Které velmoci věříte nejvíce?Anketa
Angela Merkelová je podle dostupných zpráv v koncích, neb při pověstné noční schůzce mezi čtyřma očima nevypáčila z Vladimira Putina nic, pokud jde o jeho příští plány. Jejího ministra zahraničí Steinmeiera pak prý následně Putin smetl výčitkami vůči Evropě. Německá „ostpolitik“, čili vstřícnost k Rusku, je tedy povážlivě ohrožena a sama Merkelová podle Guardianu začíná zvažovat možnost dlouhé studené války. Nicméně, kancléřčini velkokoaliční partneři, sociální demokraté, to vidí poněkud jinak a chtějí s Ruskem klid. Jak má český čtenář chápat proruské a proamerické relace v politice „za kopečky“? Co bude Německo dál „hrát“ ve vztahu k Moskvě?
Je opravdu podivné, když se šéfka hlavního státu EU po půlroce sankcí ptá ruského prezidenta, o co mu vlastně jde. Buďto víme, co chceme, nebo to nevíme. Nechápeme a tápeme. A v konkrétním případě se navíc zdá, že jsme se protápali k prohře. Německá ekonomika se v důsledku protiruských sankcí noří do recese, a tím pádem dolů zamíří i naše česká ekonomika „subdodavetelská“. Co na to říci?
Německá vláda v každém případě v současnosti už nezkouší udržet pohromadě a v alespoň slovní jednotě celou EU, ale i samu sebe. V berlínské koaliční vládě totiž nyní probíhají ostré spory ohledně prosté otázky „co dál?“. Kancléřka Merkelová a její konzervativci mají za to, že je třeba dál na Rusko tlačit, i když dosavadní tlak žádný hmatatelný výsledek nepřinesl, což hodně vypovídá o „invenčnosti“ této části spektra. Agentura Reuters otevřeně píše o tom, že politika Merkelové dospěla do slepé uličky. Sociální demokraté by vše -- při pohledu na dosavadní výsledky a na sílící tlaky německého byznysu -- proto raději řešili jednáním. Není jisté, která strana převáží, ale v každém případě nelze vyloučit variantu, že dřív, než by Angela Merkelová stihla rozpoutat novou studenou válku (pokud ji rozpoutat opravdu chce), bude velkým otazníkem, jestli ještě bude vůbec kancléřkou.
Co říkáte na zpravodajství ČT? Anketa
Sankce proti Putinovi končí v březnu a Merkelová se prý bojí, že minimálně Maďarsko, Rakousko či Itálie by do jejich prodloužení mohly „hodit vidle“. Je též zděšena Putinovou úspěšnou mediální politikou v EU a kontakty na některé politické síly, např. na Marine Le Penovou. Na druhou stranu, Putin, byť Rusové mají tuhý kořínek, jistě nedokáže udržet jejich současnou životní úroveň, a tedy třeba ani bojové nadšení. Kdo koho může přetlačit? Merkelová Putina sankcemi, nebo Putin Merkelovou rozleptáním jednotné Evropy?
Je poněkud podivné svádět na Putinovu mediální politiku třeba fakt, že se německý a jiný byznys bouří, neb v důsledku politiky Západu citelně prodělává. Ti západní miliardáři a koncerny přece nejsou „Putinovi lidé“, jen chtějí mít zase pravidelně plněné kapsy. A opravdu se ukazuje, že čím dál víc států je ochotno na adresu Ruska jen pronášet silná slova, po nichž ale chybí jakýkoli náznak adekvátního činu. K vámi zmíněným patří také třeba Rakousko a Řecko, a co víc, jih Evropy – Španělsko nebo Portugalsko – mají svých problémů dost, takže je „daleká“ ukrajinská krize nechává více méně v klidu. EU zkrátka jede po mnoha kolejích a naděje na obnovení sankcí není vysoká, i když do března se toho může stát ještě mnoho.
Ohledně „kdo s koho“ je asi dobré trochu odhlédnout od Evropy a zkusit se podívat na globální obrázek. Třeba čínský oficiální deník Global Times minulý týden napsal: „Čína může být stabilní jen za předpokladu, že bude zajištěna stabilita Ruska. S čím by se Čína musela potýkat na mezinárodní scéně, kdyby nechala západní země zesilovat sankce proti Rusku a umožnila tak, aby Rusko upadlo do chaosu?“ To zní jednoznačně, ne? A když si k tomu přičteme, že Čína má volně k dispozici čtyři biliony dolarů a už do Ruska investuje po stovkách miliard, nezdá se, že by Evropa byla s to tuto „přetahovanou“ vyhrát. A nezapomínejme, že EU má na krku Ukrajinu, která nutně potřebuje k obyčejnému přežití desítky miliard eur, a i delegace Mezinárodního měnového fondu včera z Kyjeva odjela, aniž by nějaké miliardy slíbila, protože ukrajinské vedení není s to plnit ani nejzákladnější požadavky MMF…
Jiný názor: Zase tak jednoduché to Rusko mít nebude. Dle ruského komentátora Vitalije Kašina by se Kreml měl snažit, aby závislost na Číně nebyla absolutní. Čtěte ZDE.
