Vyjádřením prezidenta Miloše Zemana, který během svého projevu na pražské konferenci k výročí konce holokaustu vyzval Západ, aby spojil síly v boji proti Islámskému státu, a varoval Evropu před superholokaustem, se v úvodu svého pravidelného ohlédnutí zabývá politolog Zdeněk Zbořil. „Pan prezident tentokrát střelil na opravdu nepravý terč, protože přesvědčovat Evropu a Ameriku, aby spojily své síly proti islámskému terorismu, je nošením dříví do lesa. Evropa už to dávno dělá a zejména se spojují země, které tím byly postiženy. A není třeba jim z Prahy doporučovat, jak se mají chovat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Navíc za situace, kdy občanům v České republice nikdo z významných politických činitelů neřekl za dobu od pařížských vražd, jak se chovat, když dojde k jejich ohrožení terorismem. „Zatím jsme se jenom dozvěděli, že pan Konvička tady nechce muslimy, ale jinak jsme se ani nedozvěděli, jak muslimy poznáme. A jak se k nim máme chovat? Pokud jsem rozuměl panu Fialovi z ODS v pořadu paní Jílkové, tak by asi nejraději postavil na letišti Václava Havla v Praze nějaký koridor, kde by stála nějaká významná autorita a ukazovala přicházejícím lidem, jestli mají jít doprava, nebo doleva, tedy jestli je do České republiky pustíme, nebo jestli je vrátíme. Paralela se vzpomínkou na selekci v Osvětimi se mi zdá tak nápadná, že mě překvapuje, že si to naši politici neuvědomují,“ konstatuje politický analytik.
Stačí si připomenout, jak dopadly předchozí křížové výpravy
Za nepředstavitelné považuje, že by se našla síla, která by likvidovala evropské Židy, a to v ještě větším množství než za druhé světové války, což má výraz superholokaust vyjadřovat. „Proto mám pocit, že ta výzva je za hranicí normality. Jsem soustavný kritik toho, jak se k zahraniční politice České republiky vyjadřuje pan Zaorálek. Ale jeho reakce, zda pan prezident volá po nějaké nové křížové výpravě, byla skutečně na místě. Pokud si náš pan prezident myslí, že to bude osmá, devátá nebo desátá křížová výprava, tak by si měl také vzpomenout, jak ty předchozí dopadly. Vtáhly islám do Evropy a pomohly vytvořit chalífát na území Anatolie, v severní Africe, ale také na území Balkánu, kde muslimové žijí v bývalých státech rozdrobené Jugoslávie dodnes,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Prezident Miloš Zeman ve svém projevu u příležitosti osvobození Osvětimi přisoudil novináři Ferdinandu Peroutkovi článek s názvem Hitler je gentleman a hovořil rovněž o Churchillově obdivném dopisu Hitlerovi. Publicista a historik Petr Zídek v Lidových novinách uvedl, že článek s titulkem „Hitler gentleman“ podepsaný Ferdinandem Peroutkou, který byl vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald, v archivech neexistuje. Také citace z Churchilla je podle něj překroucená a zasazená do zavádějícího kontextu. Žádný dopis Churchilla Hitlerovi z ledna 1939 se nepodařilo dohledat. Prezidentův projev kritizuje také Sdružení Ferdinanda Peroutky a po hlavě státu požaduje omluvu.
Historik ukázal, že prezident nejen vytrhává věci z kontextu, ale i je komolí
Politolog Zdeněk Zbořil v této souvislosti poznamenává, že prezident nemůže pustit do světa cokoli, co ho napadne, ale když už se chce blýsknout nějakou historickou znalostí, tak si ji musí někde ověřit. „A to, co udělal pan Zídek, když ukázal, že pan prezident nejen vytrhuje věci z kontextu, ale že je přímo komolí, zřejmě vyvolá další kritické zkoumání i příštích výroků pana prezidenta. Bude podrobován kritice stále více a více a možná už ani ne od historiků s diplomem, ale od lidí, kteří mají zájem o historii třeba i jen amatérský. Jeho vstup na půdu historie je velmi neobratný nejen tím, že se sekne, ale i proto, že metodologicky nepostupuje správně, jak se má s historickými fakty zacházet,“ míní politický analytik.
