trafiky udělal Václav Klaus skutečné mocenské centrum a pokračoval i v této legislatuře v neblahé tradici personifikované například vztahem Masaryk - Kramář, Havel - Klaus, Klaus - Topolánek a s permanentní snahou dominovat české politice mnohdy mimo ústavou daný rámec a to bez jakékoli faktické odpovědnosti. Klausova motivace a role jsou nicméně v tomto kontextu průhledné, pochopitelné a předvídatelné a samo o sobě by to ODS nemohlo destruovat. Platí totiž Topolánkova rovnice politické stability: síla ODS v parlamentu násobena silou vlády ODS krát koeficient jednoty ODS lomeno koeficientem páté kolony, kde jednotkou je jeden tlusťoch, to celé umocněno takzvanou mediální konstantou rovná se vliv prezidenta. Jinak řečeno silnou a jednotnou ODS by ceremoniář a kladeč věnců neohrozil. ODS ale především nezvládla přechod, přerod porevoluční strany vytvořené trochu uměle bez historických domácích vzorů, strany odpovědné za klíčové kroky transformace se všemi diskutabilními průvodními jevy, nezvládla změnu strany reprezentované viditelně a čitelně právě Václavem Klausem ve stranu standardní, stranu ukotvenou v domácím evropském kontextu, ve stranu mainstreamovou, pravicovou, schopnou absorbovat liberální konzervativní proudy a elity národa, stranu, která se bude umět distancovat od národoveckých tanečků a od porevolučních excesů, aniž by tuto dobu lacině ze své paměti vymazala ve stranu, která bude generovat přirozeně nové vůdce, nové osobnosti, nové myšlenky.

To, že tento "osud" ,nebo chcete-li poločas rozpadu, měla ODS geneticky zakódovaný od svého vzniku, a to, že na destrukci mnozí usilovně pracovali, by nás, kteří za to nesli a nesou odpovědnost, nemělo omlouvat. Z tradic z britských konzervativců, se kterými nás pojí ideová a programové blízkost, jsme si vzali jen to, co se nám hodilo. Téměř zpravodajské prověřování minulosti, bezúhonnosti a schopnosti kandidátů všech stupňů veřejné správy, výchova budoucích vůdců, okamžitý odchod těch, kteří selhali, automatická výměna lídra, který prohraje volby, aniž by to znamenalo jeho dehonestaci či popravu, a nasazení nového příštího vítěze mělo být pro nás daleko závaznějším příkladem než celkem pochopitelný britský ostrovní euroskepticismus. William Hague přišel v roce 1997 po Johnu Majorovi, 2001 prohrál volby a poroučel se, přesto je dnes ministrem zahraničí Cameronova kabinetu.

Zadruhé, ztráta důvěryhodnosti - je stále více zřejmé, že příčinou stálého úbytku voličů ODS je eroze naší důvěryhodnosti. Získat zpět důvěru voličů je hlavním úkolem, který před ODS leží.

Pokud ji ODS nezíská, nepomůže výměna vedení, nepomůžou sebelepší programové dokumenty, nepomůžou deklarace o návratu ke kořenům, nepomůže, Borisi, ani návrat Václava Klause a tím se ho proboha nezříkám. Člověk, který je součástí problému, nemůže být logicky součástí řešení. ODS zapomněla, co dělá politickou stranu společenskou silou, co jí dává sílu a co je podmínkou jejího úspěchu. Zapomněla, že tím vším je pro politickou stranu volič. A pokud chce mít voliče na své straně, musí je získat a musí umět si je udržet. Politická strana v demokratickém systému získává úspěch a společenskou relevanci jedině tím, že dokáže oslovit a udržet voliče. Tečka - bez nich není ničím. Strana, která své myšlenky nedokáže uplatnit, je na tom stejně, jako strana, která žádné nemá. Je na tom možná i hůře, protože neschopnost dobrou ideu prosadit znevěrohodňuje jak tu stranu, tak ty ideje, na kterých stojí. Je na tom hůře než strana, která nejenže nemá ideje a nemá ani žádné členy. Musíte si to říkat nahlas, ODS nemá voliče, je to dnes malá strana, budíček. V tom, co říkám, nehledejte jen kritiku za každou cenu, i když to tam samozřejmě je. Je v tom ale i velká dávka sebekritiky. Tyto problémy nejsou ničím novým, provází naši stranu už téměř od jejího vzniku, protože nebyly po dlouhá léta řešeny, narůstaly. Po celá ta léta se bojíme problém pojmenovat, natož řešit. Výsledkem je, že naše problémy za nás řeší média a důvěryhodnost ODS klesá, a v tom je naše slabost. Obvyklou odpovědí na problémy je to, že se strana semkne a o problému se nemluví, pojmenuje viníky a jede se dál, nic nevysvětlujeme a, pokud už někdy něco napravujeme, děláme to téměř v tajnosti, v obavě, že na sebe řekneme něco nepříjemného. Znovu a znovu opakujeme, že nám voliči poslali jasný signál, a znovu a znovu na něj odmítáme jasně odpovědět. Kecům o pokoře nevěří ani její autoři ani veřejnost. Tahle hra už diváky nebaví. ODS stojí na osudové křižovatce. Její budoucnost záleží na tom, zda dokáže identifikovat problémy nebo se spokojí s tím, že identifikuje viníky. První cesta vede k hledání řešení, druhá cesta nevede nikam. Ano, je tu ještě třetí cesta - ta, která nás přivedla do dnešní krize - nedělat nic, semknout se a mlčet. Prohlášení řady z vás mě vedou k obavě, že chcete jít tou třetí. Velryby se hromadně vrhají na pobřeží.

