„Jednak ta společnost vyznamenaných byla zajímavá, jednak ty přeplněné hradní sály svědčily o tom, že to hodně významných lidí zajímalo,“ říká k udělování státních vyznamenání, kterého se i letos účastnil, politolog Zdeněk Zbořil. „Mne překvapilo vyznamenání generála JUDr. Ečera, který přispěl k dobrému jménu brněnských právnických studií a bádání, ale také jménu ČSSD za války (v londýnské emigraci) a po válce na Moravě. Učil ještě po roce 1948, ale zemřel předčasně v době, kdy se dostával do hledáčku tajných služeb poúnorového režimu. O jeho působení v Mezinárodním vojenském tribunálu v Norimberku mi vyprávěl můj učitel indonéštiny Miroslav Oplt, který s Ečerem jezdil jako novinář na Norimberský proces a ačkoli byli oba různé politické orientace, velmi si ho vážil. Mohl bych sice psát i o dalších vyznamenaných, ale to už za mne udělali jiní,“ dodal.
Fotogalerie: - Fuck Erdogan
Je špatně, když politici nadávají novinářům ČT, např. z pořadu 168 hodin?Anketa
Zároveň politolog upozornil: „Pokud jde o atmosféru, ta byla skutečně slavnostní. Nikdo nepodupával kramflíčky, ani se nechoval nezdvořile jako předposledně. Několik desítek pištců před Hradem, kteří křičeli Hanba, a jim konkurovaly dva hloučky těch, kteří jednak odsuzovali Václava Havla, jednak provolávali slávu prezidentu Zemanovi, se chovalo jinak než statečný pan Hrubeš v zákulisí.“
Šlo o záhadu, šarádu, které je třeba „podříznout větev“?
Marketér a exredaktor ČT Jan Hrubeš se vyjádřil ke státnímu vyznamenání pro hokejistu Jaromíra Jágra, kterého ocenil prezident Miloš Zeman Medailí Za zásluhy I. stupně. „Ten, který nosil na dresu číslo 68 jako symbol okupace, ten, který umí oslovit davy a pomoci svrhnout tuhle estébáckou, proruskou hrůzovládu, teď servilně přijímá státní vyznamenání a kolaboruje. Je mi za něj stydno. Skvělý sportovec, ale mizerný člověk,“ napsal na sociální síti k ocenění Jaromíra Jágra Jan Hrubeš. „On má moc jako málokdo. Měl by mít odpovědnost. Kdyby tu hradní šarádu odmítl, hodně by jim nařízl větev. On ale zklamal. Na celé čáře,“ dodal pak Hrubeš v diskuzi. Jágrovi po tomto příspěvku došla trpělivost a Hrubešovi odepsal: „Vy, exredaktore ČT, nemáte právo nikoho soudit, to má jen Bůh – a to vy, jak jsem si přečetl váš názor, rozhodně nejste.“
Fotogalerie: - Předávání státních vyznamenání
„Nevím, kdo je pan Hrubeš, ale vím, kdo je Jaromír Jágr. Nevím ani, kdo je to marketér. Pokud to znamená trhovec, pak zřejmě prodává nebo kupuje své nápady a svá hodnocení na bazaru, nebo dokonce ve výprodeji, kde se nehraje moc fair,“ reagoval Zbořil. „Na rozdíl od asi dvou tisíc přítomných si myslí, že nešlo o slavnost k 101. výročí československé státnosti, ale o jakousi záhadu, šarádu, které je třeba podříznout větev. Současný režim považuje za obdobu estébácké, proruské hrůzovlády. To si miliony občanů ČR nemyslí a ani neuvažují o tom, na rozdíl od autora této pozoruhodné myšlenky, že by ji svrhli. Asi nemá cenu ho přesvědčovat, když je zřejmě nepřesvědčitelný. Přepokládám ale, že bude mít ještě se svou přísností dost velké potíže,“ dodal.
Ještě radikálněji to pojal Vilém Besser píšící pro web Svobodné fórum Pavla Šafra. Ten napsal, že Jágr jako člověk naprosto selhává a nyní promarnil poslední šanci ukázat charakter. Připomenul volební podporu pro Andreje Babiše v roce 2013, vrcholem všeho ale podle něj bylo, když nositel čísla roku okupace odjel do komunistické Číny dělat maňáska prezidentu Zemanovi. Poslední šancí, jak se po všech selháních rehabilitovat, bylo podle Bessera odmítnutí státního vyznamenání z rukou Miloše Zemana. „Stačilo, aby nešel na ceremoniál, který byl zapovězen pro mnoho demokratických politiků i osobností s odlišným názorem, než má hlava státu. Nestalo se tak a vzduchem opět létá otázka – co za to? Za kolik se dá zapomenout na odkaz čísla 68?“ položil otázku.