Uvažujete, že budete volit Stranu práv občanů, čili zemanovce, které nyní vede senátor Jan Veleba?Anketa
Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Jiřího Pehe (z 26. 11.) Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Petra Pitharta, Ivana Gabala, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (z 28. 10.), Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Martina Bursíka (+ z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Schwarzenberga (z 3. 10.), Miroslava Kalouska, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9.), Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové (+ z 24. 10.) Karla Schwarzenberga (ze 14. 8.), Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Peheho (30. 7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka (+ z 23. 10.), Džamily Stehlíkové či Michala Marka.
Největším „rozkolníkem“ v Evropě je pro česká média nadále prezident Miloš Zeman. Ten v Kazachstánu doporučil Ukrajině „finlandizaci“ (čímž zřejmě myslel neutralitu a mimoblokovost), pochválil kazašský „hospodářský zázrak“, pomohl sjednat kontrakty za půl miliardy USD a neřekl přitom ani slovo o lidských právech. V Tádžikistánu chválil výsledek krvavé občanské války, kterou nazval „bojem proti teroru“ a blahopřál (zatím) chudé zemi ke gigantickým zásobám ropy a plynu. Co říci k těmto jednotlivým bodům?
Miloš Zeman o finlandizaci Ukrajiny mluvil pár dní poté, co německý ministr zahraničí Steinmeier prohlásil, že se Ukrajina členem NATO nikdy nestane a že je předčasné mluvit i o jejím členství v EU, takže český prezident vlastně neřekl nic až tak přelomového. Fakt, že následně byl u toho, že české firmy uzavřely lukrativní kontrakty se státem, který je na rozdíl od Ukrajiny s to v obchodu platit, je samozřejmě plus. Je to vlastně jen další ukázka jím proklamované „ekonomické diplomacie“.
Nicméně „boj proti terorismu“ v Tádžikistánu je o něco složitější otázka. V kostce platí, že Střední Asie obecně je neklidnou oblastí už jen v důsledku západní okupace sousedního Afghánistánu, k tomu přibyly tlaky vyvolané arabským jarem, tradiční místní náboženská i etnická pnutí tím nabrala novou podobu i dynamiku a ve výsledku tak radikální islám v oblasti opravdu představuje určitou hrozbu. Na druhou stranu je jasné, že se od vyhlášení Bushovy „války proti terorismu“ za tuhle záminku schovává kdejaký diktátor, který si chce doma „jen udělat pořádek“.
Negativní názory na chování Miloše Zemana v původních materiálech ParlamentníchListů.cz: Jiří Pehe, Jan Vodňanský, Rudolf Baránek, Jaroslav Hutka, Ladislav Špaček, Táňa Fischerová, Ivan Gabal, prof. Jan Sokol
Mimochodem, když už tam Zeman jel... O Střední Asii se přetahují Rusko, Západ a Čína. Jak často do těchto zemí s autoritářskými režimy jezdí hrát své partie této velké hry západní státníci? A jak tato přetahovaná vypadá? Vystupuje zde Rusko jako zlý despota, nebo spíše prosící partner? A co Čína?
Rusové a Číňané do oblasti jezdí pravidelně, navíc je většina středoasijských zemí členy různých regionálních a mezinárodních organizací, v jejichž čele stojí ať už Rusko, nebo Čína, nebo obě země tak nějak pospolu. Pro Peking a Moskvu přitom platí, že jejich politika v oblasti je založená na pragmatičnosti a obchodu, mohutně investují, Číňané už rozjeli gigantický projekt Nové hedvábné stezky, která by měla jednou ekonomicky propojit Čínu právě přes Střední Asii a Rusko až s Evropou. Aktuálně se Peking s Moskvou soustředí na Mongolsko, které chtějí investicemi proměnit v další regionální surovinovou velmoc – v jejich hájemství.
Západ v regionu, který přetéká plynem, ropou a dalšími surovinami a je z hlediska geopolitiky nesmírně důležitý, pokulhává. Poslední roky jasně ukazují, že je s to vyvážet snad jen zbraně a následnou nestabilitu (až války), což si přiznejme, není moc kreativní, a k tomu platí, že Západ zkouší ostatním vnucovat svá řešení, aniž by bral příliš do úvahy různé zájmy i mentality. Rusové a Číňané ale se Střední Asií geograficky sousedí, pojí je historické vazby a navíc chápou, co se tam komu honí hlavou. Je jasné, že jsou v důsledku mnohem úspěšnější.
