Až milionová imigrace hrozí podle ředitele odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra Tomáše Haišmana Evropě v souvislosti s povinnými kvótami pro přijímání uprchlíků a Evropská komise tuto situaci využívá k posílení vlastních kompetencí bez spolupráce s národními státy. Zatímco evropské odhady hovoří o tom, že z 60 procent jde o ekonomické uprchlíky, česká strana odhaduje jejich podíl na 80 až 90 procent. „V podobném duchu mluvil i pan ministr Zaorálek ve včerejších Otázkách Václava Moravce. Ale to hlavní je, že i když jde o úředníky nebo politiky, tak stále chodí okolo horké kaše,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.
Všímá si toho, že šéf české diplomacie Lubomír Zaorálek snad poprvé přiznal, že problém kvót není důležitý, ale je to jen jakési symbolické gesto solidarity. „Jinak se mi zdá, že všichni jenom pořád naznačují, co by se mělo dělat. Říkají, že máme nebo nemáme být solidární, ale konkrétní věc žádný z těch lidí, kteří to komentují na té nejvyšší politické a vysoké administrativní úrovni, neříká. A proto se šíří obavy a strach z té migrační vlny, o které jsme před dvěma měsíci mluvili jen tak v náznacích. Dnes však vidíme, že už se valí v plné síle a že proti ní nemáme žádné nástroje, kterými bychom ji zastavili, vstřebali, nebo proti ní něco podnikli,“ přiznává politický analytik.
Zakládání osad pro uprchlíky na severu Afriky je nereálné
Diplomat, bezpečnostní analytik a prorektor soukromé vysoké školy CEVRO Institut Tomáš Pojar, bývalý ředitel humanitární organizace Člověk v tísni, dokonce připustil jako jednu z možností, jak migrační vlnu zvládnout a omezit, vytvoření uprchlických táborů mimo Evropu na severu Afriky. „Nechci zlehčovat slova syna mého dlouholetého přítele, s nímž jsem studoval na Filozofické fakultě, ale myslím, že je příliš ovlivněn svou zkušeností, kdy byl v letech 2010 až 2014 velvyslancem v Izraeli. Zřejmě je ovlivněn tou praxí, která je mu z Izraele známa, ale to je naprosto odlišný problém, který se vůbec nedá s touto situací srovnávat,“ míní Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
I pokud by Armáda České republiky v hojném počtu generálů a několika set vojáků vtrhla do Libye, kde jsme kdysi za socialismu stavěli vojenské základny, a vykolíkovala tam prostor pro nějaký tábor, tak si neumím představit, jak by ho udržovala v chodu. „Ta myšlenka má zřejmě původ v tom, že se máme starat o ty lidi v místech, odkud pocházejí. Ale to je nesmysl, protože to by musela být masivní společná akce několika zemí. Při schopnosti české armády nebo státních úředníků si neumím představit, jak bychom takové zakládání osad, protože to je skutečně kolonialismus, osadnictví, zvládali, když jsme nikdy nic nekolonizovali. To je představa hodně vzdálená realitě,“ poznamenává politolog.
Rakousko poznalo, že s Evropou nehne, a tak přestalo vyřizovat žádosti o azyl
Evropa je kvůli přílivu uprchlíků ve varu. Spojené království je zcela odmítá, proti kvótám vystupují politici ze zemí střední a východní Evropy. Schengenská dohoda umožňuje volný pohyb osob mezi většinou zemí EU, ale Rakousko a Francie v posledních dnech posílily hraniční kontroly na hranicích s Itálií a nepouštějí do svých zemí imigranty. Italský premiér Matteo Renzi pohrozil zavedením jednostranných opatření, pokud se nepodaří vyjednat změnu. Rakouská ministryně vnitra Johanna Miklová-Leitnerová oznámila, že její země přestala vyřizovat žádosti o azyl. Požaduje, aby státy EU více pomáhaly v přebírání uprchlíků a vyzvala evropské partnery ke stanovení kvót pro přijímání imigrantů.
Politolog Zdeněk Zbořil poukazuje v té souvislosti na historickou paměť našich jižních sousedů, danou tím, že rakouská monarchie byla multikulturní, multietnická, a měla tak bohaté zkušenosti až do roku 1918. „Navíc mají své zkušenosti s masivní emigrací z bývalé Jugoslávie. Nikdo je neposlouchal, když mluvili o tom, že rozpadem Jugoslávie začne nekontrolovatelný pohyb obyvatelstva. Vždyť si vzpomeňme, jak vypadala tržiště na periferii Vídně, kde bylo možné najít celý Balkán a také lidi z Turecka a ještě vzdálenějších zemí. Rakousko je skutečně snadným terčem. A tak se rozhodli odvolat se na svou zkušenost, a když se s Evropou nedá jako celkem mluvit, tak přijali toto rozhodnutí,“ vysvětluje politický analytik.