Ing. Miloš Zeman
Na Ukrajině nic nezměnilo na pokračujících bojích ani sobotní jednání v Minsku, které podle Kyjeva ztroskotaly na ultimátech separatistů. Ti naopak tvrdí, že nezdar zavinila neschopnost druhé strany kontrolovat své jednotky na východě země. „Nynější situace je jen otázka dobře, nebo špatně zvolené strategie. Jsem přesvědčen, že ruští vojenští velitelé umí bojovat v zimě a že předvídali ofenzívu ukrajinské armády. A zdá se, že ta druhá strana, o které se už obávám říct, že jsou to jenom vzbouřenci, se na to lépe připravila,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Ničení jihovýchodu Ukrajiny ani tisíce obětí zlepšení nepřineslo
Různá vyhlášení kyjevské vlády od téměř vyhlášení výjimečného stavu, přes mobilizaci až po vyhrožování, že na frontu dorazí sto tisíc vojáků, mohla vyvolat i paniku mezi Ukrajinci. „Ti jsou svědky ničení jihovýchodu své země a dnes už tisíců obětí a přitom se stav nijak nelepší. Jestliže má nastoupit sto tisíc nových vojáků, neznamená, že také opravdu nastoupí. Víme, jak Ukrajinci dostávají povolávací rozkazy a jak se jim umí obratně vyhnout, aby se jim nedostaly do ruky a nemuseli rukovat, ale aby nebyli ani trestně postižitelní,“ pochybuje politolog o nasazení tak masívní síly, jakou Kyjev hrozí.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Ale ať už byla ofenzíva ukrajinské armády obratně, nebo neobratně dlouhodobě připravovaná, druhá strana musela vědět, že se jedná o strategické oblasti, o pokus o odříznutí Krymu, nebo naopak o usnadnění přístupu ke Krymu po souši. „Ze zpráv, které přicházejí, lze usuzovat, že ofenzíva ukrajinské armády byla nějakým způsobem podpořená možná i z Evropy, ale asi ne jinak než snad nějakými penězi nebo dodávkami zbraní třeba z Polska, o kterých se mluvilo. Ale na to byla ta druhá strana, o níž předpokládám, že dostává zpravodajské informace přímo z Ruské federace nebo z velení ruské armády, připravena,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Evropská unie to Kyjevem rozvařila a teď od toho utíká
O situaci těžce zkoušené země se včera bavil s jedním učitelem z Ukrajiny, který v České republice pracuje jako námezdní síla. Když se ho ptal, co je nového, slyšel odpověď: „Bojuje se naplno a všichni na nás kašlou. Jenom to rozvařili a teď od toho utíkají,“ říkal doslova učitel z Ukrajiny a tím, kdo to rozvařil, mínil Evropskou unii. „To je navíc člověk, který žije daleko od té bojové linie, bydlí někde u Lvova nebo u Užhorodu, takže jeho se to vlastně nedotýká jinak, než že by ho povolali do armády. Ale on to vidí tak, že někdo tu Ukrajinu vehnal do vojensko-politického dobrodružství a teď od toho utíká a dělá, jako že o tom neví,“ poznamenává politolog.