„Zřejmě má Jaromír Jágr jinou kinderstube než kolegové pana Šafra a nechce s nimi stát v jedné řadě. Možná si dokonce myslí, že ti zapovězení nejsou dobrými příklady demokratických politiků. Pravděpodobně si také nemyslí, že vyznamenání přijímá od nějakého Miloše, nebo od nějakého Zemana, ale od prezidenta České republiky, kterou Jaromír Jágr reprezentoval stejně jako desítky českých a slovenských hokejistů jistě mnohem lépe než neúnavně zlostně nadávající a hartusící přispěvatelé Svobodného fóra,“ uvedl politolog.
„Snad si nemusíme kazit pondělní ráno citacemi toho nejpokleslejšího…“
Pro řadu lidí byl samotný proslov prezidenta velkým zklamáním. „Jen samolibá improvizace o metálech a repete zloby o komentátorech a sociálních sítích,“ zhodnotil Zemanův projev Radní ČT Zdeněk Šarapatka. „Ubohost na entou. Zeman dává medaili Klausovi, estébákovi Smutnému, Zímovi a vdově po usvědčeném agentovi StB Zilkovi. Horší už to nebude,“ soudí hudební kritik Jan Rejžek. Producent a dramaturg Jan Jetmar se domnívá, že Zeman ve vyznamenaných smíchal dohromady sráče a slušné lidi. „Zřejmě se dědek chystá do pekla a tak to hraje na všechny strany. To mu ale nepomůže,“ dodal.
„Snad si nemusíme kazit pondělní ráno citacemi toho nejpokleslejšího co papír nebo PC unese. Jen panu dramaturgovi Jetmarovi můžeme připomenout, jak jsme učinili jinému podobně se vyjadřujícímu posledně, ať také něco nechá Pánu Bohu. Třeba jednou bude před jeho soudem stát i on a může být shledán hřešícím a nenapraveným. Navíc při jeho malvolentním temperamentu to nemusí být zadlouho,“ komentuje politolog.
Expředseda TOP 09 Karel Schwarzenberg pro ParlamentníListy.cz okomentoval výběr vyznamenaných. Příliš se mu nezamlouvá, že Miloš Zeman uděluje vyznamenání velkému počtu již zemřelých osobností, tedy in memoriam. „Jako vždy je tam příliš mnoho mrtvých, po pravdě řečeno. Těm je vyznamenání užitečné jako příslovečnému mrtvému zimník. Prostě proč tam je vždycky tolik dávno zesnulých, to je historka sama o sobě. To bych poznamenal k výběru vyznamenaných především. Jinak nejsem kazišuk, abych někomu kazil radost, kdybych řekl, že si ocenění nezasloužil,“ smál se při odpovědi Schwarzenberg.
„Kdyby prezident Zeman používal slovník Karla Schwarzenberga, měli by z toho mnozí rychle píšící glosátoři předčasné Vánoce. Umím pochopit, proč mu vadí třeba generál Ečer, který do rozsudků Norimberského tribunálu prosadil odsouzení SS, SA a Gestapa jako zločineckých organizací. Jistě ho mrzí, že vyznamenání dostal oblíbený vídeňský starosta Helmuth Zilk, kterému se za jeho starostování chodil na vídeňskou radnici klanět. Mohl ale svou ironií šetřit, když se dokázal i jeho bývalý zaměstnavatel Václav Havel omluvit zemřelému a nad jeho hrobem řekl, že Zilkovi Češi ublížili. Proto byla namístě i poznámka nynějšího prezidenta ČR, že tomu tak bylo, ale neměli bychom zapomínat, že to nebyli všichni Češi, ale jen někteří. Takto se kníže Karel postavil do jedné řady s nenávist šířícími šmoky, a to ho jistě není hodno,“ uvedl politolog.
Ing. Miloš Zeman
„Byl jsem mezi lidmi, kteří byli z politických důvodů vyloučeni. Takže jsem strávil večer s přáteli. Projev jsem nesledoval. Mrzí mě, že prezident nevyznamenal řadu skvělých lidí, které mu navrhla Sněmovna, a místo toho dal medaili starým kamarádům jako pan Klaus,“ konstatuje šéf poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek.