V Eritreji by vrácení uprchlíci mohli skončit v brutálnější podobě koncentráků
Doporučil by proto, abychom se přidrželi rakouského modelu, protože máme podobnou mentalitu, ale i jsme vstřebávali emigranty z Rakouska po roce 1918, zatímco Rakousko ty naše ve druhé polovině minulého století. „Zdá se mi, že v Rakousku je systém rozlišování toho, kdo přichází jako hledač záchrany před politickým útlakem a kdo přichází jako gastarbeitr, docela dobře vyzkoušený. Vědí, kdo se má učit, kdo má přísahat na Ústavu, komu je možné prominout nedostatečnou znalost němčiny. Ale i na koho a jak se musí naléhat, pokud chce ekonomicky podnikat, nebo třeba jen pracovat jako hostující dělník. S tím se musí zacházet trochu jinak než s exulanty,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Nad dalším z nápadů, který se už také vyrojil, vracet Eritrejce, druhou největší skupinu migrantů směřujících do Evropy, zpátky do své země, která je umístí ve vybudovaných táborech, kroutí hlavou. Eritrea je totiž přezdívána jako KLDR Afriky, protože jsou v ní tvrdě potlačována lidská práva. „Pokud bychom tam chtěli budovat nějaké uprchlické tábory, tak bychom se museli opřít o moc místních represívních složek a nechci ani domýšlet, jak by to asi vypadalo. To by byly koncentráky, kde by se praxe známá už z Evropy z let druhé světové války mohla opakovat v ještě brutálnější podobě,“ varuje politolog.
Kvóty by měly význam, pokud by se po stalinsku zavedlo přikázané místo pobytu
Odpůrci kvót, jejichž přijetí bude řešit summit EU 25. června, vytýkají tento záměr hlavně předsedovi Evropské komise Jean-Claude Junckerovi s tím, že dochází k nabourání idey jednotné Evropy i ohrožení principů Schengenské dohody. „Je to pláč nad rozlitým mlékem. Měli si to řádně přečíst v Lisabonské smlouvě, když ji podepisovali a když nadávali těm, kteří si tam sjednávali výjimky, nebo jako náš pan prezident Klaus nechtěli tu smlouvu ratifikovat mimo jiné také z tohoto důvodu, že by mohlo dojít k nějakým autoritativním rozhodnutím. Na to nemusí být člověk poslancem Evropského parlamentu nebo evropským komisařem, aby věděl, že kvóty jsou jen administrativní úkon,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.
Vždyť imigrant, jak někde získá právo azylu, se začne pohybovat po celé Evropě. „Muselo by se po stalinsku zavést přikázané místo pobytu, aby kvóty měly ten význam, kvůli kterému se v některých zemích volá po jejich zavedení. To by samozřejmě bylo omezení myšlenky volného pohybu osob, zboží a kapitálu, jak je uvedeno v hlavních dokumentech Evropské unie. Ale už jsme se pro toto řešení rozhodli podpisem ústavní smlouvy o Evropě. Určitě se na nadcházejícím summitu na nějakém omezení, nechci říkat na represivních opatřeních, osob budou dohadovat. A budou se asi muset dohodnout,“ předpokládá politický analytik.
Lidi vystrašilo, že s multikulturalismem je to jinak, než se léta tvrdilo
Na české scéně se vytvořily tři názorové platformy na téma uprchlíků. Jedna v čele se socioložkou Jiřinou Šiklovou by je přijímala s otevřenou náručí, druhá reprezentována Martinem Konvičkou a sdružením Islám v České republice nechceme je tvrdě protiimigrační, třetí se nechce příliš negativně vyjadřovat proti, ale pro přijímání se také nevyslovuje, což je charakteristické zvláště pro jinak silně proevropskou TOP 09. „Radikální hnutí nejenom tedy pana Konvičky, ale i dalších lidí je kuriózní i díky tomu, že přímo bojuje proti náboženství, že se vydalo na jakousi ideovou křížovou výpravu a chce zlikvidovat islám jako nauku o státu a jako historickou tradici,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Jsou to často lidé, kteří o multikulturní záležitosti a o prolínání kultur příliš nevědí a mají přirozený strach. „U nás se vždy mluvilo o multikulturalismu jako o všeobjímající myšlence, která až zvítězí, viz pravda a láska, tak budeme všichni šťastně žít. A teď když se ukázalo, že to asi takové nebude, tak se ti lidé vystrašili. Podobný případ je velká skupina osob, která je ochotná exulanty akceptovat. Tito lidé si myslí, že nás se to uprostřed schengenského prostoru příliš týkat nebude, že pás okolních zemí tu migrační vlnu vstřebá, což víme, že je iluzí. Dokud si někdo neprožije příchod migrantů, kteří budou žít v jeho sousedství a se kterými se bude denně setkávat, tak osobní zkušenost mít nebude,“ poznamenává politolog.