Nezdar minských jednání dává jednak do souvislosti s tím, že separatisté v bojích získávají navrch, ale i tím, že centrální vláda v Kyjevě je zaskočená ofenzívou a také potřebovala získat čas. „Sice volali po pokračování kontaktního stolu v Minsku, ale ukázalo se, že nemají žádné argumenty. Pokud tím hlavním argumentem mělo být dobytí několika strategických bodů na východě, tak to se vůbec nepodařilo. Pokud chtějí pro další jednání, aby síly u jednacího stolu byly vyrovnané, tak se musí pokusit, aby se moc Kyjeva na východě a jihovýchodě nějakým způsobem konsolidovala. Teď nemyslím politickou moc, protože ta už tam neexistuje, ale vojenskou moc a vojenské síly,“ vysvětluje Zdeněk Zbořil.
Řekové při sporu s EU nesmí zapomínat, že sousedí s Tureckem
Týden staré volební vítězství Koalice radikální levice SYRIZA, které jejímu předsedovi Alexisu Tsiprasovi vyneslo post řeckého premiéra, odstartovalo debaty, zda nejde o začátek nové éry v Evropě, která už nebude tak jednotná jako doposud. Komentátor britského konzervativního deníku Con Coughlin se obává, že vítězstvím SYRIZy získalo Rusko v Evropské unii silného spojence. Ruský prezident Vladimir Putin tak prý bude moci i nadále destabilizovat EU. Odvolával se i na důkazy o napojení bývalých důstojníků KGB na některé pravicové strany ostře kritizující Evropskou unii. Údajně pro tyto strany zajišťovali financování, včetně poskytování úvěrů, například i pro Národní frontu Marine Le Penové.
Pokud bychom vycházeli z Tsiprasových předvolebních slibů a programových prohlášení, tak by se o nové éře v Evropě dalo mluvit jednoznačně. „Víme ale, že politická realita je vždy trošku jiná po volbách, než byla před volbami. Jednak to vítězství nebylo úplně drtivé, takže vznikla koaliční vláda a může se také rozpadnout. Navíc se nic nejí tak horké, jak se to uvaří. Prohlášení o tom, že nebudou splácet dluhy, a tvrdá kritika evropské trojky je naplnění předvolebních slibů. Ale když se proti tomu stejně tvrdě postaví politická jednota v Evropské unii, tak je otázkou, do jaké míry budou Řekové ochotni riskovat rozchod s Evropskou unií, protože nesmíme zapomenout, že sousední zemí je Turecko, které může nějak změnit stav řecko-tureckých vztahů, nebo krizi, která léta trvá, prohloubit,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Bylo by s podivem, kdyby ruská diplomacie nevyužívala kritiků EU
Pokud jde o důstojníky zpravodajských služeb, tak Řecko je v tomhle ohledu nešťastná země. „Už od druhé světové války tam působila různá komanda a různé zpravodajské služby, nejdříve převážně dotované z Velké Británie a trochu z Francie, později ze Spojených států. A už za Gorbačovovy éry, ale zejména po roce 1992 se třeba Kypr stal rájem takzvaných podnikatelských subjektů, o nichž si nemusíme dělat iluze, že to byly jenom mrtvé schránky, přes které se přesouvaly nějaké peníze. Když dojde k nějakému významnému politickému pohybu, který má i vnější znaky politického konfliktu nebo politické krize, tak to je doba, která je úplným rájem pro zpravodajské služby, protože pohyb obyvatelstva pomáhá vytvářet krytí a nová záchytná místa,“ upozorňuje politický analytik.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Proto prý úvahy o tom, že nějací důstojníci financovali nacionalistické síly v Evropě a zejména tedy v Řecku, mohou být blízké pravdě. „I když mi to Marine Le-Penová neřekla, ani žádný Řek, tak předpokládám, že to možné je. A to, co je možné, se také obvykle stane. Ne třeba úplně přesně tak, jak si někdo představuje. Ale divil bych se, že by třeba ruská diplomacie nevyužívala oslabení Evropy, které působí ty odstředivé síly uvnitř Evropy. Nebo že by nevyužívala těch kritiků Evropské unie, kteří se nám sice zdají, že jsou nezávislí, ale to proto, že neznáme jejich konta ani osobní kontakty,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
AISA nezkoumá veřejné mínění, ale nastoluje témata pro Českou televizi
Kritikům průzkumů volebních preferencí daly další pádný argument v pátek zveřejněné výsledky CVVM a v neděli TNS AISA. Podle těch prvních dýchá ČSSD na záda hnutí ANO, podle druhých je náskok ANO takřka propastný. „Víc věřím samozřejmě CVVM, protože nemá velké výkyvy, zatímco AISA podle mého přináší data pro to, aby Česká televize mohla nastolovat nějakou politickou agendu. Protože nevidím žádné výraznější otřesy na domácí politické scéně, tak není důvod, aby došlo k tak výraznému rozdílu popularity mezi hnutím ANO a ČSSD. Dlouhodobě se mi také zdá, že AISA nezkoumá veřejné mínění, ale především se zabývá jeho tvorbou,“ všímá si politický analytik.