„Chápu také, že pan Michálek nesledoval. Má v poslední době dost práce, protože ho sledují dokonce už i členové jeho politické strany. Nevím, kde bere své přesvědčení, že Sněmovna navrhovala skvělé lidi a že se opět nespletla, jak nám přiznali sami Piráti posledně. Nevím, jak také poznal, kdo je skvělý a kdo neskvělý. Ale mohl by si alespoň uvědomit, že Václav Klaus byl demokraticky zvoleným prezidentem ČR ve dvou termínech,“ uvedl politolog. „Zda byl nebo nebyl kamarádem prezidenta Zemana, bych si také nedovolil rozhodnout, protože si je pamatuji i jako politické protivníky. Možná ani pan Michálek nebyl ‚vyloučen z politických důvodů‘ a pan prezident si myslel, že si to vyznamenání, po kterém zřejmě touží, a to je jeho právo, nezaslouží,“ dodal.
Psali jsme:
„Likvidátoři upírů upíry nejen nezlikvidují, ale dokonce je vyvezou do celé Evropy“
K vyznamenáním se vyjádřil i senátor Marek Hilšer. V Českém rozhlase například uvedl: „Mně osobně zarazilo jméno Václava Klause. Ještě před několika lety kritizoval pan prezident tu ostudnou amnestii. Myslím si, že to, že ho vyznamenává, o něčem svědčí. Myslím si, že je to tak trochu plivnutí do tváře všem těm, kteří to působení Václava Klause v minulosti vnímali kontroverzně,“ pravil Hilšer. „I pro mě je to docela kontroverzní,“ přiznal posléze. Připustil, že každý prezident by asi sahal do trochu odlišných kategorií osobností, takže když lidé na Hrad vybrali právě Miloše Zemana, musejí počítat s tím, jaké osobnosti bude vyznamenávat. Jedno Zemanovo poselství však přece jen našel. „Jestliže vyznamenání dostávají lidé, kteří spolupracovali s StB, tak to ty lidi v podstatě rehabilituje a říká se, ano, kolaborace s StB v podstatě byla správná,“ podotkl Hilšer.
„Už se začíná zase mluvit o nadcházejících prezidentských volbách. Pan Hilšer se dokonce nechal slyšet, že patří mezi ty, kteří si myslí, že mohou být předčasné. Ale i jeho obava z temných struktur je pozoruhodná. Měl by se jednou jít podívat na Polanského film Ples upírů. Nebo si třeba ještě jednou přečíst Havlovu Zahradní slavnost. Zahajovači zahájí likvidaci likvidátorů a ti paralelně zlikvidují zahajovače. U Polanského je to ještě horší. Likvidátoři upírů upíry nejen nezlikvidují, ale dokonce je vyvezou do celé Evropy,“ komentuje politolog.
„To interview je opravdu pozoruhodné.“
Exprezident Václav Klaus v rozhovoru pro Právo při příležitosti blížícího se 30. výročí sametové revoluce vzpomínal na 17. listopad a následnou proměnu země i společnosti. „Disidenti komunismus nezbourali, sesypal se sám,“ uvedl. Podle něj šlo o společenský proces, do kterého zasáhla nečekaně brutální reakce policie. „To otevřelo lidem oči, ale komunismus byl už slabý, neschopný a nechtějící se bránit. To přece nebylo žádné naše vítězství nad komunismem, to byl pád komunismu,“ popisoval někdejší prezident a ptal se, jak jinak si lze vysvětlit totální nečinnost institucí komunistické strany, vlády, policie, armády, Lidových milicí? „Nic se přece nestalo, systém se prostě rozpustil. Vím, že to hodně lidí, kteří chtějí být hrdiny sametové revoluce, nechce slyšet, ale bylo to tak,“ konstatoval.
„To interview je opravdu pozoruhodné. Nemusíme s ním souhlasit, ale ta hlavní teze o rozpadu nebo metamorfóze minulého režimu je podle mého názoru přijatelná i pro různě politicky orientované občany a politiky. Kritika hrdinství těch, kteří se teprve dnes začali považovat za zasloužilé a kteří zapomněli, že za své domnělé revoluční hrdinství musí také nést nerevoluční odpovědnost, je správná, protože se týká odpovědnosti všech, zopakujme, všech těch, kteří se na politické moci v posledních třiceti letech podíleli. Pan exprezident trvá na správnosti politických a ekonomických změn, které on sám, ale i jako zakladatel ODS, inicioval a jistě na to má větší právo než mnozí, kteří si třicáté výročí událostí roku 1989 chtějí přivlastnit,“ uvedl politolog.