Absorpční schopnost máme, ale nesmělo by to skončit u sociální pomoci
Třetí skupinou jsou ti, kteří uznávají evropské hodnoty, ale zároveň je svým pasivním přístupem popírají. „To je většinový proud, skupina, které se myšlenka, že se tomu nějakým způsobem vyhneme, líbí nejvíce. Jde o lidi, kteří zkušenost ani z druhé ruky s nějakou větší vlnou migrací nemají. Ale zapomínáme na to, že téměř denně se v poslední době hovoří na ekonomických stránkách všech možných médií, že nám chybí nejenom kvalifikovaní, ale i jiní pracovníci, a že existuje absorpční schopnost české společnosti alespoň dočasně tak, jako byli v Německu dočasně akceptováni gastarbeitři. Ale musí se tím někdo zabývat ne tak, že se budou přidělovat příspěvky na bydlení a sociální pomoc, ale že se bude podporovat jejich schopnost participovat na trhu práce,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Zahraniční blok otvírá pohledem na projev ruského prezidenta Vladimira Putina, který během pátečních oslav Dne Ruska připomněl, že ideály vlastenectví jsou v zemi natolik silné, že se nikomu nikdy nepovedlo a ani nepovede Rusko předělat k obrazu svému. „V tomto případě má Putinův projev význam jak pro občany Ruské federace, tak pro zahraničí. Ve stejném duchu se nesl i projev pana velvyslance Kiseljova na ruské ambasádě v Praze. Od nástupu Putina jde o vytváření nového obrazu Ruska a Rusů jako lidí, kteří do sebe nelijí od rána do večera vodku, ale chodí perfektně oblečeni a umí víc jazyků než jejich američtí kritici. Tenhle obraz je systematicky vytvářen posledních patnáct let,“ připomíná politický analytik.
Putin dodává odvahy lidem připomínkou ruského vlastenectví
Projevem ale prezident Vladimir Putin reaguje i na situaci v Rusku. „Dodává odvahy lidem, když k tomu tlaku zvnějšku, který má dnes už podobu ozbrojeného nátlaku, nebo alespoň umísťování – jak říká naše propaganda – těžkých zbraní na hranicích Ruska, se odvolává na příklady z historie. A upozorňuje na ruské vlastenectví – vzpomeňme na Vlasteneckou válku a Velkou vlasteneckou válku, to znamená válku proti Napoleonovi a válku proti Hitlerovi – díky němuž dokázali Rusové vždy zvítězit, byť za cenu nesmírných obětí. Takže důraz na vlastenectví je významný, je určený pro občany Ruské federace a také pro ty, kteří – a toho je také třeba si všímat – se nechovají jako vlastenci,“ hodnotí Zdeněk Zbořil.
Rusko je Západem považováno za toho, kdo tahá za nitky v separatisty ovládaných tzv. lidových republikách na východní Ukrajině. Z toho pohledu však zní až neuvěřitelně zprávy o rychle se měnících postojích vedoucích představitelů těchto oblastí. V úterý zveřejnili svůj návrh změn ukrajinské ústavy, který předpokládá rozsáhlou autonomii povstaleckých zón v Doněcké a Luhanské oblasti, ale označuje je za nedílnou součást ukrajinského území. O den později ze svého návrhu odvolali pasáže, v nichž byl Krym označen za součást ukrajinského území pod správou Kyjeva, a nově uvedli, že Krym považují za součást Ruska. Ve čtvrtek se pak vůdce doněckých vzbouřenců Alexandr Zacharčenko distancoval od návrhů na změny v ukrajinské ústavě a obhajoval doněckou nezávislost.