Zatřetí, regiony - nová mocenská centra. Pamatuji si na grémium, na kterém předseda Klaus komentoval "úspěšné" tažení poslanců a senátorů ODS vedoucí ke vzniku VÚSC a nových krajů - Pardubice, Liberec, Olomouc, Zlín, Vary, Jihlavy jásaly. Staly se ze dne na den dalšími novými centry všehomíru, geniality a exploze aktivity všeho druhu. Václav Klaus tehdy poznamenal, předznamenal, že regiony budou hrobařem ODS, která se rozpadne ve 14 neřiditelných velkoknížectví a centrum ztratí vliv. To se stalo. Zkáza byla paradoxně umocněna naším úspěchem, naší kvalitní opoziční politikou a masivně vyhranými volbami v roce 2004. Třináct, úžasných hejtmanů a jeden opravdu, ale opravdu schopný vicehejtman v Brně, to byli skokani, přímo skokani desetiletí. Někteří skákali jako veverky. Velké vítězství, velké problémy. Vznik regionálních mocenských a ekonomických center se specifickým postavením Prahy daným více nulami v rozpočtu, koncentrace moci a toku peněz do rukou několika lidí a skupin, provázanost byznysu speciálně stavebních firem a regionální věrchušky, také justice, policie, médií, ovládnutí regionálních institucí a firem. Pokud mluvíme o definitivních pádu čínské zdi mezi byznysem a politikou, pokud chceme datovat touhu po privatizaci ODS a jejích řídících orgánů, hlavně výkonné rady, vraťme se do této doby - do doby rozparcelování moci a zájmů. Motivace organizovat velrybářské nábory souvisí právě s těmito ambicemi. Mimochodem termín kmotr jsem použil pouze jednou na uzavřeném jednání výkonné rady a účastníci si to musí pamatovat. Personifikace je jenom mediální hrou a papouškování přiblblých komentářů.

Druhý úder přišel po volbách 2008 - výkonná rada tehdy zakázala mému vedení provádět centrální kampaň, regiony se distancovaly od své vlády a dopředu se dohodly s ČSSD na koalicích za zrušení poplatku. Totální kolaborace vedla k totální oranžádě. Letos bychom podobný výsledek oslavovali, pro mne znamenal počátek konce, ne tak pro regionální struktury, ty se přesunuly definitivně do centra, na ministerstva, přelily se na celostátní hřiště, realizovaly své zájmy o poschodí výše. Až ztratíme i vládu, tak se snad přesunou k novým mocným, s Vojtou se jistě dohodnou. Nebo že by Brusel? Pro tato regionální mocenská centra platí totéž, co platí pro Klause. Nemohou být součástí jakéhokoli řešení, když jsou součástí a zdrojem problému. A nenechejme se zmýlit optickými změnami k lepšímu v poslední době. Nevšimla si toho ani členská základna, natož veřejnost. Tím je dán i limit řešení pro tento kongres. Potvrzení mandátu pro Petra Nečase je stejně, jako to bylo v mé době, úzce spojeno s dohodou právě s těmito skupinami. To snižuje pravděpodobnost šance na změnu. Tento kongres by neměl proto volit funkcionáře na dva roky, ale pouze do kongresu směřovaného někdy po prohraných prezidentských volbách, což je ještě dost dlouhá doba do voleb sněmovních a dostatečná doba i na vnitrostranickou diskusi. Měl by zvolit pouze tři místopředsedy a do výkonné rady po jednom zástupci z regionů. Ti by společně připravili něco jako krizový plán. To je rada politického důchodce, asi zůstane nevyslyšena.