Čím dál více pozorovatelů předpokládá, že na Ukrajinu pošlou zbraně Američané. Čím dál více západních médií však upozorňuje, že objem prostředků, které Kyjev bude od Západu potřebovat, v žádném případě nemůže „projít“ u západních voličů. Porošenko a Jaceňuk se nemají moc v lásce a Západ se bojí jejich rozkolu. Co podstatného se za poslední týden na Ukrajině stalo?
V podstatě se nestalo nic převratného – Ukrajina je v mnoha směrech dál ve volném pádu až rozpadu. Dav vypískal Porošenka na Majdanu při prvním výročí druhé barevné revoluce, když to viděl americký viceprezident Joe Biden, tak „z bezpečnostních důvodů“ odmítl jít položit na náměstí věnec obětem loňských masakrů. Mimochodem, palba na náměstí nebyla dodnes oficiálně vyšetřena a generální prokuratura přiznává, že kdosi „záměrně zničil“ 90 procent příslušných dokumentů. Porošenko s Jaceňukem a dalšími třemi politickými stranami hodně těžce stloukají dohromady vládní koalici, jejíž životnost bude ale nejspíš bez záruky. Biden Kyjevu zbraně ještě neslíbil a není jasné, jestli budoucí Kongres, který ovládli republikáni, v tomto směru opravdu přejde od slov k činům, Ukrajina ale mezitím od Západu požaduje skoro 90 miliard dolarů na přežití, což je suma, kterou Západ v chronické ekonomické krizi prostě nemá. A i kdyby měl, nevím, jestli by byl připraven takové peníze prostě vyhodit oknem, což je obecný popis jakékoli finanční pomoci Ukrajině. A do toho začíná mrznout…
Pieta za oběti Majdanu podle ukrajinské televize Hromadske.tv. Konfliktní situace začíná v čase 2:40
Začíná se čím dál více diskutovat o připravované americko-evropské obchodní dohodě TTIP. Aniž bychom cokoliv podsouvali... Co jste se zatím z rozpravy o ní dozvěděla zajímavého?
Z těch mnoha útržků se celý obrázek poskládat nedá, ale obecně je to podle všeho smlouva, která má americké straně plně otevřít evropský trh a zbavit ho veškeré ochrany. Zní to šíleně, a ještě šílenější je, že evropští politici – jak se zdá – v zásadě souhlasí. Na druhou stranu je jasné, že některé principy, které smlouvy o volném obchodu obsahují, nejsou ničím novým. Stačí vzpomenout na žalobu Nomury proti České republice kvůli ušlému zisku, nebo totéž v případě Diag Human. Nové dohody tento princip jen plošně stvrdí.
Státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza prohlásil, že bychom se se zeměmi EU, ve kterých je „přetlak“ imigrantů, měli solidárně alespoň částečně rozdělit, čili jisté množství imigrantů, kteří zejména přeplouvají Středozemní moře, přijmout. Přijde vám to jako dobrý nápad? Lze souhlasit, že se blíží taková imigrantská vlna, jakou Evropa ještě nikdy nezažila?
Fakt nevím, jaká vlna se na Evropu řítí, ale mám za to, že by bylo mnohem jednodušší a koneckonců i levnější, kdyby EU zkusila investovat do zemí, odkud přichází nejvíc imigrantů, vylepšit tamní situaci, vytvořit nějaká pracovní místa a tak podobně a ještě na tom případně něco i vydělat. Přistěhovalců by logicky výrazně ubylo, protože většina z nich do Evropy nemíří kvůli našim hezkým očím, ale jen kvůli vidině alespoň trochu důstojného života. A také by to samozřejmě chtělo přestat podporovat válku třeba v Sýrii, odkud do Evropy míří také miliony lidí. Pomohli jsme tamní válku rozdmýchat a čtvrtým rokem ji udržujeme v běhu, zničili jsme plně funkční Libyi, Irák a další země, a pak před logickými důsledky těchto činů – a uprchlíci k těmto důsledkům jednoznačně patří – zavíráme oči a dveře. Ale jak říkám, soudím, že vše lze řešit i jinak, než že si teď začneme imigranty přehazovat po Evropě vidlemi.
Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?
Zaujalo mě prohlášení ruského ministra zahraničí Lavrova, který řekl, že se Rusko nechystá střílet do vlastní nohy a zříkat se spolupráce s Evropou, ale „všichni chápou, že business as usual už možný není“. Zajímalo by mě, jestli lídrům EU alespoň pomalu dochází, co to vlastně znamená. To ale nejspíš uvidíme už v nejbližší době – a ne podle siláckých slov, ale podle činů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