Česká televize vyniká rozporuplnými zprávami, k nimž se nevrací, když se nepotvrdí
Zdeněk Zbořil si protichůdné informace vysvětluje úrovní českých nebo západoevropských sdělovacích prostředků. „Hledají senzační a pokud možno rozporuplné zprávy, kterými mohou upevnit představu, že ruská politika se angažuje na Ukrajině natolik, že musíme stát všichni v řadě, pokud možno ozbrojeni a přispívat do kasičky Severoatlantického paktu na nové a nové zbraně. Zprávy, které takto chaoticky přicházely, nemáme dostatečně dodnes potvrzené. Stojí za to sledovat zpravodajství České televize, které přímo vyniká tím, že každý den přináší nějakou rozporuplnou zprávu, ale už se k ní nikdy nevrací, když se zjistí, že se nepotvrdila. Takže bych byl vždy trošku opatrnější v reakci na toto chaotické zpravodajství,“ doporučuje politolog.
Ing. Miloš Zeman
Ti, kteří se připravují na válku proti Rusku, takové zpravodajství vítají obzvlášť poté, co se dozvědí, že John Kerry vyrazí do Soči nebo Victoria Nulandová do Moskvy. „Pak se chytají jakéhokoli bloggera, který naznačí, že dlouhé prsty bývalých kágébáků dosahují div ne do Kyjeva, zatímco krátké prsty bývalých ředitelů CIA jsou tomu všemu na hony vzdáleny. To je takové zběsilé zpravodajství, navíc pořád nevíme, co to ta válka na Ukrajině je, tedy kromě pana Štětiny a Schwarzenberga, kteří vědí už od prvního výstřelu na Majdanu, kdo to zavinil. Ale my to nevíme, a tak musíme být opatrní před takovými komentáři, protože ty jsou žádoucí jen pro určitou skupinu evropských nebo amerických politiků, kteří v tom hledají odůvodnění svých rozhodnutí, které pak škodí velké části světa, natožpak Ukrajině,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Ke klidu a míru nepřispívá velké soustředění zbraní na malém prostoru
S tím souvisí i informace listu The New York Times, podle níž americké ministerstvo obrany připravuje plán na rozmístění tanků, bojových vozidel a dalších těžkých zbraní pro až pět tisíc svých vojáků v pobaltských zemích a dalších několika spojeneckých státech východní Evropy. Bývalý vrchní velitel sil NATO James Stavridis to označil za velmi významný posun, který by měl znamenat pro nervózní spojence přiměřené ujištění. „Je to vytvoření vojenských základen v Estonsku, v Lotyšsku a zřejmě i v Litvě, které pan Zaorálek částečně popřel, když říkal, že to je jenom článek z novin, a to že ještě není rozhodnutí vlády. Ale víme, že někdy se ta vládní rozhodnutí dostávají na veřejnost indiskrecí nějakého média,“ podotýká politolog.
V každém případě to znamená zvýšení napětí, protože v Kaliningradské oblasti sídlí ruská baltická flotila, jedna z největších ruských námořních základen vybavená dokonce atomovými zbraněmi. „Válečný konflikt se může rozhořet třeba i omylem. Čím víc zbraní je soustředěno na malém prostoru, tak to samozřejmě k nějakému klidu a míru nepřispívá. Ale Estoncům, Lotyšům, Litevcům a vlastně ani Polákům se nemůžeme divit. Zvláštní roli hraje válečná rétorika Polska, v němž existuje silná skupina politiků, která se chce angažovat nejenom při obraně své vlasti, ale i při obraně sousedních zemí, na prvním místě Litvy a potom Lotyšska a Estonska. Nemusíme chodit daleko do historie, abychom věděli, jak to tam vždy dopadlo,“ zmiňuje Zdeněk Zbořil.
Pro některé země jižní Evropy jsou už důležitější problémy než Ukrajina
Na mezinárodní konferenci Duha nestability a bezpečnost Evropské unie, která se konala v pátek v Praze, připustil ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, že Evropská unie i NATO budou muset přehodnotit své bezpečnostní strategie, aby mohly lépe reagovat na bezpečnostní hrozby současného světa. Především jižní Evropu tíží víc uprchlictví, důsledky počínání Islámského státu i ekonomická situace Řecka než konflikt na Ukrajině. „Některým zemím jižní Evropy to nabízí uniknout ze sevření okolo Ruské federace v angažmá ukrajinské krize. Vzpomeňme si na slova Miloše Zemana, který o prioritě konfliktu s islámem mluvil před několika měsíci. Když kladl na první místo válku s Islámským státem a o Ukrajině hovořil jako o občanské válce, tak se mu všichni smáli,“ připomíná politický analytik.