Společný však mají průzkumy pokles obliby TOP 09, což inspirovalo jednoho ze čtenářů, aby na profilu serveru ParlamentníListy.cz položil dotaz předsedovi KDU-ČSL Pavlu Bělobrádkovi, zda lidovci někdy nespojí síly s bývalými členy, kteří odešli do TOP 09, když tato strana jde v preferencích dlouhodobě dolů. „Vypadá to, že velká část voličů, která v roce 2010 odešla od nás k Topce, se vrátila zase k nám. Někteří tam zbyli, ale více mají bývalých voličů ODS. Budoucí spolupráce je i věcí generační. Možná někteří budou muset končit. O některé opravdu nestojíme, některé bych u nás určitě přivítal,“ reagoval Pavel Bělobrádek na mizející preference TOP 09.
TOP 09 doplácí na to, že ji házejí do stejného pytle s ODS
To, že TOP 09 se společně s ODS svezla až k 6,5 procentu přisuzuje Zdeněk Zbořil tomu, že politicky aktivní lidé mají díky médiím pořád ještě zafixovaný model pravice, levice, střed. „To, že jsou ODS a TOP 09 vnímány jako pravicové strany a také to o sobě prohlašují velice často, může působit jako spojené nádoby. Třeba pokus páně Fialův udělat z akce Islám v ČR nechceme div ne politický program ODS a i podle vyjádření jejích různých politiků, které publikovaly ParlamentníListy.cz, to vypadá, že už se pomátli a že opravdu chtějí organizovat někde tu křížovou výpravu. Ale ačkoli se TOP 09 v té záležitosti islámského terorismu chovala velice věcně a zdrženlivě, tak ji může do propasti stahovat úpadek ODS,“ míní politolog.
Zároveň upozorňuje na to, že s 6,5 procenty se nejen ODS, ale i TOP 09 ocitá na hranici volitelnosti. „Jestli je tam tolerance jednoho nebo dvou procent, tak to může být stejně tak osm a půl jako čtyři a půl procenta voličů těchto dvou stran. Takže to vnímání obou stran jako pravicových se v tomto případě TOP 09 nevyplácí. Ale zas bych výsledky nepřeceňoval, protože ve sledovaném období nedošlo na nějaká velká témata, která by vztahy mezi politickými stranami výrazně ovlivňovala. Vždyť v zahraniční politice si skoro všichni notují, i když mohou mít odlišné názory na jednotlivé kroky,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.
Lidé z ANO obratně čeří vodu a na rozdíl od jiných jsou viditelní
A témata, jako jsou prolomení těžebních limitů, nevrácené děti v Norsku, nebo výroky prezidenta Miloše Zemana nelze považovat za dostatečně výbušný materiál pro to, aby se jednotlivé politické strany vůči sobě vymezily. „Všimněme si, že KSČM je na těch svých 13,5 procentech téměř vždy, ale že se takřka nezúčastňuje diskuse, pokud nebyla řeč o Ukrajině nebo o islámském terorismu. U vnitropolitických záležitostí ale kde nic, tu nic, což svědčí o tom, že tady žádná témata nebyla. A ani politické osobnosti ODS a TOP 09 nevystupovaly v poslední době nějak výrazně, aby si je mohli lidé identifikovat s nějakým politickým názorem,“ poznamenává politický analytik.