„Snad jenom lze konstatovat, že k výroku Petra Pitharta, který na jaře v reakci na výroky účastníků ‚revoluce‘ řekl, jistě také z důvodu obhajoby svého konání a svých postojů, že nešlo o revoluci, ale o dohodnuté předání moci, mohl Václav Klaus dodat svou otázku a případně i odpověď, kdo s kým jednal, o čem a jak se tehdy vlastně dohodli,“ dodal.
V rozhovoru na ČT hovořil exprezident Václav Klaus o tom, že privatizace byla pokusem nalézt nové vlastníky. „To se strašně málo doceňuje. Řada lidí pořád doufá, že privatizace byla sanací firem a vytvořením – najednou, přes noc – tygrů ve světové ekonomice. Ne, privatizace byla pokusem nalézt vlastníky, kteří se složitě a s postupem času budou o firmy starat jako o své a udělají z nich efektivní subjekty ekonomiky.“
V další části rozhovoru také uvedl, že je smutný z toho že se dnes privatizace omezuje na diskusi jen o kupónové privatizaci, jenže jejím prostřednictvím se privatizovala ani ne čtvrtina ekonomiky. Opřel se i do prezidenta Zemana, který podle něj velmi poškodil naši transformaci svými siláckými výroky. „On prostě privatizaci nechtěl. Naši socialisté privatizaci nechtěli, nechtěli, aby byl vytvořen kapitalismus, nechtěli, aby byla tržní ekonomika s klasickou vybaveností toho, co znamená slovo trh a soukromé vlastnictví. Prezident Zeman proto na počátku devadesátých let navrhoval rozprodání a rozdání akcií podnikům, zaměstnancům. To by byla nová forma komunismu,“ popisoval.
„Domnívám se, že to jde skutečně o zásadní rozdíl dvou názorů na tzv. transformaci. Možná, že hlavní impuls přišel ze zahraničí a později se pod vlivem zahraničí modifikoval. Ale na stolech ekonomů, ať už jen teoretizujících, nebo těch, kteří byli blíž politické realitě, byl tento problém takto prezentován. Protože dnes ‚hádáme z výsledku‘ je snadné postavit se na jednu, nebo druhou stranu, nebo dokonce navrhovat alternativy,“ reagoval Zbořil. „Na začátku devadesátých let tomu tak nebylo a nejen Václav Klaus a jeho kolegové z prognosťáku stáli s kuponovými knížkami ve frontě. Byly to miliony a každý DIK propadl loterijnímu nadšení, které dodnes tak trochu trvá. Proto se zrodila ta kritizovaná loterijní morálka. Bílí koně a černé symboly jako byli a jsou např. pánové Kožený, Kellner a asi osmdesát dalších, byl jen důsledek ‚velkého rozhodnutí‘. A i když Václav Havel ve svých prvních projevech agitoval dokonce i ve prospěch socialismu, přizpůsobil se i on. Jak říkají ve Francii, srdce ještě tlouklo na levé straně, ale kapsa se rychle přesunula napravo,“ dodal.
Zkoumat kdo Havla „vyrobil“ je v podstatě nesmysl
Jaroslav Vrzala, bývalý pracovník francouzské rozvědky a v letech 1960–1990 oficiální vydavatel časopisu Svědectví, poskytl rozhovor pro Echo24, které vydalo text, kde zazněla slova: „Havla vyrobil Tigrid.“
„O panu Vrzalovi mám zřejmě jako většina občanů ČR informace jen z druhé ruky. Zdá se mi, že nejsou příliš důvěryhodné. Ale pokud jde o vliv Pavla Tigrida na formování politické osobnosti Václava Havla, a dokonce i na jeho uvedení do společnosti, lze s ním souhlasit. Samozřejmě, o vlivu Pavla Tigrida na ‚udělání Havla‘ máme různé informace a dost často je můžeme považovat za chaotické. Ale nejméně od poloviny šedesátých let 20. stol. Pavel Tigrid zájem o Havla projevoval a svědky jsou nám už dávno publikovaná slova Václava Černého (literárního kritika a profesora FF UK) nebo Jana Beneše, spisovatele vězněného i v souvislosti s případem obou výše citovaných. Ale i dalších, kteří byli s Tigridem spřízněni osudem (Viktor Fic, Jiří Mucha aj.),“ komentuje Zbořil. „Zkoumat, kdo Havla ‚vyrobil‘, je v podstatě nesmysl stejně jako se ptát, „zda Velká říjnová revoluce byla, nebo nebyla“ (Edward H. Carr, Co je to historie?). Mně stačí odpověď na otázku Ludvíka Vaculíka někdy ze začátku devadesátých let, zda se opravdu stal spisovatel českým prezidentem, nebo zda se Václav Havel nestal spisovatelem, aby mohl být prezidentem? Najít odpověď mi dá i tak dost práce,“ dodal.