Váhání mezi významem ukrajinské krize a islámského konfliktu považuje za charakteristické pro uvažování mnoha evropských i amerických politiků. „Jedná se o politicko-strategické úvahy, které mají motivaci spíš v zemích, kde vznikají, tedy ve Spojených státech a v Evropě než na konkrétním bojišti. V Evropě a v Americe se rozhoduje o tom, kdo bude lépe, nebo hůře vyzbrojen, a proti komu budeme více nebo méně bojovat. Pokud bude americká předvolební kampaň nesena v duchu, že je třeba srazit Rusko na kolena, tak Islámský stát nám zmizí z dějin. Pokud se bude bojovat proti islámskému terorismu, tak se můžeme dočkat, že ukrajinský problém se bude řešit jen na úrovni nějakých tajných diplomatických misí a jednání,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Spousta novinářů, co jde po Babišovi, vůbec nechápe jeho obranu
Na závěr svého pravidelného ohlédnutí si nechal dvě zmínky k ministru financí Andreji Babišovi. Ten s oblibou sděluje prostřednictvím sociálních sítí svým přátelům a fanouškům své víkendové zážitky. Ze sobotního festivalu Votvírák v Milovicích u Nymburka vystavil na Facebooku svoji fotografii na veřejných záchodcích. „Spousta lidí si myslí, jak rafinovaně dobývá veřejný prostor v České republice. Ale jednak do té politiky nešel s nějak velkými strategickými důvody, jednak je velice spontánní člověk, což spousta těch, kteří se podílejí na těch PR nebo předvolebních kampaních, nechtějí pochopit. A zdá se jim, že je všechno tak vymyšlené dopředu,“ zamýšlí se politolog nad tím, co je dáno samotným Andrejem Babišem a co jeho poradci na politický marketink.
Vždyť ani ovládnutí Lidových novin a MF Dnes nemuselo nutně znamenat zisk silného média, protože nikde není dáno, že ty noviny musí zůstat populární jako předtím. „To nesouvisí s nějakou rafinovanou taktikou Andreje Babiše. Ale zdá se mi, že v mnoha případech, protože novináři jsou zvyklí se zabývat pokud možno skandálními událostmi okolo politiků, se on brání té možné skandalizaci tím, že o všem veřejně mluví. Když se dopustí chyby, řekne, že se dopustil chyby. Když mluví špatně česky, řekne, že si vezme učitelku češtiny a že se doučí. A spousta novinářů, kteří po něm jdou jak po Ivetě Bartošové, vůbec nechápe, že je to jeho obrana. Kdyby ho tam někdo vyfotil a zveřejnil to, tak jak by se měl bránit? Měl by říkat, že na záchod nechodí? Tak se brání tím, že to zveřejní sám,“ vysvětluje Zdeněk Zbořil.
Dobře se naslouchá zprávě, že Američané chtějí vyšetřovat majitele Agrofertu
Andreje Babiše se týkal i nedávný článek na washingtonském portálu The Daily Caller, kde se někdejší důstojník CIA Gary Berntsen ptá, zda po vyšetřování FIFA, na němž se podílejí USA a Švýcarsko, přijdou na řadu i jiná šetření v Evropě a konkrétně to, kde vzal Andrej Babiš peníze na převzetí Agrofertu. „Takových českých Vocilků ze Strakonického dudáka, kteří se k někomu přimknou a někoho pomluví, je po světě velké množství. Chtějí na sebe upozornit, že právě objevili něco tajně důvěrného a běží s tím rychle na trh. Nebo jsou inspirováni svými příbuznými či známými, kteří jim pošlou nějakou takovou zprávu, kterou vinou všelijakého informačního šumu ještě popletou,“ míní politický analytik.
Emigranti prý mají takový zlozvyk, aby si dokázali, že se mají dobře, tak nadávají na tu zemi, ze které přišli. „To jsou takové nevážné informace, kterým se u nás v úctě před těmi Vocilky, těmi českými pomlouvači, rádo naslouchá, včetně toho, že Američané chtějí vyšetřovat Andreje Babiše, jak zbohatnul. Jestli se CIA dá na tuhle politiku, kdo ve střední a východní Evropě zbohatnul, tak to má na několik století co dělat. A možná že budou překvapeni, když zjistí, že ti lidé, co tu zbohatli po pádu komunistických režimů, měli své patrony také na Západě, a to nejen v Evropě, ale dokonce i ve Spojených státech. Možná by si měli vzít na mušku i pana Bakalu a zkoumat, jak zbohatl. Nebo ty, kteří přicházeli s několika sty dolarů v kapse a stali se z nich přes noc miliardáři,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