Začtvrté, a už budu končit. Globální krize hodnot a vliv nadnárodních struktur a trendů. ODS nikdy nechtěla moc slyšet, že existují na nás nezávislé síly a pohyby - společenské, ekonomické, geopolitické a nadnárodní vlivy, které dopadají na naši ekonomickou realitu, na vnitropolitickou situaci, na změny nálad veřejnosti a na logický pohyb takzvaného voliče mediána směrem doleva.

Nechci vám tu teď přednášet ekonomickou teorii, ale bez analýzy politického rozložení společnosti a našeho postavení v tomto spektru skončíme s bezvadným pravicovým programem na třech procentech. Pro příklady nemusíme chodit daleko - Strana svobodných občanů jde přesně touto cestou. ODS si vždy trochu hrála na poslední ostrůvek pravicové deviace v levicovém evropském moři a všichni kolem nás byli měkkýši, eurohujeři, levicoví ekoteroristi. Ano, v EU dochází ke krizi hodnot, selhal stát blahobytu a sociálního dumpingu, selhala politika seshora vnucovaných pravidel a politických projektů typu společná měna. To, že je evropský integrační projekt v troskách, ale ještě neznamená, že máme proč se radovat. Alternativou v Evropě jsou turbulence, které si nepřejeme. Stačí si přečíst deníky Sándora Maraie. Alternativou pro nás při naší postupné izolaci a politickém vývoji je recidiva doby nedávno minulé a rudý ostrov v rozbouřeném moři. Přichází jaro s Vojtou? Jsme si vědomi vlastního podílu na tomto vývoji? Co s tím uděláme? Předložím vám čtyři scénáře. Podle mě jediné - rád se budu mýlit, ostatně Petr předložil podobné.

Scénář číslo jedna - nazývám ho krev, slzy a pot aneb koza dojí krev. Co s tímto kongresem, to jsem naznačil. První den změňte stanovy a zítra navolte krizový tým, klidně ať ho vede Petr Nečas. V březnu udělejte kongres, který změní zavedené praktiky a otevře dveře kvalitním řadovým členům, zredukujte manažerskou síť, náklady a přinuťte každého, kdo je placen z naší kasy, ať každý den reportuje, co udělal pro vítězství ODS. Prodejte regionální sídla ODS. Tak jsme to s Libuší Benešovou pro tento případ plánovali. Otevřete širokou diskusi s členskou základnou i veřejností.

Pokud byste realizovali můj návod, tak jste schopni přežít i delší opozici. Partido popular ve Španělsku byla v opozici 19 let, poté osm, britští konzervativci 11 let, švédská Moderata Samlingspartiet ještě déle. Bojím se, že k tomu máte málo odvahy, slabý pud sebezáchovy a podléháte jisté míře hysterie. Dávám této variantě deset procent a naděje umírá poslední. Toto je jediná varianta, ve které značka ODS přežije v plném rozsahu.

Scénáře číslo dva a tři. Oba scénáře uvádím společně, protože se liší pouze úlohou, jakou v nich sehraje ODS, zda bude v seniorním nebo juniorním postavení. Nazvěme je trochu s nostalgií polosvobody, aneb italský gambit. Strany s podobným programem se před volbami do Poslanecké sněmovny spojí do předvolebního bloku (ODS, TOP 09, Strana svobodných občanů, LIDEM, Strana soukromníků a živnostníků apod.). Pro tyto varianty chybí vůle, vhodný pocit ohrožení, chuť a vůdce. Dávám jim po dvaceti procentech. Značka ODS přežije limitovaně.

Scénář číslo čtyři - varianta sibiřská magistrála aneb jedeme dál a, odpuste mi personifikaci. Vlak se zastavil a v kupé sedí Nečas, Stanjura a Nwelati a rozhodují se, co budou dělat. Raduan Nwelati vytahuje šavli a křičí: popravíme rebely, Zbyněk Stanjura je uklidňuje a navrhuje: vyloučit rebely ze strany, Petr Nečas zatahuje záclonky a říká: oba máte pravdu, budeme dělat, že jedeme dál. Této variantě dávám 50 procent a vy se k ní neodvratně blížíte, přesto, že ji sám Petr Nečas vyloučil.

Značka ODS nepřežije. Pokud dnes nad Srbkami povedeme 2:0 a vy se rozhodnete jít cestou scénáře číslo jedna, budu to pokládat za super den, a to nejen pro mě osobně. Budu rád, že jsem přijel, přesto že přijdu o první set, a jak to tak vidím, tak spíše o dva. To první ale vidím přes zdravotní problémy Petry Kvitové jako reálnější. Přeji příjemný den a děkuji vám za pozornost.