V uplynulém týdnu, to byl přesně rok, co se vlády ujala koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Pro hnutí ANO to byl premiérový rok. „Pan Babiš sám osobně, ale i další reprezentanti ANO na různých úrovních, ať už v komunální nebo v celostátní politice, vodu docela obratně čeří a na rozdíl od jiných jsou viditelní. Navíc mají schopnost nevěnovat se každé pitomosti. Většina reprezentantů ostatních politických stran, když vidí, že je příležitost dostat se na první stránky deníků nebo do televize, tak se vrhne na ten případ, i kdyby se jednalo o dvě děti nevrácené matce v Norsku. Ale zřejmě ta ´podniková zkušenost´ Andreje Babiše přináší ovoce, že se soustřeďují na témata, která považují za velká, ale nemusí běhat za každým prohlášením pana Konvičky a ukazovat, že to myslí tak jako on, nebo jinak,“ oceňuje Zdeněk Zbořil.
Na internetových diskusích už berou Zaorálka za odepsaného
U předsedy Andreje Babiše také pozoruje, že se velmi přísně drží vládní agendy a problémy, které se na úrovni vlády řeší, nechává na zodpovědnosti ministrů. „To je velmi zajímavé. Ani do sporu pana generála Pavla a pana ministra Stropnického nikdo zvnějšku nezasahuje. Asi se o tom také dohadují, ale nedělají z toho téma stranické a vládní. V tom možná existuje shoda nejenom mezi rezortním ministrem a panem Babišem, ale i předsedou vlády. V tuto chvíli si nevzpomínám, že by Bohuslav Sobotka nebo pan Babiš vyhrotili nějaký problém s výjimkou té kritiky ministra zdravotnictví za předražené nákupy zdravotnického zařízení,“ uznává politolog.
Počínání koaliční vlády si vcelku pochvaloval i premiér Bohuslav Sobotka v nedělní Partii televize Prima. Kromě tohoto hodnocení se věnoval i blížícímu se sjezdu ČSSD, na němž by se rád ve vedení strany obklopil lidmi, jejichž jména při každé vhodné příležitosti sype z rukávu. Tím momentálně pro veřejnost i stranickou základnu nejméně přijatelný je ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. „Všude na internetových diskusích už ho berou za odepsaného, nejsou proti němu útoční už ani ti jeho kritici, protože s ním vlastně nepočítají. To je sice hlas lidu, o kterém se říkají, že je to hlas Boží, ale to ještě neznamená, že to musí být také hlas stranické většiny,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Vztahy uvnitř strany budou vážit víc než nešťastná vyjádření na veřejnosti
Až do sjezdu ČSSD se ale o Zaorálkových šancích nic nedozvíme a budeme moci jen odhadovat, jaké jsou osobní animozity, které mohou převládnout a překrýt Sobotkův kurz, který se mu podařilo nastavit. „Ale zřejmě koho si pan Sobotka navrhne jako svého spolupracovníka do vedení strany, tak ten se tam dostane, ať už je u veřejnosti oblíbený, nebo neoblíbený. Proto věřím tomu, že pan Zaorálek ve funkci místopředsedy ČSSD přežije. Také už přece jen trochu ubral na množství svých vyjádření. Zpočátku byl příliš mnohomluvný, ale toho se zbavil, asi má také více práce v úřadu a nekomentuje už každou maličkost. Tím také trochu mizí z očí veřejnosti, a proto pak mohou hrát roli spíš vztahy uvnitř strany než jeho šťastná, nebo nešťastná vyjádření na veřejnosti,“ dodává politický analytik.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