Jak informovaly Ústecké noviny, v rámci roadshow ČT 1989–2019: 30 let svobody médií a vernisáže historické výstavy Třicet let (1989–2019) se uskutečnila na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně debata. Mezi hosty se objevila i moderátorka pořadu 168 hodin Nora Fridrichová. Zmínila, že dnes politici nemají problém zajít mnohem dál a nařknout reportéry z věcí, pro které nemají důkazy. „Považuju trošku za naši slabinu, jako novinářů, že se nebráníme aktivněji, že my třeba ty jejich lži zveřejňujeme, pak řekneme, tak tohle je lež, ale ono to vlastně nijak nekončí. Děje se to pořád dál a pořád posloucháme na svou stranu různé invektivy. Já bych ráda, aby dneska když politik jde na rozhovor s novinářem, tak aby tam prožil perné chvilky, a ne aby se spolu dojímali, jak to má pan premiér těžké a jak to dělá, že je tak sakra dobrý,“ uvedla také Fridrichová. Tvrdých otázek na adresu vládnoucích politiků ubývá. „Přijde mi, že to s námi ti politici mají dost snadné.“ Na Slovensku je to podle jejího názoru ostřejší.
„Myslím si, že pravý opak je pravdou. Snadnější to podle mého názoru naopak mají novináři, kteří si neváží soukromí občanů jako Ústavou zaručeného práva. A neumějí se chovat, pozdravit nebo poděkovat, dokonce i oslovit. Ačkoliv Zeman, Klaus, Babiš s nimi dobytek nikdy nepásli, oslovují je s nedůstojnou familiárností,“ uvedl Zbořil. „Důsledkem toho je jejich arogance, ale i služebnost, pokud nemají za sebou instituci, kterou je tzv. veřejnoprávní čtvrtá moc. Pokud jde o ty perné chvilky, to je také velké nebezpečí. Až si jednou uvědomíme, že máme mnoho zákonů na obranu tisku a málo zákonů na obranu před tiskem (upozorňoval na to dávno Mark Twain a české soudy toho nedbají) a že je možné dohnat k sebevraždě populární osobnost jen proto, aby byl vyšší náklad, budou se politici, ale i normální lidé takovým chvilkám vyhýbat. I kdyby jich bylo třeba milion,“ dodal.
„Dovolil bych si je, se vší úctou k psychologii, varovat …“
V rozhovoru pro idnes.cz reagoval předseda Pirátů Ivan Bartoš také na dotaz o tom, že se na Pirátském fóru objevily úvahy na téma hledání psychologa či psychiatra, který by pomohl při řešení vnitrostranických problémů. „Sám se někdy snažím fungovat jako facilitátor (odborník na vedení diskuse, pozn. red.) některých konfliktů, protože mám přesah do některých vztahů ve straně. Na republikovém výboru jsme už řešili, zda nemít facilitátory konfliktů mimo systém strany. Protože některé věci můžete řešit jen do určité míry. Zaprvé kvůli nedostatku času, zadruhé nikdo z nás není psychologem duše, takže odhadnout prožívání nějaké vypjaté situace je velmi těžké,“ reagoval Bartoš.
„Snad bych mohl doporučit, aby Piráti začali tím, že si kolektivně přečtou Schopenhauerovu Eristickou dialektiku. Potom absolvovali alespoň jeden úvodní a řádně vedený proseminář na jakémkoli společenskovědním oboru, a pokud jim to nebude stačit, aby navštívili seminář nějakého staršího učitele,“ reagoval Zbořil. „Dovolil bych si je, se vší úctou k psychologii, varovat před psychology, zejména těmi, kteří absolvovali nějaký behavorismem ovlivněný rychlokurz v odlišném sociálním a kulturním prostředí než ve střední Evropě. Na studiích ve Spojených státech nebo v Japonsku a Číně jim to také moc nepomůže. A hlavně, pozor na upovídané psychiatry, s těmi je špatná zkušenost i na stránkách PL,“ uzavřel dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
